Srpnová čísla: v Česku chybí 350 tisíc pracovníků. Přesně zaměstnavatelé nabízejí 350 564 volných míst. U tří čtvrtin z nich majitelé a manažeři firem uváděli, že by na ně přijali i zahraniční pracovníky. Nejvíce volných pozic bylo v Praze. Podivuhodné, jak se u nás nedostává lidí. Ve školách 6000 učitelů, v nemocnicích 2500 lékařů, loni tamtéž chybělo asi 3600 sester, chybí policisté.
Lidé chybí prakticky všude. Firmy potřebují dělníky na stavby, montážní dělníky (těch asi nejvíc), pomocníky ve výrobě, uklízeče a pomocníky v hotelích, řidiče nákladních aut, obsluhu vysokozdvižných vozíků, skladníky, svářeče, kuchaře. Chybí i kvalifikovaní řemeslníci a odborníci v informačních technologiích.
Vláda o tom ví už velmi dlouho, a přece se situace dál zhoršuje, nedostatek lidí brání tomu, co nejen Babišovi ministři nejvíc vyznávají - hospodářskému růstu. Kabinet proto zvýšil kvóty pro gastarbeitry na 50 tisíc ročně. Už na tom čísle ale vidíme zřetelnou disproporci: potřeba je sedmkrát víc lidí, z toho tři čtvrtiny mohou přijít z ciziny.
Pro srovnání: v roce 2001 firmy v Česku zaměstnávaly 103 tisíc cizinců, zatímco loni počet stoupl více než pětkrát, na 568 tisíc. "Pro Ukrajince jsme teď dosavadní kvótu zdvojnásobili. Ve zrychleném režimu jich tedy do Česka bude moci ročně přicházet 40 tisíc. Kvóty zvyšujeme i pro pracovníky z dalších zemí, jako je Bělorusko, Kazachstán či Indie," oznámil nedávno ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (za ANO) v České televizi. Ani zdaleka to nestačí. Firmy, jak vidíme ze statistických údajů, potřebují lidí podstatně víc.
Proč nejsou kvóty vyšší? Proč se Česko víc neotevře? Důvodů najdeme víc, jedním z nich je nepružnost celého systému. Jakmile systém není dost otevřený, jakmile neumožňuje příchod dostatečného počtu legálních pracovníků, okamžitě začne kvést černý trh, přicházejí "nelegálové". Je to logické, získat "legála" dá zabrat a je to poměrně drahé, taková malá stavební firma si to nemůže dovolit. Aby přežila, aby nemusela odmítat zakázky, vezme buď rovnou černého zaměstnance, nebo kontaktuje nelegální agenturu, která jí lidi dodá. Cenou je ovšem nemalé riziko, že se na to přijde a firma zaplatí pokutu.
Cizáci a akce "Voňavka"
Druhou příčinu onoho nepříznivého stavu tvoří xenofobie, dlouhodobě pěstovaný strach z cizinců (pokud k nám nepřijedou či nepřiletí jako turisté a neutrácejí tady po hotelích, to je pak vítáme dokonce i v hidžábu, čádoru či nikábu).
Na jednu stranu u nás pracuje skoro 570 tisíc cizinců, a bez nich by to dnes už nešlo, na druhou stranu jsou vnímáni stále jako cizáci. Jako nebezpečný prvek. Podle statistik u nás pracuje nejvíc Ukrajinců, kteří se českému prostředí velmi dobře přizpůsobují. Jazyková bariéra je malá, překonatelná, většinou jsou houževnatí a pracovití (a přece ze všech cizinců vydělávají nejméně). Každou chvíli jsme informováni o "policejní razii proti cizincům", akce s krycím názvem "Voňavka" na Mělnicku a podobné zátahy. Policie hrdě hlásí, kolik černých pracovníků "ulovila" a vyhostila.
Pohled na nařízení vlády o maximálním počtu žádostí o vízum k pobytu nad 90 dnů kombinovaný s pohledem na tabulku maximálního počtu povolených zaměstnaneckou karet, říká: Alžír maximálně 60 lidí, Ammán 60, Ankara 300, Bagdád 30, Islámábád 30… Ta nízká čísla znamenají jediné: bojíme se lidí, kteří přicházejí z islámského světa. Třebaže si je můžeme důkladně prověřit, třebaže nežádají o občanství, ale jen o časově omezené povolení zaplnit u nás neobsazená pracovní místa.
Není divu, když se u nás strach doslova pěstuje. Když na něj politické strany a hnutí chytají voliče. Strašení zní z SPD, zní z Pražského hradu. A své hlasatele neblahého mají - přiznejme si to - i další parlamentní partaje.
Strach přiživují i média. Není dne, abychom se nedočetli o tom, jaké uprchlické vlny způsobí sucho a změny klimatu. A my? Místo abychom se s nimi učili koexistovat (když žijí u nás, potíže s nimi ve zdrcující většině případů nejsou), prostě se jich bojíme.
Nelze ovšem zamlčet ani další moment masivního nedostatku pracovníků v Česku. Kde lidé nejvíc chybí? V našich slavných montovnách. Chybí levní, nekvalifikovaní, nebo jen málo kvalifikovaní pracovníci. Zároveň každý průměrný ekonom upozorňuje, že tudy cesta nevede. Že se potřebujeme změnit v mistry technologií, začít používat roboty. Pak by chybělo méně lidí "na pásech".
Změna se ale nekoná. Tahle vláda umí efektně jen mluvit, schopnost efektivně posouvat věci do předu jí chybí.