Jan Moláček Jan Moláček | Komentáře
26. 4. 2017 8:30

Francouzi odmítli dát teroristům zadostiučinění, ukázali jejich impotenci vůči svobodnému světu

Francouzi mají jedno známé a nepříliš slušné slovo, začíná na "m…". Teď ho vmetli do tváře teroristům, píše v komentáři Jan Moláček.
Francouzi odmítli dát teroristům zadostiučinění - i ve volbách. (Pochod národní jednoty v Paříži po teroru v redakci Charlie Hebdo, leden 2015.)
Francouzi odmítli dát teroristům zadostiučinění - i ve volbách. (Pochod národní jednoty v Paříži po teroru v redakci Charlie Hebdo, leden 2015.) | Foto: Reuters

Francie v neděli zaznamenala dílčí vítězství v boji proti terorismu. A pokud se potvrdí předvolební prognózy pro druhé kolo prezidentských voleb, promění se dílčí vítězství v důležitou vyhranou bitvu.

Ne snad proto, že by Emmanuel Macron měl na terorismus nějaký zázračný recept. Ten samozřejmě nemá. Už proto, že žádný neexistuje. Ten (anebo ve Francii ta), kdo ho voličům slibuje, jim prostě a jednoduše lže.

Vítězství Francouzů spočívá v něčem jiném - nenechali si od teroristů vést ruku ve volební místnosti. Zločiny, které Francii v posledních měsících mnohokrát rozesmutnily, neměly na volební výsledek vliv - přinejmenším ne takový, jaký nedočkavě vyhlíželi ti, kdo se každý útok snaží proměnit v politický kapitál ještě dřív, než na místo tragédie dorazí policie a záchranáři.

Odpovězte si sami na otázku, co by v následujících dvou týdnech mohlo přihrát vítězství ve druhém kole Marine Le Penové? Pokud první, co vás napadne, je "teroristický útok", nejste ani zdaleka sami. O tom, že atentáty hrají do karet právě kandidátce Národní fronty, panuje prakticky naprostá názorová shoda, počínaje americkým prezidentem Donaldem Trumpem přes komentátory tak rozdílných názorových proudů, jaké v u nás představují Luboš Palata a Lenka Zlámalová, až po Le Penovou samotnou, která právě na varování před terorismem vsadila i v prvním vystoupení po postupu z prvního kola.

Francouzi ale vzdorně odmítli dát teroristům zadostiučinění, a - což je ještě důležitější - důkaz, že jejich strategie funguje. Vzali jim vítr z plachet, demaskovali jejich zoufalou impotenci vůči svobodnému světu, na níž nic nemění fakt, že způsobili a jsou bohužel i nadále schopni způsobit obrovské lidské tragédie.

Politici, když na tyto tragédie reagují, obvykle říkají něco v tom smyslu, že nesmíme teroristům dovolit, aby nás donutili změnit náš způsob života. Občas za to čelí kritice - prý jsou to prázdné fráze, lidé prý chtějí místo nich slyšet, jak je jejich lídři před teroristy ochrání.

Ve skutečnosti se právě tato slova bytostně dotýkají podstaty problému a ukazují jedinou spolehlivou cestu, jak terorismus porazit, nebo alespoň nedovolit, aby zvítězil on.

Nenechme se oblafnout tím, že hlas rozumu tady zní - jako ostatně mnohdy - trochu nesměle a banálně oproti velkohubým a bojovnou rétorikou dunícím prohlášením těch, kdo se ho pokoušejí umlčet. Ti ve skutečnosti nenabízejí nic jiného než rezignaci a - ano, podvolení, byť sami tento název známého Houellebecqova románu často používají, když chtějí popsat strategii umírněných politiků.

Jenže terorismu se podvoluje ten, kdo si nechá vnutit jeho pravidla hry a obětuje to, nač teroristé cílí, ale bez pomoci nás samotných to nikdy zničit nemohou: svobodu (včetně svobody vyznání), otevřenou společnost, rovnost všech lidí v očích zákona. A vzdoruje mu ten, kdo tyto věci brání.

Je mimochodem zvláštní, že ti, kdo nejhlasitěji volají po "nazývání věcí pravými jmény" a odložení "falešné politické korektnosti", obvykle propadnou záchvatu zuřivosti, kdykoliv nějaký "mainstreamový" politik vysloví nepříjemnou pravdu - že vražedným útokům nelze stoprocentně zabránit a že budou bohužel pravděpodobně nějakou dobu součástí reality kolem nás. Ano, tak to je. To je skutečný stav věcí popsaný bez příkras a lží.

To samozřejmě neznamená, že bychom proti teroristům neměli bojovat klasickými silovými metodami, s pomocí tajných služeb, policie, armády. Samozřejmě se to taky děje, a nejspíš dost intenzivně. Nenechme se mýlit tím, že se dozvídáme jen kusé zprávy (jako že policie zatkla podezřelé z přípravy teroristického útoku, například před prvním kolem francouzských voleb v Marseille). Povaha těchto operací už z podstaty věci vylučuje, aby se o nich příliš vědělo.

Nelze přehlédnout do očí bijící fakt, že většina útoků z poslední doby nevyžadovala téměř žádnou logistickou přípravu ani organizaci. Proč asi?

Ti, kdo nám tvrdí, že "jsme ve válce s islámem", v níž "Evropa prohrává", pro to žádné vysvětlení nemají, je ale ve skutečnosti celkem prosté. Za prvé - Evropa neprohrává. Agentům a policistům se daří řadu útoků odhalit v zárodku. A za druhé - teroristé nemají uvnitř muslimských komunit ani zdaleka takovou podporu, jaká by umožňovala nerušenou týlovou práci.

Jen na okraj: pochopitelně se také nikdy nedozvíme o lidech s přistěhovaleckou minulostí, kteří pracují pro francouzské, německé či britské tajné služby jako agenti, tlumočníci, informátoři, anebo třeba jen v konkrétním případě pomohou konkrétním tipem. Asi je ale každému jasné, že bez pomoci lidí schopných (a ochotných) infiltrovat se mezi radikály, či monitorovat terabyty informací v jazycích, kterými vládne málokterý Evropan, by nebylo možné tolika - bohužel ne všem - útokům zabránit.

Terorismus není vyřešený problém. Ale je to problém, který má řešení. Francouzští voliči k němu ukázali cestu.

Francouzi mají jedno známé a nepříliš slušné slovo, začíná na "m…". Victor Hugo napsal, že je to "nejkrásnější slovo, jaké kdy Francouz řekl" - to když ho údajně použil jeden z Napoleonových generálů v bezvýchodné situaci u Waterloo, když byl nepřítelem vyzván, aby složil zbraně.

Teď ho Francouzi vmetli do tváře teroristům a těm, kdo chtějí z jejich zločinů politicky těžit. Sympatické. To je Francie přesně taková, jakou ji máme rádi.

I u nás máme politiky a rádoby politiky, kteří v teroristických útocích vidí především schůdky k vytoužené moci. I jim patří francouzský vzkaz.

Pokud by mu snad nerozuměli, rád jim ho přeložím do neméně krásné a jadrné češtiny.

 

Právě se děje

Další zprávy