Jan Lipold Jan Lipold | Komentáře
11. 1. 2016 15:35

Hybridní útoky na ženy vyvolaly pocit ponížení, v tom je jejich hlavní nebezpečí

Po Kolínu platí: hodně lidí má důvod cítit se jakoby špatnými, sami za sebe i jako příslušníci nějaké společenské skupiny.
Dav o silvestrovské noci v Kolíně nad Rýnem. Vinni jsou všichni - a nikdo.
Dav o silvestrovské noci v Kolíně nad Rýnem. Vinni jsou všichni - a nikdo. | Foto: ČTK

O skandálním násilí na ženách, soft-teroru v západoevropských městech, stále nevíme zdaleka všechno. Možná nikdy vědět nebudeme. Je to další hybridní útok, u kterého si nemůžete být jisti podstatou věci. Oběti jsou jednoznačné, ale davem rozpuštění pachatelé, jejich motivy a jejich sítě nikoli. Proč se to stalo? Čím vším nasákla silvestrovská masa, kdo ji inspiroval a vedl? Byl někdo takový?

Příčiny událostí i to, jestli měly nějakou promyšlenou režii, se dají řešit týdny, měsíce, roky. Jejich psychologické důsledky ostře působí už teď a budou součástí kolektivní paměti. Nesporný fakt: houfy násilníků tvořili hlavně cizinci, lidé „přistěhovaleckého původu“. Kromě traumatu obětí, které je na prvním místě bez ohledu na národnost útočníků, tu účinkují i „traumata“ různých částí společnosti.

Pocity, které s odstupem popisují oběti sexuální agrese, se samozřejmě nikdy nedají srovnávat s pocity těch, kdo se zprávou o takové agresi cítí zasaženi. Ale na své úrovni mívají jedno společné: hanbu, ponížení. Útoky ze silvestrovské noci způsobily i silné druhotné, hromadné ponížení. V tom je, se vším respektem ke konkrétním obětem, jejich největší nebezpečí. Psychika už pracuje na plné obrátky.

Kolektivně zahanbeni se mohou cítit „bílí muži“. Ozývá se v nich pud ochránce. Připadá jim, že jakoby selhali, když to dopustili. Těžko je vinit, když v nich kdesi uvnitř bublá: cizí oni, proti nim my a za našimi zády naše ženy. Mužské já inkasovalo dvojitý úder na solar, nebo se ho obává. To je mocný impuls.

Ponížení si mohou připadat ti, kdo se doteď k imigrantům stavěli a staví – ne naivně, ale s plným vědomím – vstřícně. Nebo jim přímo pomáhali, zastávali se jich proti hrubým, iracionálním útokům. Mohou si připadat hloupě, zakoušet rozčarování ze zmařené důvěry. Nemusí být lehké nebrat na sebe díl viny a to, co se stalo v Kolíně nad Rýnem a jinde, vstřebat rozumem.

To se v menší míře týká i lidí s neutrálními postoji. Někdo prostě jen vnímá stud za to, co barbarského se odehrávalo na veřejnosti v zemi, jejímž hrdým občanem je. A s tím se vyrovnává.

Další typ ponížení může zakoušet komunita lidí spřízněných s útočníky přistěhovaleckým osudem v Evropě, národností, vírou. Stín padá i na ně, někteří cítí, že budou muset znova osvědčovat, že nejsou jako oni. A že to napříště bude těžší.

Po Kolínu v různých verzích platí: hodně lidí má důvod cítit se jakoby špatnými, sami za sebe i jako příslušníci nějaké společenské skupiny. Kolektivní ponížení má stejně jako to individuální nekonečně mnoho tváří, které se nikdy nespojí do jedné. Zkoušet je pochopit, „smířit se s nimi“, je cesta, jak nezůstat napospas vlastnímu hněvu a frustraci.

