Že Andrej Babiš těsně před krajskými a senátními volbami prostřihl státnímu rozpočtu dno, je jen jedna z jeho předvolebních taktik. Ta druhá - neméně důležitá - spočívá ve snaze zcela zneviditelnit debatu o kvalitě regionálních vlád, protože z té by mohla vzejít spousta nepříjemných otázek.
Vyšlo to. Opozice se vrhla na cupování jednotlivých rozdavačných návrhů, regionální témata jsou zapomenuta. Tristní výkony ANO ve Středočeském kraji či jinde prakticky opustily veřejnou debatu. Tak pojďme z krajských voleb zase udělat krajské. Je nejvyšší čas.
Není hejtman jako hejtman
Premiérovo hnutí se s tím nemaže. Vládní sliby plných peněženek doplnily plakáty, kde se ANO chlubí "dosaženými" výsledky. Ty jsou sice zčásti reálné, zčásti ovšem vymyšlené a v mnoha případech zcizené - to když se regionální politik chlubí třeba ekologickými programy, za které ve skutečnosti vděčíme Bruselu.
Unifikovaná kampaň, jejíž hlavní tváří je nekandidující Andrej Babiš, má setřít rozdíly mezi jednotlivými hejtmany ANO. A že jsou obří. Vedle těch celkem úspěšných, k nimž patří například moravskoslezský Ivo Vondrák, tu máme průměrné a nakonec i zcela průšvihové - Jaroslava Pokorná Jermanová je se svými manažerskými i osobními skandály tragickou postavou i na dosti divoké poměry Středočeského kraje.
Tato taktika, zdá se, Babišovi zatím funguje. Podle průzkumu společnosti Kantar má ANO i přes hodně rozdílnou úroveň hejtmanů podporu rovnoměrně rozprostřenou po celé republice. Všude má největší volební potenciál - jinými slovy nejvíce lidí zvažuje, že by volilo právě premiérovo uskupení. V roce 2016 získalo ANO v celém Česku 21 procent hlasů, nyní o něm přemýšlí už 30 procent těch, kdo se chystají volit.
Průzkum také naznačuje, že protivníci ANO budou moci jen horko těžko zopakovat to, co provedli po minulých krajských volbách - přestože ANO zvítězilo v devíti krajích, hejtmany nakonec získalo jen v pěti. Na mnoha místech totiž menší strany babišovce vyřadily z koalic. To teď šéf hnutí už nechce připustit. A při pohledu na volební potenciál v některých krajích je předem jisté, že s tím ani nebude mít problém. Náskok vládního hnutí v Moravskoslezském, Olomouckém či Karlovarském kraji je opravdu impozantní.
A ještě jednu věc citovaný průzkum odkrývá: nebabišovští hejtmani se prakticky nikde nedokázali pevně usadit v křesle. V Libereckém kraji překvapivě nemá navrch místní úspěšné starostenské hnutí. Dobře na tom není ani zlínská KDU-ČSL, kde pevnou rukou vládne Jiří Čunek - ANO se tam může dočkat až dvojnásobné podpory. ČSSD pak pravděpodobně ztratí i své poslední bašty, jakou dlouho byla třeba Vysočina.
Ke svému konci zjevně spěje i historický omyl v Ústeckém kraji, kde proti vítěznému ANO po minulých volbách vznikla vskutku odpadní koalice komunistů, sociálních demokratů, okamurovců a zemanovců, čímž se tato parta zcela zdiskreditovala, a premiérovo hnutí se tak zde nemá problém portrétovat div ne jako zjevená pravda a láska.
Babiš tedy nakonec může být před startem hlasování spokojen - krajské volby přestaly být krajskými.
Make volby krajské again!
Je tedy načase přestat pomáhat ANO v jeho snaze zadusit horkou fázi kampaně vyššími důchody i snižováním daní a zaměřit se opět na to důležité, co kraj reálně může ovlivnit.
Pro příklad není nutné chodit daleko. Zmíněná hejtmanka Jermanová třeba garantuje modernizaci 194 krajských nemocnic. Ale fungují alespoň ty skutečně krajské, kterých je o řád méně?
A když už jsme u bílých plášťů: chtějí Zlínští skutečně Čunkovu chystanou meganemocnici za osm miliard ve Zlíně-Malenovicích, aniž by na to kraj měl?
Nebo školství: jak politici v Karlovarském kraji zlepšili vzdělávání, které se tam propadá stále hlouběji, protože region nedisponuje ani jednou vysokou školou, zato se ovšem může "pochlubit" nejvyšší mírou nekvalifikovaných kantorů?
A co Jihomoravský kraj? Vytekla ze stoky místního ANO jen korupce, nebo i pár kilometrů lepších silnic?
Není to žádná věda: krajské volby mají být o školství, zdravotnictví, sociálních službách či dopravní infrastruktuře - prostě o záležitostech, v nichž kraje disponují zásadními pravomocemi.
Pokud ale budeme při volbách regionálních reprezentací hlasovat o celostátních tématech, pak je velká otázka, proč jsme si kraje před dvaceti lety vlastně zakládali.
