"Víme, že si přijdou v Británii na docela slušné peníze, zvláště vezme-li se v úvahu rozdíl v platech . Jenže kromě toho jsou také registrovaní jako nezaměstnaní v Polsku a zvyšují počet lidí bez práce. Bez něčeho podobného bychom se docela rádi obešli," poznamenal na středoevopské poměry s neobvyklou rezervovaností polský premiér.
Paradox spočívá v tom, že část britské veřejnosti se před rozšířením Evropské unie v roce 2004 právě naopak obávala přívalu cizinců, kteří budou zneužívat britský systém sociálních dávek. Ostatně také proto přijala na jaře 2004 britská vláda opatření, podle kterého mají lidé z nových zemí EU v Británii nárok na sociální dávky až po dvanácti odpracovaných měsících.
S podporou v kapse za prací
Podle britských statistik dosahuje počet žadatelů u nových členských zemí Unie o sociální dávky v Británii několik desítek osob, tedy setiny promile. Migrující obyvatelé Unie jsou jaksi méně náchylní k závislosti na sociální podpoře. Či v případě Poláků, o kterých hovořil jejich premiér, už mají o jeden alternativní zdroj příjmu postaráno.
Dvojí příjem z (v jiných případech neregistrovaného) pracovního poměru a sociálních dávek není samozřejmě v Evropské unii výsadou migrujících Poláků. Například Britové se musí sice hlásit každý týden či dva o své dávky na pracovním úřadě, někteří z nich si však přitom ještě stačí slušně přivydělat načerno. Ne každý je na to pyšný a málokdo se tím chlubí.
Slyšel jsem o případech, kdy lidé registrovaní u českých pracovních úřadů, dojížděli za prací do příhraničních oblastí Rakouska či Německa. Nabídkou své pracovní síly uspokojily poptávku tamějšího černého trhu. Nad povinnou návštěvou "na pracáku" dokázala příslušná referentka přimhouřit oko, třeba za bonboniéru či za láhev vína.
Pracovní trh jako pružná kráska bez (daňového) závoje
Aktraktivita sociálních dávek jako výlučného zdroje životního příjmu by měla poklesnout s tím, jak roste jejich propad vůči minimální či průměrné mzdě. Nicméně prevence vůči kombinaci neoprávněně finanční podpory a prací "načerno" či migrací za prací do ciziny je obtížnější.
Trh si totiž vůči obvykle nedokonalým administrativním opatřením (jak ukazují i britské zkušenosti) dokáže najít vcelku rychle obranné prostředky a vypracovat imunitu - například importem levné, často nelegální (nechráněné a tedy i zranitelné) pracovní síly ze zahraničí.
Snad jediné, oč mohou evropské vlády usilovat, je, aby své vlastní pracovní trhy činily co nejatraktivnějšími. Třeba tím, že zajistí nízké "zdanění" práce různými druhy pojistného. A postarají se o to, aby podmínky na pracovním trhu provázela přitažlivá směs vzájemně výhodné flexibility a spravedlivé a především vymahatelné ochrany práv zaměstnanců i zaměstnavatelů.
Ivan Kytka; [email protected]
