Předvolební populismus je důvodem, proč poslanci nechtějí zvýšit pravomoci centrální banky, která varuje před masivním zadlužováním domácností kvůli hypotékám. V komentáři to můžeme říct naplno, na rozdíl od guvernéra Rusnoka, který diplomaticky prohlásil, že "ČNB se stala obětí politické hry".
Zatímco Češi horečně investují do pořizování nemovitostí a poskytovatelé hypoték se tváří, že kdo ji ještě nemá, ten jako by nebyl, viceguvernér Vladimír Tomšík v Hospodářských novinách situaci popsal: Lidé přestávají vnímat míru rizik. Začnou podléhat heslům, že ceny bytů a domů se nikdy nesníží a že investice do nich je sázka na jistotu. Špatný scénář je, že lidé jednoho dne procitnou z optimismu, zjistí, že ekonomika se může i zastavit a oni mohou například ztratit práci, rozvést se nebo onemocnět… Jak pak budou splácet hypotéku?
My varujeme nejen před neobezřetným půjčováním, ale i před neobezřetným přijímáním úvěrů.
Jenže tuhle písničku nechtějí slyšet ani obchodníci s hypotékami a realitami, a především ani voliči, ani politici. Čtyři měsíce před volbami obzvlášť. Vždyť reklamy na šťastný domov se od předvolebních klipů zase tolik neliší. Hlásat: šetřete, uskrovněte se, odkládejte si na horší časy? Nyní vyloučeno.
Když předseda rozpočtového výboru Václav Votava (ČSSD) říká, že musíme také trochu hledět na to, aby se dostupnost hypotečních úvěrů radikálně neomezovala. Máme zájem, aby mladí lidé mohli získat peníze na realizaci svého vlastnického bydlení, spojuje tím zájmy všech. Kdo se chtějí koupat, protože je na pláži krásně, a policejní náčelník, který varuje, že v moři může být žralok, je jim k smíchu. Chceme se mít fajn, užívat si - a vy nám to snad budete kazit?
Bankéři Tomšíkovi o hlasy voličů nejde, takže si může dovolit alternativní postoj: Někteří poslanci říkají, že hájí přístup rodin k bydlení. Já to vidím trochu jinak: hájí spíše poskytovatele, aby jim zůstala možnost některé rodiny předlužovat.
To by jistě poslanci kategoricky popřeli. A motivy jejich péče o neutuchající přísun hypoték - Tomšík tomu říká nezvládnutá hypoteční mánie - už nechme stranou. Dokud totiž bude, řečeno s reklamou, "sen o vlastním bydlení" hrát v životech lidí tak dominantní roli, budou ochotni pro jeho splnění udělat a obětovat ještě víc než teď, v čase ekonomické prosperity a nizoučkých úroků.
Na hypotékách a vlastnickém bydlení není pochopitelně nic špatného, často znamenají nutnost, přirozené řešení. Jen náruživost, s jakou po nich Češi prahnou, je abnormální. Vlastnictví domu nebo bytu si podle loňské studie Akademie věd představuje jako ideál přes 80 procent Čechů. A podíl nájemního bydlení je u nás mnohem nižší než v západní Evropě: Německo skoro 50 procent, Rakousko 43 procent, průměr EU 30 procent, Česko 20 procent. To není dobré, ale nedá se to jen tak změnit.
Hypotéka - a při českých platech - není pro každého, ale zároveň dominuje názor, že je správné bydlet ve vlastním. Tím vzniká tlak na to, aby se lidé kvůli pořízení nemovitosti zadlužovali. Vzhledem k jejich cenám a svým příjmům i na desetiletí. Splátky pak de facto určují jejich životní plán. Včetně limitu ostatních výdajů a investic. Když se příliš mnoho lidí uváže k vlastnímu bydlení, ani ekonomice to neprospěje. Kromě jiného se omezuje sociální mobilita: když už máte nebo splácíte vlastní byt, asi se hned zas někam nepostěhujete.
Za tím vším je nejen byznys poptávka nabídka a touha po lepším životě, ale taky to, že stát, města a obce dlouhodobě zanedbávají podporu nájemního bydlení. Tím se posiluje dojem, že je to něco "pro socky" a plnohodnotné bydlení rovná se koupě. Tak to není, nemusí být.
Česká národní banka bojuje s mocnějšími silami, než se zdá: na odčarování krásy hypoték sama páky nemá, instantní obrázky štěstí zpochybnit neumí.
Nebezpečí, před kterým ČNB varuje, většina politiků odmítá vidět. Spíš posilují dojem, že s půjčkami je a bude dobře (líp). Budiž, optimismus mají politici v popisu práce, ale zároveň nesmí centrální bance bránit, aby dělala kanárka v uhelném dole. Budeme ho potřebovat.
