Jan Lipold Jan Lipold | Komentáře
11. 9. 2014 12:30

Hitler prodává. Můžeme si za to sami, tohle soud nevyřeší

Nemyslím, že čím víc „konzumujeme Hitlera“, tím jsme „varovanější“. Spíš naopak: zlo se stává banálnějším a Hitler působí jako figurka padoucha na hraní.
Zákon nabídky a poptávky.
Zákon nabídky a poptávky. | Foto: Reuters

Brněnský soud ve středu osvobodil vydavatele knihy Adolf Hitler: Projevy, obžalované ze schvalování genocidy. Nevím, jestli je to spíš dobrý, nebo spíš špatný rozsudek. Ten škvár bych si v životě nekoupil, ale fixace na trestný čin spáchaný papírem se mi zdá trochu přehnaná, protože kdo po führerových myšlenkách takto baží, může se saturovat i jinými způsoby.

Nejzajímavější zprávou z procesu byla obhajoba obžalovaných. Zestručněná do věty jednoho z nich: „Hitler prodává“.

To je totiž pravda. A taky příležitost zamyslet se proč.

Hitler na titulních stranách časopisů „funguje“ a takové číslo dobře „prodává“, to je v mediální branži ověřeno. A kdyby Hitler „neprodával“, asi by televize nechrlily a nerecyklovaly další a další dokumenty o něm, jeho mužích, ženách, o nacistických zbraních, nacistickém umění, ideologii a tak dále. Hitler a třetí říše dnes „prodávají“ na desítky způsobů. Od počítačových her po dominy v pornoprůmyslu.

A ovšemže i v knihkupectvích. Obžalovaní u soudu po právu namítli, že Hitlera jsou přece „plné regály“. Ostatně, své, pardon, jeho projevy vydali v bestsellerovém nákladu deseti tisíc výtisků.

Světem, nejen u nás už dlouho bublá jakási hitlermanie. Hitler je vlastně pop-ikona.

Proč se politikům na plakátech přikresluje Hitlerův knírek, a Stalinovy fousy by nikoho nenapadly? Jak to, že Hitler prodává (je tak trochu všude), a Stalin neprodává (není skoro nikde)?

Nacistické a bolševické zlo jsou plně srovnatelné – ale fascinace jimi, v našem kulturním prostoru, už nikoli. Hitler je zlem „západním“, vyrostlým v civilizované, nám blízké zemi, plné středostavovských, spořádaných občanů. Stalinovo zlo je původem „cizí“, vzdálené, zrozené ve státě s miliony negramotných mužiků. Takže nás spíš zajímá a přitahuje to první.

Kromě toho, Hitler a nacismus byli „modernější“, a tím pádem daleko „mediálně vyspělejší“ než Stalin a bolševismus. Hitler, na rozdíl od Stalina, měl Riefenstahlovou, Speera, Goebbelse a další. Po třetí říši zůstalo nesrovnatelně víc „materiálu“, kterým se dá zas a znovu zaobírat. (A protože Američané válčili s Hitlerem, ne se Stalinem, je i logické, když se nejdůležitější pramen showbyznysu věnuje stokrát víc nacismu než bolševismu. Steven Spielberg ani Quentin Tarantino zatím nic o politických komisařích nebo bitvě u Kurska nenatočili.)

Nacistický fenomén je samozřejmě třeba analyzovat, zločiny nacismu připomínat. Historická paměť je zásadní a Hitler není tabu, naopak. Ale hranice mezi zkoumáním zla a prosakováním nacismu do pop-kultury není tak úplně jasná. Kdy Hitlera „zkoumáme“, a kdy „prodává“? Nebo ho zkoumáme proto, že prodává? Prodává proto, že ho zkoumáme? Dá se to vůbec oddělit?

Hitler v hlavě

Pro pořádek – nejsme v tom sami. Skandály, kdy nějaká celebrita trousí nacistické hlášky nebo přijde na večírek v esesáckém kostýmu, jsou relativně běžnou součástí zahraničních zpravodajství. S „nocí dlouhých nožů“ nebo „konečným řešením“ se v řeči hauzíruje – ale slyšeli jste snad někoho, aby dal k lepšímu něco od Stalina nebo Beriji?

Je přehitlerováno. Není to příjemné. Nemyslím, že čím víc „konzumujeme Hitlera“, tím jsme „varovanější“ před historickou zkušeností. Nejsme informovanější o kořenech zla, ani obezřetnější před jeho příznaky. Spíš naopak, existuje riziko: nekonečným mediálním převařováním třetí říše se zlo stává banálnějším. A šíří se mylný dojem, že jde o uzavřenou kapitolu, se kterou jsme si kvit a která se nevrátí. Že Hitler je něco jako logo zla, figurka padoucha na hraní.

„Banální“ a „vypořádané“, zároveň ale stále omílané zlo má nebezpečnou vlastnost - může se nenápadně, a přitom účinně roztahovat v našem myšlení. Což se očividně děje. Nedivte se tak, když někdo v novinách říká, že za Hitlera se přece stavěly dálnice a nebyla nezaměstnanost.

Vydavatelé Hitlerových projevů po soudu se zadostiučiněním prohlásili, že "přidají plyn a zařadí dvojku". Neboli, program NSDAP už vyšel. V prostředí, kde „Hitler prodává“, to vypadá až příliš samozřejmě.

Za to si ovšem můžeme sami, my „kupující Hitlera“. To nevyřeší žádné soudy. Ale není už načase se v naší poptávce po „Hitlerovi“ uskrovnit? Než zjistíme, že nám vzadu v hlavě mašírují okované holínky?

 

Právě se děje

Další zprávy