Martin Fendrych Martin Fendrych | Komentáře
Aktualizováno 5. 4. 2020 11:46

Jak prolomit izolaci seniorů v domovech? Chce to hackathon, najít chytrou cestu

Existuje jedna možnost. Ideální. Příbuzní si mohou brát své matky, otce, babičky, dědečky domů. Pokud péči zvládnou, je to ta nejlepší varianta.
Uzavření domovů pro seniory bylo nutné, hraje se o životy klientů. Rychle však vede k tomu, že senioři trpí samotou.
Uzavření domovů pro seniory bylo nutné, hraje se o životy klientů. Rychle však vede k tomu, že senioři trpí samotou. | Foto: Shutterstock.com

Stále si to připomínejme: skupinou, kterou nový typ koronaviru ohrožuje nejvíc, jsou senioři. Doma i v zařízeních, kde žijí. Domovy pro seniory už byly nákazou napadeny a musely přijmout pro své klienty i zaměstnance drastická opatření. Uzavřely se, dovnitř nesmí ani pošťák. Jenomže pro staré ženy a muže je kontakt s příbuznými a blízkými životně důležitý.

Podle čerstvých zpráv pečovatelkám a pečovatelům, kteří docházejí k seniorům či k postiženým domů, stále chybějí ochranné pomůcky. Většinou si musí vystačit jen s látkovou rouškou. Podle prezidenta Asociace poskytovatelů sociálních služeb Jiřího Horeckého se mnozí ani předem nedozvědí, jestli je jejich klient v karanténě či má nákazu. Starají se o více než 100 tisíc lidí, většinou starších osmdesáti let.

Uzavření domovů pro seniory bylo nutné, nepochybujeme o tom. Hraje se o životy klientů. Rychle však vede k tomu, že staří lidé trpí samotou. Sociální pracovnice, která dosud navštěvovala (nyní už nemůže) velmi starou dámu v jednom pražském domově, mi popsala, co jí devětadevadesátiletá paní pověděla do telefonu: "Co mi je platné, že se dožiju stovky, když budu sama? K čemu mi to je?"

Ředitelé i zaměstnanci vymýšlejí, co v karanténě dělat. Návštěvy příbuzných jsou nebezpečné a zakázané. Jakmile se u klienta objeví příznaky či podezření na koronavirus, následuje maximální izolace. Už se nestýká ani s dalšími lidmi v domově. Pro nakažené nejsou respirátory, jen roušky. A ne každý je může nosit.

Pečovatelky svým klientům nahrazují rodinu. Někde musely být sestaveny A a B týmy zaměstnanců. Pracují ve dvou turnusech, nesmějí se potkat, aby se nenakazili. Nesmí se stát, že nebude mít kdo sloužit. Někde zaměstnanci 14 dní bydlí, neodcházejí. Panuje obava, co by nastalo, kdyby značně narostl počet případů a zdravotní systém začal být přetížený. Dostávalo by se ventilátorů pro lidi 80+?

Jak dlouho lze tak zběsilý rytmus vydržet? Zle dopadá na staré muže a ženy. Rodiny, a ještě více ředitelé domovů s obavou čekají, kolik toho systém vydrží. Podle nařízení vlády musí deset procent lůžek vyčlenit pro karanténu. Pro staré lidi je však jakákoli změna, třeba přestěhování do jiného pokoje, nezvyk, jaký jen těžko přijímají. Někomu činí potíže i nosit roušky. Izolace činí nesmírné potíže. A jistě, mnozí staří ty kroky chápou, smířili se. To však neznamená, že bez blízkých nestrádají a nejsou smutní. Osamělost je ničí.

Přes plexiskla, jako ve věznicích

Chybí jim denní aktivity, na které byli zvyklí. Pečovatelky a pečovatelé při nejlepší vůli těžko nahradí dceru, vnuka, syna, snachu, přítelkyni. I když péče není zanedbávána. Jak zařídit, aby nejbližší mohli stařenky a stařečky navštěvovat? Tohle je velké téma pro hackathon expertů. Nejlepší mozky by se měly tímto problémem zabývat.

První, co člověka napadne, jsou videokonference, styk po internetu, povídání po Skypu a podobně. Jenomže i to je pro personál velmi náročné a složité, vyčerpává to kapacity jednotlivých domovů. Klienti to často sami nezvládnou.

Domovy jsou "hermeticky" uzavřené. Dokud nebude izolace skončena, mohli by senioři ven třeba po dvou, setkat se s jedním příbuzným někde na zahrádce, kus od sebe? Mnoho z nich je ovšem nepohyblivých. Někde a s někým by se asi dalo vyjet ven, na zahrádku, na dvorek, pokud domov takový prostor má, i s postelí. Jinde a s některými klienty ne.

Je to jen nápad, ale možná by se dal provizorně vytvořit podobný systém, jaký funguje ve věznicích. Návštěvu odděluje plexisklo, oba přitom na sebe vidí, slyší se. Podobně zareagovali vietnamští prodejci potravin, když zákazník platí, je oddělen plexisklem.

Nová situace vyžaduje velkou kreativitu. Připomeňme, že pokud se senior nakazí a bojuje o život, ale i když vykazuje příznaky a ještě nebyl otestován, potřebuje návštěvu a podporu svých milých ještě víc než ostatní.

Existuje jedna ideální možnost. Příbuzní si mohou brát své matky, otce, babičky, dědečky domů. Pokud mají čas a místo a pokud si uvědomí, že toto je nejlepší cesta.

Ani ti, kteří se starají o své staré doma, to nemají lehké. Pokud si vezmou dědečka nebo babičku domů ze zavřených stacionářů, mají nově v práci nárok na měsíční ošetřovné. Zapomnělo se však na ty, kteří se o seniora doma starají dávno. (A na ty, kteří by si ho nyní vzali z domova pro seniory.) Ti, co se starají dlouhodobě doma a zároveň chodí do práce, dosud využívali terénní sociální pracovníky.

Jenomže i pro tyto lidi se situace velmi zkomplikovala. Terénní služby pokračují, úřady je údajně dokonce posílily. Pracovníci dostali pokyn požadavky neodmítat. Nikdo ovšem neřeší, že terénní služba dnes není pro tyto případy vhodná. Pečující rodina se bojí, aby pomocníci ke starým nezanesli virus. A kupříkladu zaměstnaná žena, která se doma stará o pětaosmdesátiletou babičku, nemá nárok vzít si měsíční volno a dostat ošetřovné. Tuto možnost mají jen ti, kteří si vzali blízké ze stacionáře či domovů. A matky dětí.

Proto znovu: připomínejme si, že skupinou, kterou nový typ koronaviru ohrožuje nejvíc, jsou senioři. V domovech, kde o ně pečují, ale i doma, kde se starají příbuzní.

Proč stát zanedbal zásobování domovů pro seniory ochrannými pomůckami? Hostem speciálu DVTV bude ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. | Video: DVTV, Daniela Drtinová
 

Právě se děje

Další zprávy