reklama
 
 

Hybridní poslanci nechtějí do sněmovny. Ale volič reklamuje: Tyhle jsem si zakroužkoval

1. 11. 2017
Chápeme, je to asi mučivé dilema, jakou funkci si vybrat, nebo jestli dokonce obě. Ale to voliče nezajímá.

Rozmohl se nám tu takový nešvar. Politici se nechají volit, co volit, pořádně kroužkovat - a pak se ošívají, že co je moc, to je příliš a že to tak nemysleli. Nejznámějším příkladem je Jiří Hlavatý z ANO 2011. Jakýsi hybridní člen parlamentu, senátoroposlanec. Poslátor.

Stručně zrekapitulujme. 2014: Hlavatý zvolen na šest let senátorem za volební obvod 39 - Trutnov. 2017: Hlavatý kandiduje za ANO do sněmovny až jako číslo 18, ale díky preferenčním hlasům je zvolen poslancem. Načež neskrývá překvapení a nelibost nad tím, že se podle zákona musí vzdát senátorství a jít nafasovat věci do Sněmovní ulice, tak jako zbývajících 199 kolegů.

Několik dní nato přiznává, že si zahrává s myšlenkou kandidovat v lednu na místo senátora - které se teď uvolnilo po něm samém. "I když je mi jasné, že to vypadá absurdně. Přijde mi jen škoda, že se nemohu rozhodnout. Vím, že to lidé s kroužkováním mysleli dobře, ale já se chci prát hlavně za náš region. Za Trutnovsko, které je mi blízké. A to jako poslanec nebudu mít už tak snadné. Tam budu jeden z mnoha," citoval Hlavatého Krkonošský deník.

Okno do duše politika, mediální sebezpyt. Cenná věc. Díky za upřímnost. Ale tyhle otázky si měl trutnovský patriot rozmyslet dávno před volbami, hloubat nad nimi až teď na stránkách denního tisku je strašně pozdě. Voliče se může zmocnit pochopitelný dojem, že si z něj pan Hlavatý dělá legraci.

Pro jistotu, abychom předešli dalším nemilým překvapením na obou stranách: kdyby se pan Hlavatý stal v zimě zase senátorem, už nebude moci být poslancem. A kdyby byl senátorem, nebude to tentokrát na šest, ale jen na necelé tři roky. Každopádně už sama reprízovaná kandidatura by vešla do politologické literatury.

Jak kdysi na billboardech pravil Andrej Babiš: Jsme schopný národ. Jen nás řídí nemehla.

Druhý případ zahozených kroužků se týká hejtmanů a hejtmanek (znovu za ANO). Jaroslava Pokorná Jermanová oznámila, že se vzdá mandátu a zůstane středočeskou hejtmankou. 14 453 preferenčních hlasů ji před deseti dny poslalo ze čtvrtého místa na druhé, hned za Babiše.

Proč tedy do parlamentu vůbec kandidovala? Chápeme, bylo to asi mučivé dilema, jakou funkci si nechat, nebo jestli dokonce obě, ale to voliče nezajímá. Ti mají svůj hlas, nic víc, nic míň, jeden tady a teď, a nemohou s ním zacházet stylem jo a ne, jako někteří politici. Kandidují - a pak se výsledků voleb, nejen mandátů, zbavují.

Nešťastný princip "lapačů hlasů" se neobjevuje poprvé. Stejnou roli sehrála třeba Dana Drábová u Starostů v krajských volbách. Tvář na billboardech, třetí místo v preferenčních hlasech. Stala se jen krajskou zastupitelkou (což avizovala před volbami a což spousta voličů nepochybně nezaregistrovala a brala ji jako lídryni). Teď už není v zastupitelstvu vůbec, odstoupila po sporu o to, jestli je politická funkce slučitelná s šéfováním jadernému úřadu.

Vedení ANO ve středu vyzvalo další tři své hejtmanoposlance, Ladislava Oklešťka (5328 preferenčních hlasů), Janu Vildumetzovou (7000 preferenčních hlasů) a Iva Vondráka (15 502 preferenčních hlasů), aby si vybrali, kterou funkci chtějí mít - a tu druhou složili.

Je možné, spíš pravděpodobné, že v ANO panuje personální nouze a vysoká volební procenta je obtížné saturovat dostatkem kandidátů. Ale vyměňovat zakoupené zboží hned po volbách, to není fér. Volič právem očekává za svůj hlas smluvenou protihodnotu. Patří mu, koho si objednal.

autor: Jan Lipold

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama