Politické krytí Zbyňka Stanjury nemůže být silnější. Je klíčovou postavou současného vedení občanských demokratů, dokonce jejich prvním místopředsedou. Ve vládě je pak nepostradatelnou pravou rukou premiéra Petra Fialy (ODS). Když vznikal kabinet, přeskákal mnohé ekonomy až do druhého nejdůležitějšího křesla, protože sliboval radikální snížení státních výdajů, aby nemusely růst daně.
Nezvládá ani jedno. Na zeštíhlování eráru zcela zapomněl a před několika dny ohlásil i nové speciální sektorové, mimořádně špatně připravené odvody. Kdyby alespoň vynikal v řízení boje s energetickou krizí, daly by se nad jeho ostatními neúspěchy jistě zavřít oči. Nedaří se mu však ani to.
Poslední eskapáda, kterou předvedl, když podpořil návrh šéfa občanskodemokratických poslanců Marka Bendy, aby loterijní firmy napříště danily své zisky nižší sazbou, by měla premiérovi už konečně otevřít oči: Správce státní pokladny je zcela nekompetentní a zralý na výměnu. Čím dříve se tak stane, tím lépe pro vládní koalici i republiku.
Hazard s hazardem
Ministři mají co dělat, aby občanům dokázali alespoň nějak vysvětlit, proč jim v krušných časech nemohou pomoci tak, jak by chtěli. Těžce deficitní stát na to prostě nemá dost prostředků. Jen aby sehnal peníze na zaplacení alespoň té nejzákladnější pomoci, bere je pravicový kabinet některým firmám způsobem, jaký by ještě před pár měsíci sám zuřivě odmítal. Nedá se nic dělat, jsme ve válce, zní zcela pochopitelné vysvětlení.
A za této situace dá najednou "konzervativní" ministr financí z ničeho nic razítko na návrh, aby loterie místo 35 procent odváděly napříště procent pouze 23? Jen od Sazky by tak erár přišel o miliardu. Problém není, že něco takového jeden zlobbovaný poslanec předloží, podobné věci se občas stávají všude na světě. Problém je, že státní pokladnu spravuje člověk, který zcela ztratí soudnost a je na to ochoten přistoupit.
Pokud Zbyněk Stanjura argumentuje tím, že sazba byla nepřiměřeně vysoká, měl by to alespoň umět doložit dopadovou studií, nic takového ale nenabídl. Lze tak bohužel s úspěchem tvrdit, že kvalifikovaná ekonomická diskuse je tím posledním, co by se od současného ministra financí dalo čekat.
Ministr za Českou anarchistickou stranu
Smutně to ilustruje i proces schvalování rozpočtu, jejž právě sledujeme. Státní pokladna v něm počítá i s příjmy, pro jejichž inkaso neexistují příslušné zákony. Bez uzardění a řádného zdůvodnění pak navrhuje bezmála třísetmiliardový schodek, přičemž už nyní je zřejmé, že ten reálný bude nakonec mnohem vyšší.
Odtučňování státních výdajů, o němž Stanjura tolik mluvil při nástupu do funkce, zmizelo jak pára nad hrncem. Dnes odtučňuje hlavně své sliby. Kde jsou ty časy, kdy z opozičních lavic vykřikoval, že umí obratem ušetřit 80 miliard, aniž by si kdokoliv čehokoliv všiml. Nakonec se neodvážil zrušit ani to nejjednodušší - babišovskou slevu na jízdném.
Ministrů financí, kteří nedokázali uspořit na výdajích tolik, kolik avizovali, republika pamatuje bezpočet. Problém však je, že Stanjura navíc bez rozmyslu snižuje a ruší daně, takže nákladný provoz státu přestává být z čeho platit. Od erární pokladny jsou dnes odstřiženy penězovody, které do ní každý rok přiváděly stovky miliard.
Pokud by Stanjura byl ministrem za Českou anarchistickou stranu, vše by bylo v pořádku: čile by pracoval na rozvracení státu. On o sobě ale tvrdí, že je konzervativec - politik, pro kterého by měly být svatou věcí udržitelné státní finance, v nichž pasují příjmy a výdaje a nevznikají tak dluhy, které budou muset i s úroky zaplatit příští generace.
Krize nepočká
Za běžných časů by asi méně schopný ministr financí nijak zvlášť nevadil. Za krize ale zadělává na velmi vážný problém. Česko až do konce roku předsedá unii, a má tak ve válečných časech koordinovat klíčová evropská ekonomická rozhodnutí. Za českého ministra financí, vybaveného všeho všudy plynnou polštinou, ale musí v takové situaci zaskakovat vládní kolega - angličtinář, který má jinak na starosti obchod a průmysl…
Nyní to vypadá, jako by takto ušetřený čas Zbyněk Stanjura věnoval přemýšlení o tom, jak ulevit hazardu. Doba tak nazrává k tomu, aby si nějaký ten čas vyšetřil i premiér. A věnoval jej hledání člověka, který bude schopen řídit nejdůležitější ministerstvo alespoň trochu kompetentně. Když pro nic jiného, pak alespoň z prostého pudu sebezáchovy.