Nebezpečí osobního i masově sdíleného pocitu ponížení pro společenské procesy bylo víckrát popsáno na historických příkladech. Asi nejznámějším je vzestup nacismu v Německu. Jeho psychologické kořeny souvisejí s předchozím „ponížením“ německé armády i s poválečnou hyperinflací, která „ponížila“ nejen marku, ale spolu s ní také všechny majitele peněz. Filozof Elias Canetti k tomu píše: Náhlé znehodnocení osoby se nikdy nezapomíná, je příliš bolestivé. Člověk je s sebou nosí celý život – pokud je nemůže svést na někoho jiného.

Nejen oběti silvestrovských útoků, ale zprostředkovaně i miliony dalších lidí mohou mít podvědomý pocit, že po tom, co se stalo, sami „platí méně“. Odpověď na takovou zkušenost je naprosto nevyzpytatelná. Naše Já i My jsou tu vyzývána, aby si hrála s ohněm, aby se přidala do masy proti mase, smečky proti smečce. A nezáleží na tom, jaký má kdo pas. Je suis Kolín nad Rýnem Hauptbahnhof.

 

Právě se děje

před 1 hodinou

Klaebo nebude kvůli koronavirové situaci do konce roku závodit

Aktuální lídr Světového poháru běžců na lyžích Johannes Klaebo odřekl kvůli obavám z koronaviru účast na dalších dílech seriálu v Davosu a Drážďanech. Čtyřiadvacetiletý norský reprezentant nebude podle informací rádia NRK závodit až do konce roku, protože nepovažuje za rozumné v současné situaci tolik cestovat.

Stejný postoj zaujal i jeho reprezentační kolega Emil Iversen. Šéftrenér Espen Bjervig nevyloučil, že minimálně závody v Davosu vynechá celý norský tým.

"Jsem toho názoru, že lyžování a závodění jsou ve srovnání se současnou pandemií vcelku nedůležité," řekl trojnásobný olympijský vítěz Klaebo, který při úvodní zastávce SP ve finské Ruce vyhrál dva ze tří závodů a ujal se vedení v průběžném pořadí seriálu. "V této době považuju mezinárodní cestování za chybu. Přináší to kontakt příliš velkého počtu lidí. Vyžaduje to použití letadel, autobusů, letišť a mnoho dalšího. Nebudu se tomu vystavovat," řekl Klaebo.

Nejdříve se do programu Světového poháru zapojí 1. ledna, kdy odstartuje Tour de Ski. Iversen, jenž se vedle nákazy obává i nucené preventivní karantény kvůli případnému výskytu koronaviru v týmu, hodlá vynechat i prestižní miniseriál.

Zdroj: ČTK
před 2 hodinami

Německý soud poslal do vězení českého pašeráka drog

Zemský soud v Kolíně nad Rýnem dnes uložil 55letému Čechovi trest vězení 4,5 roku kvůli nedovolenému dovozu omamných prostředků a napomáhání k obchodu s omamnými prostředky. Informoval o tom německý server Rundschau-online. Drogový kurýr byl zadržen loni v srpnu při namátkové kontrole. Celníci v automobilu našli zhruba kilogram kokainu a 25 tisíc eur (přes 656.000 korun) v hotovosti.

Čech, který byl zadržen na cestě z Belgie do vlasti, u soudu řekl, že drogy vyzvedl pro svého dobrého známého. Za "kurýrní jízdu" prý dostal odměnu 4000 eur.

Pro vyučeného automechanika a otce od rodiny jízda skončila na dálničním odpočívadle Frechen-Süd. Před celníky, kteří ho zastavili, byl viditelně nervózní a třesoucíma se rukama jim podal řidičský průkaz.

Muž nejdříve tvrdil, že u sebe nemá ani drogy, ani větší množství peněz. Celníci však automobil s českou poznávací značkou prohledali a našli drogy v černém plastovém vaku.

Muž byl už dříve kvůli prodeji drog trestán i v Česku. Odseděl si 20 měsíců ve vyšetřovací vazbě a v roce 2018 byl odsouzen k pětiletému podmíněnému trestu. Nejméně polovinu trestu, který mu byl dnes uložen, si musí odpykat v Německu. Poté je podle soudce "dobře možné", že bude vyhoštěn.

Další zprávy