Na třídě Champs-Élysées v Paříži zaútočil ve čtvrtek večer střelec na auto s policisty. Zřejmě použil automatickou zbraň. Jednoho policistu zabil, dva těžce zranil. Událost okamžitě opanovala média, rozjela se živá vysílání, zpráva střídala zprávu, třeba informace, že zemřeli dva policisté, kterou po chvíli média stáhla jako mylnou.
Tyto tragické situace se budou opakovat a budou vyžadovat jiný přístup médií, větší odstup, opatrnost, obezřetnost. Nejen proto, že pro teroristy je panika okolo takových činů, jejich nafouknutí, nejlepší reklama, kvůli tomu je páchají, ale taky proto, že odstup se vyplatí.
Devět dní před střelbou na Champs-Élysées se odehrál v německém Dortmundu bombový útok na fotbalisty bundesligového klubu Borussia Dortmund, kteří jeli v autobuse. Zraněn byl španělský obránce Marco Bartra a jeden z policistů, který sportovce doprovázel. Den poté německá policie zatkla islamistu, pětadvacetiletého muže iráckého původu z Wuppertalu. Druhým podezřelým byl Němec.
Blízko místa tří explozí vyšetřovatelé našli tři dopisy se stejným textem. Začínaly slovy "Ve jménu Alláha milosrdného, slitovného" a autoři v nich kritizovali účast německých vojáků v náletech mezinárodní koalice proti teroristické síti tzv. Islámského státu (IS) v Iráku a Sýrii. K útoku se obratem přihlásil IS…
Jenomže ve čtvrtek, devět dní po dortmundském atentátu, německá policie zadržela osmadvacetiletého německého Rusa, kterého z činu podezřívá nyní. Nepatří mezi extremisty, jednal z chamtivosti. Útok měl hamižný cíl, údajný pachatel hodlal způsobit pád akcií bundesligového klubu.
Hysterie není namístě, média by měla držet odstup, střízlivý pohled na věc. Týká se to i Paříže, útoku na Champs-Élysées. Všimněme si, policie a prokuratura na různých místech v Evropě už brzdí (Paříž, Stockholm, Londýn), vyčkávají s uvolňováním informací. Jednak nechtějí nahrávat teroristům, a za druhé nechtějí budit zbytečnou paniku.
IS by se přihlásil i k slepičí chřipce
Útok na fotbalisty Borussie Dortmund byl spektakulární čin, bylo jisté, že vyvolá mocnou mediální odezvu. Stejně tak útok v samém centru Paříže, na třídě Champs-Élysées, kterou zná každý, i ten, kdo Paříž jakživ nenavštívil.
Nebezpečné jsou bleskové závěry typu "jedná se o islamistického teroristu". Vraha, který zastřelil policistu a sám byl zastřelen, podle médií už dříve vyšetřovala policie kvůli terorismu. Podle agentury AP detektivové prohledávali byt Karima Cheurfiho (39) na pařížském předměstí.
Cheufri byl podle listu Le Parisien již v roce 2001 usvědčen z útoku na policistu, odsoudili ho pak k patnácti letům vězení. Může mít tedy jiný než "džihádistický" motiv, když útočil na policii už před šestnácti roky. Údajně "nenávidí policisty", píše francouzský tisk. Typické však je, a čekáme to, že se k vraždění ihned přihlásí IS. Kdyby se mu to hodilo, přihlásil by se i k slepičí chřipce.
Nejde mi o snižování nebezpečí těchto odporných útoků, nýbrž o odstup a střízlivost. V prvních hodinách po atentátu se objevuje obrovský hlad po informacích, touha čin komentovat, vysvětlit. U nás v televizi a v různých "onljanech" hovoří experti na teror, na zbraně, na bezpečnost. Čin v Paříži podle jednoho takového znalce, politika, ukazuje, jakým nesmyslem je omezování zbraní, které prosazuje Brusel. Zíráte na to v němém údivu.
Potíž se nachází v prostém faktu, že skutečný expert na teror v prvních minutách a hodinách nebude chtít říkat vůbec nic, protože skoro nic neví. Kdo mohl u dortmundského atentátu tušit, že v pozadí činu leží pád akcií?
Objevuje se další klíčový aspekt: využívání vlny teroru, napodobování. Příklady táhnou, všelijací nenormální jedinci jsou těmi činy fascinováni, čím mají útoky větší publicitu, tím víc přitahují blázny a násilníky. Není nemožné, že se k džihádistickým teroristům přihlásí lidé, kteří s nimi kromě zvrhlosti nemají vůbec nic společného.
Obezřetnost je také z tohoto důvodu namístě. Opatrná, chladná, by měla zůstat nejen média, ale i politici-experti a různí bývalí šéfové tajných služeb, bývalí policisté a další odborníci. Měli by mít na paměti, že paniky je i tak dost, že vyvolání strachu je cílem takových činů a není třeba ho ještě živit, svézt se na něm.
Znovu zopakujme: média se nemají stávat nástrojem strachu, teroristů, šílenců, mají informovat, analyzovat, komentovat, ale v klidu a se schopností rozlišit, co je ojedinělý čin, byť strašlivý, a co skutečně ohrožuje západní životní styl. Tohle se musíme rychle naučit.
