Seriál "slaboch Babiš" pokračuje, sešlo se grémium (užší vedení) a předsednictvo (širší vedení) sociální demokracie, aby se rozhodlo co dál. ČSSD zatím, do 31. července, z vlády neodchází. Vedení strany posílilo pravomoci předsedy Jana Hamáčka. On rozhodne, jestli ministři prvního srpna, pokud nebude z postu ministra kultury odvolán Antonín Staněk a místo něj jmenován Michal Šmarda, podají demisi. A vše se jeví tak, že jiná varianta už neexistuje. Pak by strana odešla z vlády. Zároveň všichni ministři za ČSSD vedení slíbili, že šéfa poslechnou. Včetně Staňka.
Je to hra na babu, jde o to, kdo ji v tomhle "domku z karet" má, na kom to zrovna je, kdo nese odpovědnost. Až dosud to hodně z dálky vypadalo, že problém má Jan Hamáček, to on si přece "vymyslel" kandidáta na ministra Šmardu, který se jako na potvoru prezidentu Zemanovi nelíbí. (Víme i proč: zastal se Jiřího Bradyho, muže, který byl vězněn v Terezíně, přežil Osvětim, pochod smrti a svědčil o holokaustu. Narodil se v Novém Městě na Moravě, kde je Šmarda starostou, a za Bradyho se v roce 2016 postavil, když ho Miloš Zeman odmítl vyznamenat.)
Babu dosud jako by měli sociální demokraté: Šmarda prý nerozumí kultuře (zato Staněk je hotový Goethe; nebo spíš Sýs?) Po jednání předsednictva dostali babu Andrej Babiš a Miloš Zeman. Hamáček srozumitelně zopakoval, že to, co se odehrává, není problém ČSSD, nýbrž premiéra a prezidenta.
Připomeňme, že se Babiš usilovně snažil dělat, jako by Staněk nebyl jeho kompetence, to "oni", ať si to se Zemanem vyřeší. Vedení oranžových řeklo jasně: podle ústavy jde o záležitost premiéra, a ten si ji musí vyřešit výhradně s prezidentem.
Hamáček: "Vyzvali jsme předsedu vlády, aby postupoval v rámci svých ústavních práv a v rámci koaliční smlouvy a zajistil, že pan prezident bude tento požadavek ČSSD respektovat."
V usnesení sociálnědemokratického vedení zní: "Předsednictvo ČSSD vyjadřuje plnou podporu předsedovi ČSSD k jednáním o vyřešení situace ve vládě a konstatuje, že předseda ČSSD, po projednání v grémiu, má plnou kompetenci k přijetí rozhodnutí o řešení vládního angažmá ČSSD, včetně jeho ukončení." Pro hlasovalo 37 členů předsednictva, proti tři, zdrželo se pět. Jednoznačná posila pro Hamáčka.
Až Zeman nabourá do Rychetského
Zvenčí, kde se na babu mezi dospělými tolik nehraje, to vypadá, že ČSSD měla z vlády dávno odejít, neboť takto participuje na proměně ústavy v jakýsi nezávazný dokument. Uvnitř se věci jeví jinak. Hamáček a jeho lidé nechtějí, aby to vypadalo, že oni nesou odpovědnost za rozpad vlády a za to, co by zřejmě následovalo (spojení Babiše s extremisty). Proto vládu ještě neopouštějí, jen jasně říkají: není to na nás. My nechceme Staňka, my chceme Šmardu.
Pokud jde o případnou změnu vlády či předčasné volby, poněkud podceňují schopnost Babišových marketérů, ti by jistě nasadili všechny páky, aby vinu hodili na hamáčkovce. Ale pro veřejnost je nyní přece jen jasnější, že odpovědný je Babiš a Zeman a že ČSSD vydrží opravdu hodně.
Hamáček přesvědčil premiéra (důležitý krok), aby přijel na předsednictvo ČSSD a tam řekl, že stojí o vládu s ČSSD. Jinými slovy "namočil mu do loužičky" obličej, donutil ho říct jasné slovo před šéfy sociální demokracie.
Nyní víme: ČSSD nerozbíjí vládu, na své straně má jak ústavu, tak koaliční smlouvu. Odpovědný za řešení i za případný rozpad vlády jsou Babiš a Zeman. (Jistě, toto ví každý, kdo se českou politikou zabývá, ne však každý občan má čas věci podrobně studovat a sledovat.)
Sociální demokraté mají jistě také strach, že si odchodem z vlády nepomohou a v opozici ještě pohorší. Argumentují, že nás chrání (před SPD Tomia Okamury). Popsal to Lubomír Zaorálek: "My jsme tam proto, aby fungovala veřejná média, aby byly řádně řízeny tajné služby, aby se respektovala zahraniční politika." A jistě je na tom i kus pravdy.
Tohle kolo prohrál Babiš, odpovědnost leží jasně na něm a on na Zemana nemá, jak víme. Ale ve skutečnosti prohrál i prezident Zeman, zřejmě čekal, že má ve vedení ČSSD víc příznivců, že se bude dál "vyjednávat", že on bude rozdávat baby a dělat, že mu ústava dává možnost Šmardu nejmenovat, nebo případně někdy až naprší a uschne.
Najednou se mu prostor rapidně smrskl, ČSSD z vlády neodešla, což chtěl, rád by vládu drženou komunisty a okamurovci či klausovci, vládu mnohem víc antibruselskou a proputinovskou. Jediný, po kom se teď může vozit do haleluja, je jeho kumpán, bývalý spojenec, premiér Babiš.
Nutno přiznat, že po týdnech motání se v kruhu, po týdnech až závratné slabosti, se sociální demokracie rozhodla Zemanovi postavit, Hamáček mu zkomplikoval jeho plány, našel ve vedení ČSSD zjevnou většinu. Zeman, Mynář, Nejedlý a spol. si teď musejí tam nahoře, nad námi, na opevněném Hradě, rozmyslet, jestli risknou ústavní žalobu, když to personifikujeme, střet Zemana s Pavlem Rychetským, předsedou Ústavního soudu a jeho soudci. Tam vyhrát nemohou.
