Jan Lipold Jan Lipold | Komentáře
23. 5. 2016 17:50

Jak je ti, Rakousko? Krajní pravice přišla o triumf, ale zatím tu není co slavit

Van der Bellen se musí vypořádat s tím, že klíčovým slovem voleb bylo „Ne“. Bude na něj zvědavá celá Evropa.
Van der Bellen ve volbách zastavil krajní pravici. To je dobře, ale nestačí to. Změna musí přijít.
Van der Bellen ve volbách zastavil krajní pravici. To je dobře, ale nestačí to. Změna musí přijít. | Foto: ČTK

V rakouských prezidentských volbách nakonec zvítězil liberální kandidát Alexander Van der Bellen před nacionalistou Norbertem Hoferem. O pouhých 31 026 hlasů. K druhému kolu, umocněnému dramatickým 24hodinovým sčítáním, se právem upínaly pohledy ze všech stran Evropy.

V Evropské unii málem poprvé vyhrála celostátní volby krajní pravice. Ne „populisté“, to je eufemismus: FPÖ a Norbert Hofer představují ryzí krajní pravici. S přihlédnutím k významným místním odlišnostem jsou spřízněni s francouzskou Národní frontou, Alternativou pro Německo nebo nizozemskou Stranou pro svobodu Geerta Wilderse.

Van der Bellen, který se v kampani stylizoval jako sjednotitel, je pro Rakousko lepší volbou než radikální Hofer, vysavač protestních hlasů. Je to paradoxní: zjevné nespokojenosti se statusem quo rakouské politiky, promítající se do masivní podpory Hofera, má teď čelit vítěz, který za ni může jen velmi málo. Van der Bellen, bývalý předseda Zelených, kandidoval jako nezávislý. Teď by měl – jeho voliči, ale i přívrženci v jiných zemích, o to od něj pravděpodobně čekají – garantovat jak očekávané a potřebné změny, tak demokratický konsensus rakouské politiky. Kterou do náruče krajní pravice už léta směřuje souručenství sociálních demokratů a lidovců, jejichž kandidáti v prezidentských volbách pohořeli.

Jde o proces, který v Rakousku s menšími přestávkami pokračuje víc jak patnáct let, od dob korutanského hejtmana a zakladatele FPÖ Jörga Haidera. Demokratický establishment mu dlouhodobě neumí účinně čelit, teď krajní pravici znovu pomohl na výsluní uprchlický problém. Právě v Rakousku, zemi po desetiletí spravované kartelem klasických demokratických stran, se jejich krize nabídky a důvěry projevuje snad nejzřetelněji z celé „staré“ Evropy.

Van der Bellen slíbil, že nebude spory vytvářet, nýbrž řešit. To je v situaci, kdy je země hluboce rozdělena napůl, a to i v zásadních otázkách, jako je ochrana hranic nebo spolupráce v EU, klíčové.

Van der Bellen ale také řekl, že nepověří sestavením vlády FPÖ, i kdyby vyhrála parlamentní volby. Není to v rozporu s rolí sjednotitele, který by měl obnovit důvěru v politiku? Nebo je ve vyšším zájmu nesvěřit moc krajní pravici, zpochybňující dosavadní směřování státu? Jak Van der Bellen naloží s faktem, že skoro polovina lidí pro něj podle průzkumu nehlasovala kvůli němu samotnému, ale proto, že nechtěla Hofera? Dominovala negativní volba.

Bezprecedentní volby, podtržené mimořádně vysokou účastí skoro 73 procent, mění rakouského prezidenta z víceméně ceremoniální postavy na symbol očekávání. I v Evropě. Až bude jasné, jak je naplní, pak bude – případně – co slavit. Zatím jsme pouze svědky na poslední chvíli odvráceného triumfu krajní pravice, který tak jako tak povzbudí nebo i posílí příbuzné strany v zahraničí. Dosud nejhlasitější varování tohoto druhu zaznělo hned vedle nás.

 

Právě se děje

Další zprávy