Dobrý den, mám pro vás dvě zprávy. Jednu dobrou a jednu…, ne. Možná spíš dvě špatné.

První: v Česku se prakticky podařilo vymýtit nezaměstnanost. Ne povinným razítkem v občance jako za komunistů, nýbrž v kapitalismu volné konkurence. O to se zdá být úspěch větší. Není. Stopová nezaměstnanost (je nejnižší v Evropě a v počtu volných míst na jednoho nezaměstnaného jsme druzí na světě za Japonskem) už je ekonomickou nevýhodou. Pracovat nemá kdo. Volná pracovní síla - ve slově síla se dál ozývají údery kladiv v mozolnatých rukou dělníků - schází. A jen tak se to nezmění.

Že se v okresech Rychnov nad Kněžnou a Praha-východ podařilo stlačit míru nezaměstnanosti na jedno procento, je něco jako neobvyklý přírodní úkaz.

Související

Bez práce je nejméně lidí za posledních 19 let. Počet volných míst dál roste

Čísly vytvořených pracovních příležitostí ve fabrikách už politici nikoho neohromí. To spíš hrozí, že si někdo zaťuká na čelo, obzvlášť při vzpomínce, kolik peněz stát kvůli tomu přisypal na investičních pobídkách. Hodně.

Pilířem euforie je automobilový průmysl a všechno kolem něj. Poptávka zůstává vysoká a český autoland kyne o další a další provozy. V zóně na místě bývalého vojenského letiště u Žatce vyrůstá obří pneumatikárna korejské firmy Nexen. Podle CzechInvestu může získat veřejnou podporu až 3,6 miliardy korun. Hurá! Teď sehnat nějaké lidi, kteří tam budou pracovat.

Že bohaté časy jednoho dne skončí, je u výroby automobilů, typického cyklického odvětví, stoprocentní. Jde jen o to, jak moc tvrdý náraz přijde. Auta a jejich součástky sice není možné vyrubat jako hnědé uhlí až na skálu a dost, ale příběh pilíře ekonomiky, dominantního a státem podporovaného zaměstnavatele, vzestupu a pádu může být podobný jako v případě dolů. Krušný.

A jsme u druhé zprávy: Česká republika patří mezi země, kde je vůbec nejvyšší podíl pracovních míst, která mohou během příštích desetiletí převzít automaty. Podle Světového ekonomického fóra je tu zaměstnanců ohrožených konkurencí robotů víc než polovina. Viz tweet s mapou světa níže. Česká republika je tou tmavou, poněkud osamělou tečkou uprostřed Evropy.

To je rub minimální nezaměstnanosti v časech konjunktury autolandu.    

Při makro-pohledu se nám skládá obrázek země plné málo placených upracovaných lidí, do které se nějakým nedopatřením pumpují nové pracovní příležitosti. "Příležitost" pozbývá svůj původní význam a mění se spíš na obtíž. Hrozba pracovních příležitostí, jak vám to zní?

Mikro-pohled naštěstí tak tragický není, jsou místa, kde budou za novou továrnu vždycky rádi tak jako tak. Ale snad už jsme konečně dospěli do bodu, kdy se stát přestal velkovýrobě pracovních míst klanět jako zlatému teleti. To je přístup sto let za opicemi, obzvlášť když je země prorostlá průmyslovou monokulturou, tak jako Česko autovýrobou.

Rozeznat dobrou zprávu od špatné je čím dál tím těžší. Kdyby nastoupili roboti už teď, když nejsou lidi, nebyla by to vítaná pomoc? A co když za dvacet let vyženou ze skomírajících automobilek davy nezaměstnaných na dlažbu před průmyslovou zónou? Nezaměstnanost? Vždy ve střehu, hlavně nic neslavit.