David Klimeš David Klimeš | Komentáře
17. 2. 2021 7:00

Jak rozvolnit život a přitom zkrotit pandemii? Máme dva týdny na kvadraturu kruhu

Po totálním selhání vládních i opozičních politiků, které skončilo ústavním karambolem, se konečně vracíme k nejdůležitější otázce: jak za 14 dnů stihnout to, co vedení země odkládalo deset měsíců.
Dávám rozvolnění měsíc, maximálně dva...
Dávám rozvolnění měsíc, maximálně dva... | Foto: Libor Fojtík

Dobrá zpráva: blíží se otevření škol i menších obchodů. Špatná zpráva: děje se tak ve chvíli, kdy je rozvolňování nejrizikovější.

Naprosté sněmovní fiasko, které vyústilo v partyzánské obnovení nouzového stavu, lemovaly nejen mediální a politické salvy, ale i velmi neradostná čísla. Politickou a následně ústavní krizi doprovázel výrazný mezitýdenní nárůst nakažených - v pondělí jich bylo bezmála o tisícovku více, než před sedmi dny. Lůžka intenzivní péče vyhrazená pro covidové pacienty jsou v mnoha menších nemocnicích zaplněná, v celé Praze jich pak zbývá pět.

Za této situace máme do týdne začít otevírat obchody, do dvou pak i školy. Vypadá to nemožně, ale je nutné to nějak zvládnout. Po promarněném roce jsou zloba a frustrace ve společnosti již tak velké, až se zdá, že buď 1. března školy otevře stát, nebo si je lidé otevřou sami. Na politicích tak nyní je, aby našli cestu, která z březnového uvolnění nepovede rovnou do tvrdé dubnové uzávěry.

Umírání v souladu s ústavou

Co všechno přinese destrukce právního státu, jíž jsme v přímém přenosu v minulých dnech mohli sledovat, dnes ještě stále nedokážeme dohlédnout. Přesto je třeba ocenit odvahu hejtmanů pomoci vládě s vyhlášením dvoutýdenního nouzového stavu za situace, kdy jde bez jakéhokoli přehánění o stovky, možná i tisíce lidských životů. Místo vděku se ovšem dočkali vulgarit a výhrůžek. Kdo se jich zastal, schytal to od rozvášněného internetového lidu také.

Oprávněná zloba přitom měla a má směřovat především na vládní i opoziční sněmovní politiky, kteří svou malostí, ješitností a bezhraničným sobectvím hejtmany natlačili do zcela nemístné role. Odstartovali tak příběh, který sotva může skončit dobře.

Nemalá část občanů zjevně uvěřila vyprávěnce, že ve vrcholné fáze pandemie lze vše v zemi řídit za pomoci asi tisícovky různých a nesouvislých lokálních omezení od čtrnácti krajských hygien, třinácti hejtmanů a jednoho primátora - a že něco takového lze připravit během jediného víkendu. To by se rovnalo zázraku i ve fungujícím státě, my na něj můžeme zapomenout rovnou.

Selhání poslanců neschopných konsenzu navíc otřáslo základní společenskou smlouvou tohoto státu. A navezlo některé konstituční právníky do absurdních, zcela odlidštěných úvah, podle nichž by byl další nouzový stav ústavně konformní až ve chvíli výrazného zhoršení epidemiologické situace. Historie se jednou bude divit, jak jsme něco takového mohli řešit ve chvíli, kdy Chebsko vymíralo bezprecedentním tempem a Němci se před naší bohorovnou lehkomyslností chránili zavřenými hranicemi. Kolika dalším krajům by nově musela dojít lůžka intenzivní péče? Kolik okresů by se muselo nově uzavřít a kolik lidí by muselo zaplatit svým životem, aby zdravotníci a lékaři ve špitálech mohli padat vyčerpáním a umírat v souladu s ústavou?

Až podmínky hejtmanů, kteří o víkendu fakticky přebrali roli funkční opozice, donutily premiéra konečně jednat. Vláda teď schválila pandemický zákon, který snad od března konečně nahradí nouzový stav. Ve stávající podobě je sice nebezpečný, ale sněmovna má dost času na to, aby do jeho paragrafů prosadila potřebné kontrolní mechanismy.

Jeho přijetí však poskytne jen základní právní rámec, z něhož se stal v posledních dnech fetiš profesionálních i amatérských ústavních právníků. Opravdu podstatné ovšem bude až to, čím tyto mantinely naplníme.

