Když Miloš Zeman naposledy pohovořil z Lán, objevil se postřeh, že šlo o fintu z oboru masové komunikace. Cíl: odvést pozornost od toho, co bylo předtím, konkrétně od čínské expedice a jejích zlatých hřebů, upoutáním pozornosti k něčemu jinému. Vrtěti psem, strategie proslulá stejnojmenným filmem.
Dva týdny nato se ukázalo, že to byl jen začátek. O žádné vrtění nešlo – vždyť Zeman zjevně pokračoval v jízdě stejným tempem bez ohledu na to, jestli novými výroky přebíjí nějaké dřívější. Až se dostal až k 17. listopadu, výročí „běžné demonstrace“. (Které je zřejmě státním svátkem jen shodou okolností.)
Tentokrát šel prezident až na dřeň. Když vykládá o tom, že kouření od 27 let je zdraví neškodné, je to řekněme deficit emoční inteligence. Když na státní svátek 28. září vyrazí na ruský dialog civilizací na Rhodos, je to řekněme deficit politické inteligence. A když „zajede“ do 17. listopadu 1989, je to syntéza obojího.
Ne, oslavy nejsou povinné, ale zároveň není 17. listopad - ani omylem – nějakým mýtem, který by bylo třeba v zájmu národní paměti opravovat nebo bořit. Není třeba „konečně si to vyříkat“, jak to tenkrát na Národní bylo, a už vůbec není třeba, aby s tím začala hlava státu. Naopak, od ní je to úplně mimo.
Důsledkem je pak jakési přepólování dějin po 25 letech – prezident dav na oslavách osloví „nebojím se vás“, zatímco shromáždění, které tehdy volalo „nechceme násilí“, ho atakuje poživatinami. Absurdita by se dala krájet.
Nejhorší na tom není ta nebo ona jednotlivost, nad kterou se dá pohoršovat. Ale zbytečnost toho všeho. Prezident – motiv nemá smysl zkoumat, ale vrtěti psem to není – pronese provokativní výroky pořadové číslo 148 a zjitřená část veřejnosti mu to vrací. Právem. Ale společnost to nikam neposouvá, je to neužitečné, jsou to minulé války. Že by Zeman ubral plyn a nabídl ruku ke smíru - ani náhodou.
Do omrzení vedený „zápas" o interpretaci minulosti, to je přesně to, co nás pravděpodobně se Zemanem - a Klausem - čeká. Vyhlídky na zklidnění a smíření rozporů ve společnosti Zemanovým zvolením rozhodně nestouply.
Nechci se tvářit jako prorok, natož prognostik, takže omluvte, že cituju z komentáře, který jsem napsal po druhém kole prezidentských voleb 26. ledna 2013. Ale 17. listopad byl zatím nejpádnějším důkazem, že se odhad naplnil. Bohužel. Neproduktivní spory inspirované Zemanem a Klausem dominovaly celé „listopadové“ diskusi, a vlastně místnímu mediálnímu prostoru vůbec. Dialog šejdrem.
Ale jestli není Zemanovým motivem vrtěti psem, co tedy? Ego? Chyba v sociálním kódu? A záleží na tom ještě?
