David Klimeš David Klimeš | Komentáře
6. 9. 2022 6:30

„Hluchoněmá“ Liz Trussová je nadějí pro Kyjev. Brusel se ale zapotí

Její Veličenstvo britská královna dnes uvede do úřadu svou historicky třetí premiérku. Nová nájemnice Downing Street 10 nebude váhat s podporou Ukrajiny. Otázka ale je, jak se jí podaří zvládnout „zimu nespokojenosti“ doma.
Budoucí britská premiérka a šéfka konzervativců Liz Trussová.
Budoucí britská premiérka a šéfka konzervativců Liz Trussová. | Foto: Reuters

Rishi Sunak musí být velmi zklamaný. Když na začátku léta podával rezignaci na post ministra financí ve vládě Borise Johnsona, přesně vystihl moment, kdy se slovo "moc" změnilo v "příliš". Britský ministerský předseda po všech svých skandálech musel oznámit odchod ze scény - a Sunak se vzápětí přihlásil, že by jej rád nahradil v čele Konzervativní strany, čímž by se automaticky stal také premiérem.

Do karet mu hrála neutěšená ekonomická situace - coby exministr financí dával najevo, že velmi dobře ví, jak zaseklé britské hospodářství opět nastartovat. Není tedy divu, že vyhrál první fázi boje o vedení toryů - a z pozice jedničky postoupil do závěrečného klání s ministryní zahraničí Liz Trussovou. V něm však neobstál - straníci dali v hlasování nakonec přednost jí.

Sunak si teď s hořkostí může říkat:

Chtěli tvrdého zastánce brexitu, ale nezvolili si mě, který v referendu hlasoval pro, nýbrž ji, která byla proti.

Chtěli čitelného konzervativce, kterým já byl celý život, zatímco ona začínala jako levicová liberální demokratka s touhou rušit monarchii.

Chtěli ekonomicky kompetentního ministra, ale úspěšný bankéř a ministr financí jim byl málo.

Chtěli někoho jiného, než je Johnson, ale zvolili si někoho velmi podobného…

Taková už je ale politika.

Jak naštvat Lavrova

Jméno Liz Trussové až do počátku letošního roku mimo ostrovy málokdo zaznamenal. Když se ale na veřejnosti velmi ostře pustila do Kremlu za to, že stěhuje svou armádu k ukrajinským hranicím, vysloužila si pořádnou porci pozornosti.

Stalo se tak dva týdny před začátkem ruské invaze na dnes už slavné tiskové konferenci se Sergejem Lavrovem, během níž chladnokrevně zadeklamovala: "Nevidím žádný důvod, proč mít 100 tisíc vojáků rozmístěných na ukrajinské hranici. Kromě toho, aby ohrožovali Ukrajinu." Viditelně rozladěný šéf moskevské diplomacie pak jednání s ní nazval rozhovorem "němého s hluchým". Trussová nehnula ani brvou, odjela, obratem zařídila, aby Spojené království uvalilo na ruskou smetánku i její firmy sankce a navrch se postavila do čela britského úsilí o co největší vojenskou pomoc ohroženému Kyjevu.

Rétoricky ještě přitvrdila, když začala mluvit o "začátku Putinova konce", odeslání Ruska "zpět do sovětské éry", či jeho "vyhnání z celého ukrajinského území". Své šéfdiplomatické působení pak dotáhla na samu hranu myslitelného, když v odpovědi na otázku, která se týkala jaderných zbraní, dala najevo, že by po nich v případě nutnosti neváhala sáhnout. 

Nikdo ve Spojeném království ani v Evropě tak už nepochybuje, že v souboji o vedení britské Konzervativní strany zvítězila rázná žena, která v podpoře Ukrajiny neuhne ani o píď. To je pro Kyjev před počínající zimou, kdy mnozí evropští lídři začnou poměřovat podporu Ukrajině prochladlými byty svých voličů, velmi důležitá a dobrá zpráva. 

