Tak dlouho Andrej Babiš (ANO) sliboval, že se během šesti měsíců, po které bude Česko předsedat Evropské unii, nepokusí vyslovit nedůvěru vládě Petra Fialy (ODS), až to dopadlo přesně naopak. Pokud premiér neodvolá ministra vnitra Víta Rakušana (STAN), dojde k tomu, co rozhodně není v zájmu země, která se v Bruselu právě snaží předvést jako sebevědomý lídr svobodné Evropy proti válkychtivému Rusku.
Znovu se tak ukazuje, jak bolestně nám chybí institut konstruktivní nedůvěry, známý například z Německa. Jde o nástroj, který dává šanci sesadit vládu do ruky jen tomu, kdo dokáže shromáždit poslaneckou většinu schopnou ustavit nový většinový kabinet. Země je tak chráněna před bezvládím a nejistotou. Zavedení něčeho takového ovšem zdejší politici sotva připustí, protože by je to připravilo o možnost předvádět přesně ten druh populistického spektáklu, který tak milují.
Budiž pro spravedlnost připomenuto, že Andrej Babiš není ani zdaleka první, kdo postupuje takto nezodpovědně. V paměti stále zůstává zmatený výraz Jiřího Paroubka, když se mu v roce 2009 coby šéfovi opoziční sociální demokracie nečekaně podařilo shodit (taktéž během unijního předsednictví) vládu občanského demokrata Mirka Topolánka - aniž by měl plán, co bude dělat dál.
Sérii podobných šíleností dosud uzavírala křečovitá snaha z loňského června, kdy se pětikoalice pokoušela jen pár měsíců před řádným termínem voleb vyslovit nedůvěru Babišově kabinetu. Pokud by přitom její záměr vyšel, prakticky veškerou moc by tím předala do rukou Zemanově proruské hradní klice.
Nyní tedy do hanebného seznamu připisuje další položku šéf hnutí ANO. Pravděpodobně proto, aby zvýšil svou viditelnost před podzimními komunálními a senátními volbami i následnou prezidentskou kandidaturou. Proč v takové situaci hledět na něco tak abstraktního, jako je reputace republiky, že?
Už nyní je k chystanému tyátru možné říci jedno: Ačkoli se Babišovi téměř jistě nepodaří Fialovu vládu povalit, je Rakušanovo další setrvání na postu ministra vnitra zcela neudržitelné. Premiér však bohužel v tomto ohledu stále nezasahuje.
Bez Redla to nejde
Když vypukla kauza Dozimetr, která dokládá, jak mocným kmotrem byl ve STAN pobočník gangstera Radovana Krejčíře Michal Redl, ohlásil předseda Vít Rakušan radikální očistu hnutí. Musel odejít nejen pražský komunální politik Petr "Slepičák" Hlubuček, ale třeba i nadějný ministr školství Petr Gazdík. Za pouhou jednu schůzku s Redlem se Rakušan ihned zbavil také úspěšného šéfa České pošty Romana Knapa.
Pak se ale obrodný proces najednou zadrhl. Redlova klíčová stranická spojka - europoslanec Stanislav Polčák - se už nemusel vzdát ani svého tučného platu, třebaže svými kontakty s trestně stíhaným podnikatelem v minulosti STAN již jednou zkompromitoval.
Místo souboje s kmotrovskou krakaticí napřel Rakušan nejvíc sil do toho, aby si udržel křeslo ministra vnitra. Jeho PR tým se jej pokoušel vykreslil jako člověka naprosto neznalého Redlova řádění. Věřit se tomu od začátku dalo jen velmi obtížně, když sám předseda mluvil zároveň o tom, jak Petru Hlubučkovi právě kvůli podezřelým kontaktům zabránil v šancích na politický vzestup ve volbách.
Buď tedy dobře věděl o lokálních kmotrovských bratrstvech, která mocně financovala úspěch hnutí v centrální politice, anebo o nich neměl tušení. Těžko říci, která varianta je vlastně horší.
Zcela nejhorší je však Rakušanova upocená snaha popřít, že by rozvětvená starostenská kauza mohla být v rozporu s jeho pobytem ve funkci ministra vnitra. Od počátku je přitom zřejmé, že věc se potáhne. A že je proto silně nežádoucí, aby v takové chvíli korupcí prolezlá strana spravovala úřad, pod nějž spadá policie. Tím spíše, že její šéf je Rakušanův podřízený a že si jej právě on nedávno vybral. A tím spíše, že coby ministr vnitra se s policejním prezidentem nemůže při své práci pravidelně nestýkat.
Vraťme zemi budoucnost. Tedy minulost
Aby toho nebylo málo, dosadil teď navíc předseda STAN do čela Úřadu pro zahraniční styky a informace Redlova známého Petra Mlejnka. Jeho pravidelné kontakty s vyšetřovaným kmotrem (oba muži si tykají) prý nevadí, protože byly pracovní. To je ale přece snad ještě horší, než kdyby se znali jen z fotbalu či hospody! Navíc se Redl nechal oficiálně prohlásit za nesvéprávného, takže "pracovní" kontakty s ním jsou o to podezřelejší.
Kdyby Vít Rakušan stál v čele národovecké strany, která se s nějakou morálkou příliš nepáře, jeho aktuální komunikace by sice stále byla absolutně neomluvitelná, ale aspoň nějak pochopitelná. Jenže on se už roky úspěšně vydává za reinkarnaci Mirka Dušína, který se svými spolustraníky přichází očistit republiku od babišovské korupce a oligarchizace.
Zjevně se to ale má týkat hlavně jiných stran. Když přijde oprávněná kritika za to, že starostenský předseda si ze všech možných kandidátů na post šéfa civilní rozvědky vybral zrovna někoho, kdo se opakovaně stýká s někdejší pravou rukou gangstera Krejčíře, jde najednou jen o nafouknutou bublinu a hon na čarodějnice. Gratulujeme, tiskové oddělení ANO či SPD by to neformulovalo lépe.
Co nyní pozorujeme, se jen sotva může potkat s Rakušanovým předvolebním heslem "Vraťme zemi budoucnost". Jeho kroky teď mnohem spíše směřují do starých zlých časů. Jak ukazuje třeba i vystoupení na střeše ministerstva, kde ve snaze překrýt skandály vlastní strany natočil video, v němž Andreji Babišovi připomíná, že mu už v září začíná soud za korupci. Opravdu má naše budoucnost vypadat tak, že šéf vnitra bude obviněným sdělovat datum prvního stání? A Rakušanovo srovnání Babišovy kampaně s útokem na spisovatele Salmana Rushdieho je pak už zcela dryáčnické.
Vnitro bez STAN
Pokud se premiér Petr Fiala nechá ukonejšit tím, že Babiš nemá sílu povalit vládu - a ponechá proto Víta Rakušana ve stávajícím úřadu, bude to špatné rozhodnutí pro republiku a následně i pro vládu.
Starostenské skandály zjevně nekončí, rychle se ovšem začínají uzavírat možnosti nějak elegantně je vyřešit. Když rezignoval Petr Gazdík, v hnutí rezonovala myšlenka, že by vystudovaný pedagog Rakušan mohl přejít na uvolněné ministerstvo školství, aby zůstal ve vládě a vnitro mohl řídit někdo mimo stranické řady. Předseda STAN to ale odmítl - a teď už se z pasti hledá cesta čím dál obtížněji. Pomalu, ale jistě se tak blíží chvíle, kdy strana bude muset pod tlakem úřad nakonec stejně opustit - a včerejší "skoro kandidát" na prezidenta Rakušan se najednou ocitne na chodníku před Strakovou akademií.
