reklama
 
 

Facka občas není na škodu, nebo ano? Co vy na to?!

3. 10. 2012 9:50
Patří fyzické trestání dětí do civilizované společnosti?

Je přípustné dětem tu a tam nafackovat, nebo ne? Patří něco takového do vyspělé společnosti? Čerstvé rozhodnutí londýnského odvolacího soudu, který nařídil propuštění matky odsouzené původně za občasné fackování dětí k osmnáctiměsíčnímu vězení, znovu otevřelo nejen v Británii debatu o fyzických trestech.

„Myslím si, že facky do výchovy vůbec nepatří, že se děti dají vychovávat i bez násilí," říká předsedkyně Fondu ohrožených dětí Marie Vodičková.

Podle ní totiž taky záleží na síle úderu a jakékoliv bití do hlavy je navíc nebezpečné.

Co vy na to?

Co vy na to?

Považujete občasnou facku nebo pohlavek za běžnou a přijatelnou součást výchovy dětí? Nebo bychom na ně za žádných okolností neměli vztáhnout ruku? A jaká je vaše vlastní zkušenost? Své postřehy a názory nám můžete psát i na e-mail nazory@aktualne.cz. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme pod článkem.

„Facka může způsobit i velmi vážné zranění, nebo dokonce i zabít. Z praxe znám bohužel případy, kdy u dětí po facce nastalo krvácení do mozku a zůstaly natrvalo upoutány na lůžko. Samozřejmě, pokud má rodič dítě rád a občas mu dá výchovný pohlavek, neposílala bych ho za to hned natvrdo do vězení. Tím spíš, že u nás se bohužel mnohem brutálnější chování k dětem trestá mnohdy jen podmínkou," upozorňuje Marie Vodičková.

Podobně se k věci staví i Markéta Sodomková z Nadace Naše dítě. „Jako nadace chránící 19 let ohrožené děti v ČR bychom si přáli, aby rodiče našli i ve vypjatých situacích vhodnější formu výchovy, nežli je bití a fackování dětí," říká.

Nadace se podle ní dlouhodobě snaží šířit osvětu na téma pozitivní rodičovství a výchova dětí bezpodmínečnou láskou, nasloucháním a komunikací v rodině. „Občasné fackování zcela jistě není ukázkou dobře zvládnutých rodičovských kompetencí," dodává Markéta Sodomková.

A jasno má i Zdeňka Brožová, sociální pracovnice ze Stříbra, která se dětem věnuje celý život a loni dostala od Nadace Terezy Maxové dětem cenu Zlaté srdce (uděluje se za mimořádné počiny v péči o ohrožené děti).

„Původním povoláním jsem pedagožka a musím říct, že děti před třiceti lety byly úplně jiné. Ty dnešní nejen učitelům, ale hlavně rodičům naprosto přerůstají přes hlavu, jsou až nezvladatelné. Myslím, že s demokratickou výchovou se to u nás dost přehání. Nejsem pro zavedení tělesných trestů, ale v občasném plácnutí či výchovném pohlavku dítěti nevidím nic tragického - někdy to opravdu může být prospěšné a účinné…"

A co si myslíte vy, vážení čtenáři? Jde to i bez násilí, nebo má občasný pohlavek či plácnutí prokazatelně výchovné účinky a měli bychom je tolerovat?

Názory Aktuálně.cz

Názory Aktuálně.cz

Sledujte nás na:

Rtep Ylesev: Otázka by měla být spíš položena tak, jestli vůbec fyzický trest od rodiče (tedy od dítěti nejbližšího člověka, ke kterému by mělo mít maximální důvěru) může mít výchovný efekt. Podle mě nemůže. A myslím, že je to vidět kolem nás. Dítě, které je bito, zlobí dál a mnohdy i víc. Samozřejmě existují výjimky. (Z diskuse na facebookové stránce Názory Aktuálně.cz)

Jiří Zemánek: Ono záleží na tom, za co jsou děti bity. Několikrát jsem byl svědkem toho, že rodič s IQ tykve dá dítěti pohlavek, aniž by přesně dokázal vysvětlit za co. Typickým příkladem je bití za známky ve škole, místo bití za to, že se dítě odmítá učit. Dítě si pak pohlavek vysvětlí tím, že je rodič prostě nas****, a tak to nějak přetrpí. Tím si vytvoří jistou výchovnou rezistenci na bití. Bití jako takové ale neodsuzuji, naopak. Dítě by si mělo zvyknout na to, že za nesplnění rozkazu přijde trest. Když později spáchá zločin, taky mu policie nebude pouze domlouvat, když se bude fyzicky vzpouzet nastoupit do kriminálu… (Z diskuse na facebookové stránce Názory Aktuálně.cz)

