Jan Lipold Jan Lipold | Komentáře
9. 4. 2014 8:00

Glosa: Co Čech, to petent

Kdo se podepíše na všechny petiční archy, bude zařazen do slosování o zajímavý jackpot.
Nechcete euro?
Nechcete euro? | Foto: Bára Sobotková

V zemi s tak pestrou historickou zkušeností s podepisováním lecčehos to skoro překvapí. Ale české partaje před volbami do Evropského parlamentu zjevně usoudily, že zdravé podpisové instinkty v národu stále dřímají. A vsadily na petice. Kdo nepořádá nějakou petici, ten jako by nebyl.

Namátkový výčet, pokud jsem na někoho zapomněl, omlouvám se:

ODS a DSSS mají petici proti euru. Lidovci petici proti letnímu času. Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury sbírá podpisy za zpřísnění imigrační europolitiky. Zelení jsou tu s peticí za eurovolební práva Čechů v zahraničí. Svobodní mají petici za zrušení registračních pokladen. A pokud neznáte OK stranu, dříve Pravou frakci ODS, je to chyba, protože ta drží v rukou petici „proti regulaci soukromých zbraní a sebeobranných prostředků ze strany EU“.

Co Čech, to petent. Ten, kdo se podepíše na všechny vyjmenované petiční archy, měl by být zařazen do slosování o jackpot. Tak jako nás má účtenková loterie nabádat k placení daní, tohle by byla výchova k ryzímu občanství.

Teď vážně. Petice jako takové jsou samozřejmě v pořádku, ale nejlíp jim je v rukou občanské společnosti, do které s dovolením politické strany, zhusta financované státem, zase tolik nepočítám. Petice proti stavbě přefouknutého sídliště nebo za silniční obchvat jsou celkem přirozenou, autentickou součástí společenského dialogu. Zejména v situaci, kdy lidé mají oprávněný pocit, že stát, respektive jeho samospráva a úřady, nefunguje v jejich zájmu, jak by měl.

Něco jiného jsou petice v režii politických stran. Tady opatrně. Ne že by podpisy sbírat nemohly, ale jejich kolbištěm jsou přece především volby, a i mimo ně mají k dispozici řadu dalších instrumentů sebeprosazování. Přivlastňovat si hlas lidu ještě tímto způsobem je poněkud nefér. Sebrané podpisy pak svým způsobem neslouží věci, ale především partaji, která je může využít k posílení svého vlivu en bloc. Vyfotí se s balíky podpisů a dá to na Facebook – a uvidí se. Jak dalece bude myslet i na ty, co jí to nepodepsali?

Politické strany jsou, řekněme, nekalou konkurencí na petičním trhu. Nezačalo to jistě až teď, vždyť například Zemanovci vloni stavěli volební kampaň na petici za majetková přiznání.

V zemi panuje nespokojenost s poměry (viz průzkumy) a odrazem toho je i petiční inflace, což je vlastně dobrá zpráva o tom, že lidem leží na srdci veřejné problémy. Oblibu petic rozpoznaly a využívají i politické strany - až příliš.

Aby nedošlo k omylu: Nezpochybňuji roli petic jako identifikátoru závažných celostátních problémů, které zatím nikdo nevyhmátl a nenastolil. Tak jako když se umělec Maxim Velčovský onehdy na Facebooku sháněl: „Existuje petice za zákaz parfémování hajzlpapírů?“

 

Právě se děje

Další zprávy