Donald Trump letěl po nástupu do Bílého domu na svoji první zahraniční cestu do Saúdské Arábie. Joe Biden nyní v rámci své zahraniční premiéry navštívil Evropu. Trumpovu politiku "America First", v rámci které o Evropské unii pronesl, že je pro zájmy USA horší než Čína, teď střídá Bidenova vize "America is Back".
Podle svého současného prezidenta jsou Spojené státy zpět, aby vedly Západ v nadcházející globální soutěži, kterou vidí jako existenční střet mezi demokraciemi a autokraciemi. "Tato cesta je dokladem obnoveného závazku Ameriky vůči našim spojencům, demonstrací schopnosti demokracií čelit hrozbám nové doby," napsal Biden před odletem do Evropy v komentáři pro deník Washington Post.
Kdo či co představuje ony hrozby, pak definoval takto: "Soustřeďme se na to, ať to jsou tržní demokracie, ne Čína nebo někdo jiný, kdo bude psát pravidla 21. století." Ten "někdo jiný" je v prvé řadě Rusko, které vůbec není ze hry. Příští středu bude Biden v Ženevě jednat s Vladimirem Putinem. Ale rozdílnost váhy, již přiznává Pekingu, a vedle toho Moskvě, je zcela zřejmá.
Rusko má stále velkou schopnost Spojeným státům a obecně Západu škodit - ohrožovat, torpédovat, ovlivňovat politiku a společnost v jeho zemích. Bývalý důstojník KGB Putin je navíc hráčem schopným dosáhnout lepších výsledků, než na jaké má v ruce karty.
Tomorrow, I depart for Europe on the first foreign travel of my presidency. The trip is about realizing America’s renewed commitment to our allies and demonstrating that democracies can both meet the challenges and deter the threats of this new age. https://t.co/Hq3bFCP3ew
— President Biden (@POTUS) June 8, 2021
Jenže Peking je tím, kdo skutečně může - a už se o to také snaží - vtisknout světu svá vlastní pravidla tak, aby 21. století bylo stoletím Číny. Na rozdíl od Ruska k tomu má už teď obrovskou a stále rostoucí ekonomickou moc a také rozšiřující se střední třídu, jež omezení svých svobod bere jako přípustný poplatek za zbohatnutí.
Ano, ukradli nám Bílý dům
Evropané se z "návratu" Ameriky ve většině těší a Bidenův pohled na budoucnost sdílejí. I když například Polsko či Pobaltí samy za sebe vnímají samozřejmě Moskvu stále jako větší nebezpečí než Peking. Přesto má starý kontinent se stávajícím nájemníkem Bílého domu poměrně zásadní problém, za který přitom on sám tak úplně nemůže.
Kde máme záruku, že se po Bidenovi, třeba hned v roce 2024, nevrátí Donald Trump? Nebo někdo jeho střihu?, ptá se Evropa. A zdrženlivě váhá, jak moc má do obnoveného transatlantického přátelství investovat.
Nelze přitom popřít, že skepse je namístě. Amerika je rozštěpená a trumpismus stále velmi živý. Těsně předtím, než odjel do Evropy, ukončil Biden neúspěšná jednání s republikány o podobě investic do infrastruktury. Ani na tom se už ve Washingtonu nedohodnou, o dalších návrzích ani nemluvě.
Policejní reforma - nula. Volební zákon - nula. Imigrační reforma - méně než nula, tu se demokraté zatím ani neodhodlali předložit, vědí, že by to bylo marné. Co se jim nepodaří protlačit pomocí zvláštních procedur, v jejichž rámci jim stačí jen jejich vlastní hlasy (jako byl například na začátku Bidenova prezidentství finanční anticovidový balík), to mít nebudou.
Americký vnitřní politický proces je přibrzděný až na hranu nefunkčnosti a společnost tuto situaci jen kopíruje. V New Yorku City lidé například čekali, kterého z kandidátů nebo kandidátek na starostu do nadcházejících voleb podpoří radikální progresivní kongresmanka Alexandra Ocasio-Cortezová - aby věděli, komu mohou i oni věřit.