Radomír Kaisler: Když jsem chodil v 80. letech na základní školu, jeden den jsem zcela svobodně plival dolů ze schodů. (…) Přišel učitel výtvarné výchovy, takový statný pořízek, a vlepil mi facku. Tímto mně v mých 13 letech ublížil na celý život. Od té doby vždy, když jsem si zase chtěl svobodně zaplivat na schody ve škole, měl jsem v sobě takový nepřekonatelný blok toto udělat. Zasáhl tak do mé svobody a duševně mne v tomto směru zmrzačil. Kdyby mně to jen pěkně vysvětlil, tak bych počkal, až odejde, zase bych si plival a žádný blok bych v sobě neměl.  Chtěl jsem si doma stěžovat na toho učitele, ale měl jsem strach, abych od rodičů taky nějakou neslízl. Skoro domácí násilí. I takto lze interpretovat to, že když jsem jako 13letý fagan ve škole flusal jak prase po schodech a dostal za to ve správný čas facku, bylo to daleko účinnější než nějaké vysvětlování. A dnes si tohoto učitele za to velice vážím a děkuju za to, že nejsem prase. (Mailem na nazory@aktualne.cz)

Radomír Hrubý: Jistě znáte přísloví „škoda facky, která padne vedle". Prostě to fungovalo, nikdo si nedovolil to, co se děje dnes ve škole, na veřejnosti či doma. Seš hodnej, žádná facka, seš grázl, je potřeba s tebou něco udělat… (Z diskuse na facebookové stránce Názory Aktuálně.cz)

Jana Tomanová Holá: Čekám své první dítě, těžko říct jak budu reagovat ve vyhraněné situaci, sama jsem na to zvědavá. Zastávám ovšem názor, že někdy jedna dobře mířená zmůže víc než tisíce slov. Základem je rozhodně, aby bylo dítěti jasně řečeno, za co dostalo. Byla jsem vychována tak, že jsem nedostala za to, že jsem něco provedla, ale za to, že jsem to neřekla a lhala rodičům. A za známky ve škole? To je přeci v řadě případů především selhání rodičů, děti se ve škole vše nenaučí, je třeba se jim věnovat. Manžel je učitelem na základní škole a to, jaký dnes mají děti převzatý názor na učitele od rodičů... Obdivuji ho, že v téhle době učí. Není to dětmi, ale rodiči, bohužel. (Škoda, že jednu výchovnou udělit nemůže, dost by to pomohlo). (Z diskuse na facebookové stránce Názory Aktuálně.cz)

Michal Urban: Stačí se podívat kolem sebe. Rodiče se stávají otroky svých dětí. Na severu Evropy je to ještě tisíckrát horší. „Domlouvací" metoda podle mého názoru absolutně nefunguje v kombinaci s konzumním životem, který většina rodičů svým dětem dopřává. Další věcí je bezdůvodné ubezpečování o výjimečnosti a rostoucí osobnosti dítěte, které nesahá průměru ani po kotníky. Pak z nich roste bezdůvodně nadutá, drzá a rozmazlená generace, která si neumí absolutně ničeho vážit. (Z diskuse na facebookové stránce Názory Aktuálně.cz)

Jana Nováková: Řeklo by se - škoda rány, která padne vedle, ale to je až příliš. I já dostala sem tam facku nebo výchovný pohlavek, a díky bohu za ně. Samozřejmě se mi tenkrát nelíbily, ale nebýt jich, kdo ví... (Z diskuse na facebookové stránce Názory Aktuálně.cz)

Pavel Ulman: Jestliže se „děťátko" proviní zásadním způsobem, má neprodleně následovat ÚMĚRNÝ fyzický trest (třeba plácnutí přes zadek). Mám dvě holky (dnes ve věku 32 a 27 let) a za celou dobu jejich výchovy jsem použil tento prostředek u každé jenom jednou. Dodnes si to pamatují. Myslím, že tady platí slovenské pořekadlo - Ohýbaj ma mamko, kým som malý Janko, až budem velký Jano, neohne ma mamo! (Mailem na nazory@aktualne.cz)

Šárka Vegrichtová: Když vidím, jak čeští rodiče své děti mlátí hlavně proto, aby ulevili svým nervům, tak bych fyzické tresty raději zakázala. Žiju a hlídám děti v UK už 4 roky a nikdy jsem žádné neuhodila. Dá to víc práce, je potřeba větší trpělivost a víc přemýšlení, jak slova použijete, ale jde to. Nejsem fanatička a nejsem proti občas jedné na zadek, ale to, co doma občas vídám, za to bych dala facku spíš těm rodičům. (Z diskuse na facebookové stránce Názory Aktuálně.cz)

autor: Blogy a názory | 3. 10. 2012 9:50

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama