Před volbami do Evropského parlamentu se roztrhl pytel s ujišťováním, jak zvolení poslanci a poslankyně budou bránit národní zájmy. Ti, kteří tento pojem uchopí a vhodí do politické debaty, většinou ale nedefinují, co jím myslí.
Dozor
Česká veřejnost tuto argumentační prázdnotu nekritizuje. Je to nebezpečná situace: politická elita hovoří o národních zájmech hlavně tehdy, když se jedná o její zájmy skupinové či osobní. Ty jsou se zájmy české veřejnosti často v rozporu. České národní zájmy spočívají totiž v tom, že někdo dává pozor na české odchylky od korektního hospodaření či na podvody. A na to má unie nastavené mechanismy, které jsou transparentní a fungují. Díky za to. A jsou rychlejší než mechanismy české. Vzpomeňme jen na věčné procesy s panem Rathem.
Široká agenda
Příkladem může být (nejen) kauza Čapí hnízdo, kde, podle vyjádření Andreje Babiše, členka Evropského parlamentu Inge Grässleová nemá jiné starosti než jeho kontrolování. Nikdo se nepodívá na širokou agendu výboru, který Inge Grässleová vede. Tuto dámu by naopak bylo třeba intenzivně pochválit za to, že dává pozor na prostředky, které se i z mých daní na evropské úrovni sešly a mají způsobit něco pozitivního. Rozumnou otázkou je, co je tedy pro mne, pro nás, důležitější. Kontrola českých nepravostí, a to právě i zvenčí, nebo opakování abstraktní průpovídky o národních zájmech? A nejde jen o české nepravosti - Itálie právě také narazila se svým plánovaným rozpočtovým schodkem, o kterém víme, že přináší jen krátkodobý prospěch - pro vládnoucí politické subjekty. Dlouhodobě zemi škodí, což najdeme i v jednodušších učebnicích ekonomie.
Do vlastní kapsy
Někteří komentátoři českého dění, například bývalý prezident Václav Klaus, vystupují s nepravdivým tvrzením, že České republice Evropská unie nic nepřinesla. K tomu existuje jeden protiargument: Za co sedí již několik správců regionálních evropských fondů ve vězeních? V podstatě za to, že tento přínos viděli a chtěli ho strčit do vlastní kapsy. Chtěli ho pro sebe, a nikoli pro zemi či region. Klausovi příznivci pak okamžitě vyjedou s větičkou, že příležitost dělá zloděje. Opět protiargument: Proč takové případy zneužívání prostředků ve východním Německu prakticky neexistují? Braniborsko periodu využívání intenzivní evropské podpory uzavřelo s čistým štítem.
Kontrola je naším zájmem
Bylo by velmi důležité probrat definici národních zájmů detailněji. Českým národním zájmem by bylo omezení nepoctivostí ve správě věcí veřejných. Zatím to vypadá, že naše politické struktury to příliš neumí a právě v tomto kontextu příležitost dělá zloděje. Nekrade se jen z evropských peněz, ale i z peněz českých. Když zde teď napíšu, že Inge Grässleová a činnost jejího výboru Evropského parlamentu jsou českým národním zájmem, moc pochopení pro to v hospodě u piva nenajdu. Ať si pan Babiš čaruje, je náš (v tomto smyslu on také často argumentuje). Když napíšu, že je českým národním zájmem, aby se české politické špičky nepovažovaly za nejvyšší instance, také mi u piva odpoví: Hlavně aby se tu neroztahovali Němci (ano, Inge Grässleová je Němka).
Nekontrolovatelné elity?
Českým národním zájmem je, aby se dané prostředky, evropské i české, vynakládaly poctivě, aby si nikdo neosoboval nejvyšší, nekontrolovatelnou pozici, aby se prospěch nedefinoval partikulárními zájmy, aby se správci věcí veřejných zodpovídali právě veřejnosti. Zda se tohle odehraje po změnách ve vládě, o tom lze pochybovat. Můžeme však začít přemýšlet kriticky právě v kontextu evropské volební kampaně. Na evropské argumenty českých elit, často prázdné a heslovité, si musíme dávat pozor. Humorná otázka: Co takhle dát Inge Grässleové nějaké české vyznamenání? A podotázka: Mohla by ho ona z rukou některých českých představitelů přijmout a nečervenat se?