Ale už kousek nad New Yorkem, na venkově - stejně jako kdekoli mimo větší města v Pennsylvánii, Ohiu i jinde -, platí její jméno za posměšnou nadávku. Nebo dokonce vede, jak byl autor tohoto textu svědkem, k opovržlivému odplivnutí. Po americkém venkově stále jezdí trucky, z jejichž koreb do prudkého letního slunce plápolají vlajky s nápisem Trump.
A když se voličů exprezidenta zeptáte, zda věří, že Biden vyhrál jen za cenu volebního podvodu, tou mírnější odpovědí je pokrčení ramen a souhlasné přikývnutí. Tou přísnější - a také mnohem častější - reakcí je naštvané přesvědčení, že přesně tak to bylo. Že demokraté Trumpovi Bílý dům ukradli.
Nedělejte hlouposti. Velké věci ano
Evropa ve zkoprnělém úžasu sledovala, jak divoké hordy vzaly letos na začátku ledna útokem americký Kongres. A nedávno, jen pár dnů před Bidenovou cestou, viděla, že zákonodárci už ani nechtějí vědět, co se stalo. Nadstranická komise, která to měla vyšetřit, byla v Kongresu - opět kvůli politickému rozkolu - pohřbena.
Biden přijíždí, aby potvrdil americký návrat do čela demokratického světa, ale Evropané mezitím dávají až škodolibý průchod své nedůvěře. Jak můžeme vědět, že současný prezident není jen "intermezzem" mezi minulým a příštím Trumpem, citují americká média například Thomase Kleine-Brockhoffa, viceprezidenta German Marshall Fundu. A nejmenovaný "vysoce postavený evropský politik" novinářům vysvětluje, že po Trumpovi má Evropa "kocovinu", z které se nelze snadno vzpamatovat.
Je to pochopitelné, má to své důvody. Ale je to špatně, je to chyba. Možná je to tím, že autor tohoto textu strávil poslední tři týdny ve Spojených státech, kde se stále riskuje více než v Evropě a kde je stále takřka hmatatelně cítit energie, že má cenu věci znovu a znovu zkoušet. Ale právě bez této odvahy jít i do nejistých sázek starý kontinent svoji příležitost propásne.
Zbytečně, nesmyslně, protože jaká je alternativa? Chtějí Evropané teď čekat do roku 2024, zda se jejich temné výhledy naplní? A budou na tom pak lépe, než kdyby americkou nabídku přijali? V žádném případě, Biden je stále jen na začátku svého prezidentství a za tři roky toho lze spoustu stihnout, nastavit tak, aby i případný příští Trump vše zase nemohl tak jednoduše rozsekat.
Biden má rád velká slova, však je to také americký prezident, to se patos prostě musí! Ale jeho plán je jasný: pojďme to zkusit, dokud je čas. A pokud to třeba vůbec nemusíte brát od autora tohoto textu, přesvědčení bývalého dlouholetého amerického diplomata Daniela Frieda by snad mohlo mít váhu.
Fried je Američan, ale velmi dobře rozumí Evropanům (kromě jiného byl velvyslancem v Polsku, odkud byli i jeho rodiče). Ve svém textu pro Atlantic Council připouští, že Bidenova vize je troufalá a docela dobře může ztroskotat. Jenže jinou možnost, než se touto cestou zkusit vypravit, Západ už ani nemá.
"Biden správně naléhá na velkou, na hodnotách založenou vizi pro Spojené státy. Je to správné, protože americká prosperita a svoboda nebudou vzkvétat ve světě, kde pravidla a normy budou určovány Pekingem a Moskvou. Je to správné, protože ústup Ameriky by autoritářům potvrdil jejich názor, že na ústupu je celá demokracie a budoucnost patří jim," píše Daniel Fried.
A právě i Evropanům je pak určen tento jeho vzkaz. "Realismus a uvážlivost jsou zásadně důležitými výkonnými metodami. Ale nejsou náhradou za širší strategii. Nedělejte hlouposti, jak říkal Obama. Snažte se ale dělat velké věci, jak nejlépe umíte a jakkoli je to vždy velmi těžké."
Joe Biden nezaručuje jistou budoucnost. O tom, jaká bude, se ale rozhoduje už teď. Evropa by měla jeho rukavici zvednout, nechce-li za tři roky zjistit, že propásla i to málo, co mohla z nabídky "Amerika je zpět" pro svoji vlastní budoucnost získat.
