Martin Fendrych Martin Fendrych | Komentáře
22. 2. 2019 13:05

Hmyz vymírá a Češi kácí, hnojí, betonují jak diví. Revoluci hlav potřebujeme

Snad to jednou docvakne i nám, českým obyvatelům, klimatickou změnou jsme zasaženi citelně, svědčí o tom šílená sucha, nedostatek vody, vymírání lesů.
"Obtížný" hmyz mizí.
"Obtížný" hmyz mizí. | Foto: Archiv Jana Švankmajera

Otázka pro řidiče: Jak často čistíte přední sklo auta od mrtvého, rozdrceného hmyzu? Odpověď: Velmi málokdy. Starší řidiči ale pamatují doby, kdy přední sklo v létě čistili stále, zabitých much, komárů, vos, včel, sršňů, vážek a dalšího hmyzu bylo mnohem víc. My starší máme osobní zkušenost, že hmyzu rapidně ubývá.

Podle analýzy zveřejněné v časopise Biological Conservation mizí ročně 2,5 procenta z celkového objemu hmyzu. Uhynulo přes 40 procent hmyzích druhů a třetina je ohrožena. Hmyz mizí osmkrát rychleji než savci, ptáci a plazi. Může za to moderní zemědělství, pesticidy, ale taky betonování, stavění a klimatické změny zaviněné člověkem.

"Pokud se úhyn hmyzích druhů nepodaří zastavit, bude to mít katastrofální dopady na ekosystém planety a přežití lidstva," řekl Francisco Sánchez-Bayo z univerzity v Sydney. Analýzu vypracoval s Krisem Wyckhuysem z čínské akademie zemědělských věd v Pekingu. Podle nich začalo šesté masové vymírání druhů.

Hmyz má přitom zásadní význam, slouží jako potrava jiných druhů, opyluje rostliny a recykluje živiny. Bez hmyzu to nejde. Vědci píší: "Pokud nezměníme způsob, jakým produkujeme potraviny, veškerý hmyz za několik desítek let vyhyne." Smrtelně by to zasáhlo ptáky, plazy, obojživelníky i ryby živící se hmyzem.

Podle Davida Storcha (přednáší na Přírodovědecké fakultě UK a na Přírodovědecké fakultě JU) úplné vyhynutí hmyzu nenastane, některých druhů, třeba kůrovce, dokonce přibývá, přesto je však situace kritická. Úbytek hmyzu je znám dvacet let, ale až před dvěma lety se stal tématem politiky. Zapříčinila to studie časopisu Plos One (vyšla v říjnu 2017), jež upozornila, že v rezervacích napříč Německem za 27 let ubyly až tři čtvrtiny množství hmyzu.

Jsme zvyklí smutnit nad vyhynutím bílého nosorožce, takového zvířete si všimneme, kdežto hmyz nám uniká, navíc je otravný, nepohodlný, pokud běžný člověk jeho nepřítomnost (hynutí) zaznamená, vítá ji, což je obrovský omyl.

U nás jsme zvyklí, že politici - a podle nich četní místní obyvatelé - ochránce přírody vnímají jako ekoteroristy. Divoce se staví, stromy se kácejí ve velkém, jako by to byl sport, o křoví raději ani nemluvě, to je rovnou vnímáno jako nepřítel lidstva. Přitom kácení stromů a mýcení křovin likviduje hmyz (a brouky a ptáky).

Půlku Země divočině, půlku člověku

Vyžadujeme megaúrody na polích, takže zemědělec (dnes spíš zeměničič, půdoborec) "hnojí" půdu syntetickými hnojivy a pesticidy, aby víc nesla, a tím likviduje hmyz, brouky, hlodavce. A hmyz, opakujme, je jednou ze základních složek ekosystému, našeho životního prostředí.

Čeká nás revoluce, velké tažení proti systematickému ničení planety, jinak sami nepřežijeme nebo přežijeme ve formě, která se nám nebude líbit. Jsme bytostně spojeni s přírodou, každý vyhynulý druh zvířete či hmyzu znamená smrsknutí, ochuzení našeho životního prostoru.

Mluvíme-li o postojích českých politiků, připomeňme politika nejvýše postaveného, prezidenta Zemana. Před dvěma lety intenzivně bránil změnám, jež v novele zákona o ochraně přírody a krajiny navrhl Senát. Zeman byl proti záchraně divočiny a naopak pro developerské projekty, pro "zásahovost" na úkor "bezzásahovosti", dokonce navštívil sněmovnu a přemlouval poslance. Naštěstí nakonec prohrál.

Jak hmyz ochránit? Biolog Storch nabízí jasné řešení, polovinu plochy Země nechat pro přírodu, zachovat v ní divočinu či režim jako v národních parcích, polovinu pro člověka. Pak se podaří zachránit jak hmyz, tak další živočišné i rostlinné druhy. Vyžaduje to maximální investice do územní ochrany přírody (národní parky, chráněné oblasti) a citlivé, "nepesticidové" zemědělství.

Ten plán je jednoduchý jen zdánlivě, neobejde se totiž bez lidí, kteří se o Zemi, hmyz, stromy, rostliny a zvířata bojí. Kteří si uvědomují, jak riskantně si počínáme, jak zabíjíme prostředí, v němž žijeme. Asi by nebylo příliš těžké nechat polovinu divočině a polovinu člověku, ale to by se člověk musel uskrovnit, začít jinak myslet. To je ta revoluce, jinak myslet, už ne jako "pán tvorstva", nýbrž jako "pečovatel o tvorstvo".

V Česku k tomu máme daleko (byť se senátorům a poslancům nakonec přece jen podařilo Šumavu před developery, Zemanem a Zdeňkem Zbytkem uchránit). Stačí se podívat, jak mizerných výsledků dosahují zelení, jedno až tři procenta v průzkumech.

Jinde v Evropě se dějí věci, Německo je stokrát zelenější, ekologičtější a Evropou se valí mladá vlna, desetitisíce studentů středních škol v Belgii, Německu, Švédsku místo vyučování protestují proti klimatické změně, dívky a chlapci demonstrují za život, za budoucnost. Podobný pokus o revoltu se objevuje i v Česku, akce Fridays for future, Středoškolská stávka za klima, jež má proběhnout v pátek 15. března, studenti chtějí vyjít do ulic. Výzvu k pátku 22. února, 17 hodin odpoledne podepsalo 290 studentů.

Snad to tedy jednou docvakne i nám, klimatickou změnou jsme zasaženi velmi citelně, nebezpečně, svědčí o tom pekelná sucha, nedostatek podzemní vody, vymírání lesů a taky, samozřejmě, hmyzu. Ale bez škol, bez výuky k zelenému myšlení, bez revoluce v hlavě se nic nezmění.

 

Právě se děje

Další zprávy