Celý čtvrtek poslanci debatovali před nočním hlasováním o důvěře vládě Andreje Babiše. Celý čtvrtek bylo možné tu debatu sledovat. Mnoho lidí ze všech stran opakuje, že hlasování o důvěře za daných okolností (čtyři měsíce do voleb, prezidentem je stále Miloš Zeman, který si v případě pádu vlády udělá, co ho napadne) byla chyba a riziko pro stát. Tyto hlasy mají zcela jistě také kus pravdy. Nakonec vláda důvěru neztratila, Filipovi komunisté jí sice prý nevěří, ale odpochodovali ze sálu.
Pravdu však mají i ti, kteří říkají, že je povinností opozice usilovat o vyslovení nedůvěry, když je pro to pádný důvod. A pádných důvodů se najde opravdu, ale opravdu mnoho. Připomenu, že již v polovině října loňského roku předseda ODS Petr Fiala a vedení jeho strany žádalo premiéra Babiše, aby po skončení nouzového stavu vláda požádala sněmovnu o důvěru. Fiala tehdy řekl: "Je nepřijatelné, aby zemi dále vedl premiér, který je osobně zodpovědný za současný zoufalý stav a zjevně neví, jak z něj naši zemi vyvést." Žádal, aby hlasování proběhlo v době, kdy Česko zvládne epidemii covidu.
Ano, vyšlo to "blbě", covid je (snad) na ústupu až velmi krátce před volbami. Ano, bylo to riskantní, když na Hradě sedí proruský Zeman. Ale zároveň ODS a s ní koalice Spolu, jež nejvíc o vyslovení nedůvěry stála, dodržely dané slovo. Není pravda, že hlasování zrežíroval, naaranžoval Vojtěch Falmer Filip, předseda komunistů. Ten jen využil příležitosti, aby na sebe a KSČM upozornil.
Sledoval jsem značnou část čtvrteční sněmovní debaty. Měla smysl? Sledovalo ji dost lidí? Zaznívá názor, že "tohle lidi nezajímá, řeší jiné věci". Tak určitě měl hokej Česko - Finsko (0 : 1) větší sledovanost. Ale při pro mě povinném sledování poslanecké a vládní debaty jsem si uvědomil, že má smysl.
Pokud by se volič chtěl zorientovat, posoudit, kdo je nakolik přesvědčivý, kdo s jakou důvěryhodností mluví, kdo stojí za opětovné zvolení a kdo ne, pak ta rozprava byla poučná. Mohli jsme se dívat do zrcadla, které nelže a neříká, že jsme nejlepší, že jsme "best in…", do zrcadla, které nám ukazuje, koho jsme si zvolili, kdo Česko vede a kdo toto megamizerné vedení podporuje.
Jistě, na pečlivé sledování nemá zdrcující většina voličů čas, navíc není úplně jednoduché rozpoznat, kdo mluví pravdu a kdo lže. Ale v té debatě to najdete, pokud máte zájem. Kupříkladu projev poslance Bohuslava Svobody (ODS) jasně ukazuje, kde a proč vláda fatálně selhala. Cenné byly i mnohé další projevy.
Mluvte s ním, budete zase spát
Je tu ještě jiný aspekt. Asi každý z nás zná situaci, kdy někdo v jeho blízkosti dělá věci špatně, prokazatelně špatně se špatnými či katastrofálními důsledky. A vy teď přemýšlíte, co máte dělat, jak se zachovat. Každý psycholog vám poradí, ať s tím člověkem mluvíte, ať mu to v klidu řeknete. Vyslovením vás to přestane trápit, budete zase spát. Ono vyslovení má dvojí smysl, jednak to ze sebe člověk dostane, jednak dáte tomu, kdo koná zle, šanci, aby konání napravil.
Podobné je to mezi opozicí a vládními stranami, podobné by to mělo být i mezi sněmovnou (kontrolním orgánem exekutivy) a vládou. Poslanci jsou povinni být kritičtí, jejich kritika dává vládě šanci věci napravovat. A zároveň je povinností opozice výhrady co nejpřesněji formulovat. Od toho ji máme. To se tedy při rozpravě o vyslovení nedůvěry dělo.
Mnozí se domnívají, že jednání vlastně vyvolali komunisté (jak jsem ukázal, nevyvolali), že jim opozice skočila na lep a že jim to prospěje. Na lep jim měly obě koalice sednout proto, že KSČM před časem vypověděla smlouvu o toleranci s hnutím ANO 2011 z roku 2018 a vypadalo to, že chce vládě vyslovit nedůvěru. Pak by byla měla opozice šanci. Ukázalo se, že komunisté opět lhali, nedůvěru vyslovit nechtěli.
Ve skutečnosti však sedli na lep sami sobě. Předvedli zcela názorně a už po tisící, jakým typem partaje zůstali. Ve finále podrželi symbol toho, proti čemu by měli díky své staré ideologii (na kterou kašlou) brojit, premiéra - oligarchu, který se uvelebil v obřím střetu zájmu a vysává stát jak upír. KSČM znovu popřela svůj smysl, hlasy jí to nepřinese. Navíc se dá celkem snadno vyčíst jeden z motivů podpory Babišova kabinetu: konečně se dostat do vlády.
Celofán na rajčatech
Zjevně počítají s tím, že se do sněmovny dostanou, že Babiš do voleb ještě díky supermarketingu posílí a oni se mu po volbách a se Zemanovou podporou nabídnou do koalice. Nebo si aspoň zatraceně draze nechají zaplatit svoji podporu. Komunisté jsou průhlední jak celofán na rajčatech.
Koalice Spolu a ji podporující koalice Pirátů a STAN nedosáhly vyslovení nedůvěry. Prohrály. Poškodí je to? Prohra jim jistě nenažene nové voliče, ale ti, kteří je chtěli volit, kvůli debaklu neutečou. Pomůže udržení důvěry (dá-li se tak výsledek hlasování nazvat, když komunisté opustili sál) Babišovi? Asi na tom bude podobně jako koalice, své skalní voliče neztratí a nové mu to nenažene. Ty bude nahánět mezi seniory, už rozjel dobře naolejovanou lovící mašinu.
Chybovaly koalice, když vyvolaly hlasování o důvěře? Chybovaly asi stejně jako lékař, kterému nahlásíte chřipku a on vám změří teplotu. Poslanci ODS, KDU-ČSL, TOP 09, Pirátů a STAN prostě dělali svou práci. A jistě, dělali ji i poslanci Okamurovy SPD. Okamura sám předvedl mimořádnou porci demagogie. Dotáhl ji až k tvrzení, že "pro hnutí SPD je ochrana zvířat skutečně velmi důležitá. My máme rádi pejsky, máme rádi domácí zvířata, občané je mají doma a prostě nám vadí, když se tady týrají zvířata, a je to prostě hnusné. Jsou to němé tváře, nemůžou se bránit…"
Bylo to celé zbytečné? Berme čtvrteční debatu tak, že se Babišův kabinet ocitl na skupinové terapii, jež by mohla sloužit jako předzvěst terapie volební. Vláda ještě nepadla, ještě o důvěru nepřišla, ale měla šanci se sama na sebe podívat. A voliči se mohli přesvědčit, jak volili, kdyby snad měli chuť, aby chyby na podzim neopakovali. Exkomunistu Babiše opět zachránili komunisté. Proletáři všech zemí, styďte se. (Ale my víme, že poslanci KSČM jsou všechno na světě, jen ne proletáři.)
