Komunisti se cítí silní. Od 8. března budou mít na Hradě svého muže, který by rád sjednotil levici. U nás to není nic jiného, než pustit komunisty buď do vlády, nebo k přímé podpoře levicové vlády. Se sílou přichází rostoucí drzost. V pátek expředseda bolševiků Miroslav Grebeníček ve sněmovně tvrdil, že sebeupálení Jana Palacha v roce 1969 nesměřovalo proti komunistické totalitě.
Poslanci projednávali novelu zákona o státních svátcích, podle které se má výročí Palachovy smrti stát památným dnem. Přitom se exkomunista Miroslav Grebeníček nechal slyšet, že „je rozumné oběť Jana Palacha připomínat", ale zároveň dodal, že Palach sympatizoval s reformními komunisty, představiteli Pražského jara roku 1968 a jejich politikou. Po smrti se prý stal „rukojmím prapodivných negativistů". Poslance vládní posléze koalice vytočila i tato věta: „Tvrzení, že se Jan Palach stal symbolem boje proti totalitní komunistické moci, je naprosto zavádějící." Po jejím vyslovení opustili jednací sál.
Nemá smysl s Grebeníčkem o Palachovi polemizovat. Zřejmě právě to chce. Stačí snad připomenout, že Grebeníčkův otec Alois mučil ve věznici v Uherském Hradišti v 50. letech politické vězně, což ani on, ani jeho syn nikdy nepřiznali. Oč Grebeníčkovi dnes jde, je celkem nabíledni - zkoušet, kam až si bolševici mohou dovolit zajít. Palach je symbol osobního vzdoru vůči totalitě. Nesvobody zažila tato země v novodobých dějinách dvě za sebou, fašistickou a komunistickou. Zatímco fašismus je u nás takřka všeobecně odsuzován, komunismus nikoli. A tak kovaný bolševik Grebeníček začne tvrdit, že se Palach upálil z nějakých jiných důvodů. Není to absurdní, je to jen sprosté a drzé.
Na komunistu reagovala předkladatelka palachovské novely Jana Černochová (ODS): „Zástupce KSČM pan Grebeníček nám jasně ukázal, že se jejich myšlení a demagogie hraničící s fanatismem za 45 let vůbec, ale vůbec nikam neposunuly." Předsedkyně sněmovny Miroslava Němcová (ODS) řekla, že mají platit etické limity a že Grebeníček obrátil smysl předkládané novely naruby. Jistě. Přesně to bývalý šéf KSČM zamýšlí. Neustále popírat, jak věci byly, zatloukat, zatloukat, zatloukat. Lhát.
Podpořila ho stalinistka Marta Semelová (KSČM): „Jste to vy, kteří převracíte přes 20 let historii. Jste to vy, kdo předkládáte hrdiny za vrahy a vrahy za hrdiny." Narážela na ozbrojený odpor bratrů Mašínů proti totalitě, která v Československu nastupovala.
Sál opustila jen koalice. Proč ne poslanci sociální demokracie? Pro ně nejsou podobné plky naprosto nesnesitelné? Zřejmě ne. Jejich výroky na adresu Grebeníčka byly mírné. Jsou v pasti. Vědí, že příští volby nemusejí vyhrát tolik, aby mohli vládnout bez podpory nebo přímé účasti komunistů ve vládě. Nehodlají dráždit hada bosou nohou. Je jim zřejmě v podstatě fuk, co rudí, komáři, ve sněmovně říkají. Podstatné jsou preference.
Jenže je to naopak. Podstatný je postoj. V KSČM mají stále silné slovo stalinisti. Jejich význam neochabuje, dokonce se sílící stranou kontinuálně posiluje. Pokud ČSSD vážně přemýšlí o spolupráci s bolševiky, měla by této straně dát jasně najevo, že se musí změnit. Jenže na to, bohužel, socialisté nemají sílu, odvahu. A právě proto se rudoši nemění a jejich drzost roste.
Plky Miroslava Grebeníčka na Palachově oběti nic nezmění. Jen ukazují, s kým mají sociální demokraté tu čest. Poslanec Stanislav Křeček (ČSSD) řekl, že se Jan Palach upálil „na protest proti naší zbabělosti, na to, jak se rychle zapomínalo na ideály". To platí i dnes. I sociální demokracie zapomíná na ideály a směřuje do spojenectví se stranou, která zůstává zčásti stalinistická.
