Jan Lipold Jan Lipold | Komentáře
19. 7. 2013 7:31

Glosa: Dobrou víru nic nepřemůže, zvlášť v Praze

A kdyby ji náhodou někdo zpochybňoval, pohrozte mu arbitráží
Mocnější, než si myslíte.
Mocnější, než si myslíte. | Foto: Aktuálně.cz

Je to zvláštní. Žijeme v zemi, kde je víra směšná (český film o tom letos zlomil divácké rekordy) a kde se zvyklosti (zatím ty ústavní, ale na jiné brzo taky dojde) považují za idiotské. Přesto tu existuje obor, kde stačí mít dobrou víru a dokážete téměř cokoli.

Stačí věřit, nebo dokonce jen důvěřovat. Víra hory přenáší.

Tedy pokud jste silný stavební investor a hodláte někde něco vybudovat, s úředním povolením. Recept je jednoduchý: Pustíte se do toho, v dobré víře, že to povolení máte. A uděláte to, co chcete. Když se ukáže, že úřední povolení nemáte nebo že ho úřad zmršil a neměl vám ho vydávat, už není co řešit. Váš dům totiž stojí, a to na pevných základech vaší dobré víry.

Poslední pozoruhodný příklad na toto téma pochází z Prahy. Upozornil na něj Nejvyšší správní soud a dokonce ho zařadil do své sbírky nejdůležitějších verdiktů.

Majitel bytu na Starém Městě si stěžoval, že mu před okny postavili hotel; takže se od té doby místo na staroměstské věže a na stromy ve dvoře dívá na kouřovod a protihlukovou stěnu, a to ze vzdálenosti pěti metrů. Úředně proti tomu předem protestovat nemohl, protože do stavebního řízení ho radnice nepustila.

Soud teď rozhodl, že to bylo špatně, už proto, že taková stavba zasahuje do vlastnických práv majitele bytu. Mimo jiné zjevně snížila hodnotu nemovitosti. Nicméně se s tím nedá nic dělat, majitel se může maximálně soudit dál o náhradu škody, ale zkolaudovaný a fungující hotel už pochopitelně nikdo nezbourá. Byl postaven v dobré víře, že úřady rozhodují, jak mají. Investor věřil - a co mu také vlastně zbývalo - a vyplatilo se mu to.

Takových příkladů je po celé zemi nespočet. Jakmile má dobrá víra (bona fides) zároveň právní moc, zdá se být neporazitelná.

A kdyby investorovu víru náhodou někdo zpochybňoval, bude zapuzen pod pohrůžkou arbitráže. Věřil jsem a to je mé svaté právo… V Praze viz třeba dům na Václavském náměstí 47 nebo megalomanské obchodně-zábavní centrum u žižkovského nádraží. Investor to rozjede, nějaká dílčí povolení získá, čili pak může tvrdit, že propadl dobré víře, že dostane i ta zbývající. Kdyby nedostal, zažaluje to - a zkuste někomu sáhnout na jeho víru…

S touhle logikou bychom samozřejmě mohli ušetřit miliardy za zákony a vyhlášky a především za úřady, soudy a jejich zaměstnance, protože bychom si vystačili s dobrou vírou. Úřední rozhodnutí budou v podstatě úplně zbytečná - víra je přemůže.

V běžném životě ale na právníky a dobrou víru raději nespoléhejte. Například když jedete v dobré víře do Lán a myslíte si, že jednáte se skutečným prezidentem republiky, který vás tam pozval na skutečné politické jednání o vládní krizi. Nebo když se domníváte, že ano znamená ano a ne je ne. Případně když někoho pozdravíte v dobré víře, že vám odpoví. To už jsou čistě psychologické kategorie, se kterými nějaký precedens Nejvyššího správního soudu nic nesvede. Takové ubohé zvyklosti, že.

 

Právě se děje

Další zprávy