Od Camerona k brexitářům

Je ovšem paradoxní, že image rázné a rozhodné ženy si nyní dokázala vytvořit politička, která až donedávna názory měnila jako ponožky. Prakticky všechny její aktuální profily připomínají, že vyrostla v levicově smýšlející rodině a vstoupila k liberálním demokratům, kde se zařadila do levicového křídla žádajícího mimo jiné odzbrojení a konec monarchie. Pravdou ale také je, že jde o již hodně vousatou historii - k toryům Trussová přestoupila už ve svých 21 letech. A koneckonců v liberálních řadách kdysi začínal i Winston Churchill.  Podstatně zásadnější proměnu, než jakou představuje její přechod od liberálů ke konzervativcům, předvedla Trussová až během dalších let.

Do vysoké politiky vystoupala v éře Davida Camerona, když se v roce 2010 stala poslankyní a o čtyři roky později i ministryní životního prostředí. Svého tehdejšího šéfa podporovala i během osudného referenda o brexitu v roce 2016. Patřila tedy do tábora, který vystoupení z Evropské unie odmítal. Argumentovala tím, že nechce, aby její dcery musely žádat o víza při cestě na kontinent.

Jakmile se však Cameronova kariéra po spektakulární porážce zhroutila, Trussová okamžitě přesedlala na nové koně. Pod Theresou Mayovou a následně i Borisem Johnsonem vystřídala několik ministerských křesel, přičemž se v hodnocení jejího působení nejčastěji objevovala adjektiva "extrémně pracovitá" a "zmatečná".

Své o tom ví i evropští vyjednavači. Někdejší odpůrkyně brexitu se záhy stala nejen jeho propagátorkou, ale brzy si začala libovat také v odstřelování již dosažených dohod. Jablko sváru například neváhala udělat z oblasti, která svým způsobem stále představuje sud střelného prachu. Totiž ze Severního Irska, které zatím fakticky stále zůstává členem unijního jednotného trhu, jen aby na historicky konfliktní severoirsko-irské hranici nezačalo znovu docházet k nebezpečným sporům.

Dlouhodobě je ovšem taková situace neudržitelná, protože Londýn kvůli ní nemá celní svrchovanost nad celým svým územím. Trussová ovšem v této věci místo hledání kompromisu vždy volila silné řeči, které ve výsledku Evropu celkem rychle přibližují k tomu, co tak nechtěla pro své dcery - tvrdé hranici mezi unií a ostrovy.

Třetí premiérka

Když Boris Johnson padl, seděla Liz Trussová v šéfdiplomatickém křesle. Ač jindy velmi výřečná a prostořeká, v tu chvíli se ostrých slov zdržela. Zůstala jen vlažnou podporovatelkou končícího premiéra. I to však nejspíš nakonec na její spolustraníky zapůsobilo, protože Johnson navzdory všem svým lapsům zůstává mezi řadovými toryi populární postavou.

Po Margaret Thatcheové a Therese Mayové se tak Liz Trussová nastěhuje do Downing Street 10 jako historicky třetí žena v pořadí. A stejně jako její předchůdkyně, i ona bude muset řešit herkulovské úkoly, na něž tradiční politika nestačí. Nejspíš tak bude muset popřít ideologii malého státu a nízkých daní, k níž se dosud - alespoň verbálně - hlásila. Inflační krize si zkrátka žádá mimořádné státní intervence. Jisté je ovšem v tuto chvíli jen jedno. V zahraniční politice zůstane jestřábem, což možná nemusí být příjemné unijním vyjednavačům, ale v Kyjevě to nepochybně ocení.

Když v červenci bývalý ruský prezident - a nynější Putinův válečný fámulus Dmitrij Medveděv - sdílel výsměšně fotku padlých proukrajinských premiérů Johnsona a Draghiho, nejspíš nepředpokládal, že z Británie dostane za chvíli něco ještě mnohem ostřejšího.

"Johnson byl přistižen, že vládě lhal. Tím pohár přetekl," říká o rezignaci britského premiéra sociolog a filozof práva Jiří Přibáň (video ze 7. července 2022) 

„Johnson byl přistižen u toho, že lhal členům vlády. Tím pohár přetekl,“ říká o rezignaci britského premiéra sociolog a filosof práva Jiří Přibáň. | Video: Martin Veselovský
 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

Další zprávy