Úkoly pro příští dva týdny

Neschopná vláda nyní konečně alespoň narychlo flikuje opatření, která nám už měla pomáhat dlouhé měsíce. Přece jen jsme se tedy po téměř roce dočkali alespoň navýšení nepřijatelně nízké nemocenské pro nakažené, takže se řada z nich už nebude muset vyhýbat karanténě. S obřím zpožděním se vylepšují i kompenzace pro byznys, byť jsou stále byrokraticky děsivé a mají hodně daleko k funkční dokonalosti.

Mnoho toho ale ještě zbývá. Jakým způsobem postupně otevřít školy a ochránit studenty i pedagogy? Jak podpořit testování ve firmách? Jak do toho všeho ještě bezpečně otevřít maloobchod, který chce vláda uvolnit od příštího týdne nikoliv po zralé úvaze, ale ze strachu, že ji předežene Ústavní soud?

Pokud kabinet nezvládne všechno dobře připravit během následujících dvou týdnů, čeká nás ještě horší covidová vlna, než jaké jsme dosud zakusili. Zatímco předchozí rozvolnění Andrej Babiš připravil z politické vypočítavosti (ale přeci jen v době klesajících epidemiologických čísel), nyní se poprvé chystáme rozvolňovat v okamžiku, kdy počty nemocných rostou. I to patří do českého "best in covid" příběhu.

Aby byla kvadratura kruhu ještě nepříjemnější, je zjevné, že premiér stále ještě ne zcela pochopil, jak moc krizový management nezvládá. Veselý bohužel není ani pohled na dvě hlavní opoziční formace, které spolu chtějí od podzimu řídit zemi: stále nedokáží na nalomenou vládu udeřit s jednotnými požadavky. Zatímco třeba Piráti se Starosty by rádi motivovali testování ve firmách pomocí daňových odpočtů, koalice Spolu jim chce vyplácet dvě stovky na dřevo.

Březnové něco za něco

Problém, je, že jsme se v mezičase vlastní vinou dostali do situace, kdy ani bezchybné splnění všeho výše zmíněného - od pandemického zákona přes testování studentů až třeba po vyšší kompenzace - nebude stačit.

Je iluzorní si myslet, že i když teď rozvolníme chytře, naši katastrofální epidemiologickou situaci to nezhorší. Pokud centrální politici chtějí s veřejností konečně jednat férově, musí připravit nejen rozumný plán rozvolnění na následující dva týdny, ale načrtnout i příští nevyhnutelné utahování šroubů. Je zjevné, že dokud v zemi nebude proočkováno alespoň několik milionů lidí, nelze se mu vyhnout.

Všem pomůže, když vedení země otevřeně přizná, čím hodlá otevření škol a maloobchodů vykompenzovat, aby se vir nezačal explozivně šířit. Ekonomové by tomu řekli trade-offs - něco za něco. Možností je celá řada - všechny jsou však bolestivé a všechny se nějak dotýkají našich občanských práv. A protože na "trade-offs" v březnu nepochybně dojde, je třeba je ve veřejné debatě probrat už nyní. Pokud to nezvládneme, vykoledujeme si další vypjatý střet mezi ochranou zdraví s právním řádem, který v lepším případě opět skončí nějakým ošklivým ústavním outem. V tom horším navíc i katastrofou.

Máme tisíce mrtvých a řešíme, že nemůžeme jít večer chlastat, říká Kamberský (video z 16. února 2021)

Řešíme přežití firem a ne přežití lidí. Cynický vabank, který hrál Babiš i opozice, pro mě to je největší zklamání, jaké jsem zažil od roku 1989. | Video: DVTV, Martin Veselovský
 

Právě se děje

Aktualizováno před 1 minutou

Při střelbě na oslavě v Coloradu zemřelo sedm lidí

Při střelbě na narozeninové oslavě v americkém městě Colorado Springs zemřelo sedm lidí včetně údajného útočníka. Uvedly to podle agentury Reuters místní úřady.

Útočník podle úřadů dorazil na oslavu, kde se nacházela jeho přítelkyně, a zahájil střelbu. Na místě zemřelo šest osob, jeden člověk podlehl svým zraněním po převozu do místní nemocnice.

V místě oslavy se nacházely i děti, podle prohlášení policie a představitelů města však nebyly mezi oběťmi střelby. Policie uvedla, že střelec spáchal sebevraždu. Dodala, že nyní zjišťuje motiv činu.

Zdroj: ČTK
Další zprávy