Dva měsíce před komunálními volbami v Praze je jasno. Tón kampani udá soutěž o to, kolikrát se Pražáci dokážou spálit o jedna a ta samá kamna. Dvakrát je minimum.
Favoritem této disciplíny je ODS s břitkým sloganem "Splníme vaše očekávání". Geniální, osloví každého - pro jedny pozitivní apel, pro jiné temná výhrůžka. Kamna každopádně hicují.
Nejde ale jen o známé tváře v různých partajích a volebních spolcích. Výzva, aby voliči udělali ještě jednou to samé co dřív, se ze všeho nejvíc týká minulého vítěze, ANO 2011.
Začal si s tím Andrej Babiš a je to jedno velké déjà vu. Před čtyřmi lety, když se nepohodl se známým Jan Kaslem, tasil neznámou podnikatelku Martinu Schopperovou a po ní politikou také nepolíbenou Adrianu Krnáčovou. Letos přichází s jiným podnikatelem-lídrem, finančníkem Petrem Stuchlíkem. A žádá voliče o "druhou šanci" pro manažera-primátora.
Cynik by řekl, že dokud Babiš škrtá a přepisuje lidi jen na svých vlastních kandidátkách, ještě že tak. S vážnou tváří se to ale brát nedá. Přislíbený tým profíků na magistrátu se čtyři roky jaksi nekonal, a nyní slavnostně přichází pan Stuchlík, který "dokáže lépe komunikovat"? Hurá! "Seznamuje se s problémy Prahy, hledá řešení". Ta kamna odneste, daleko, prosím.
Petr Stuchlík v rozhovorech až nepříjemně často zmiňuje "kavárnu", dokonce "echt pražské kavárníky", chce být "mostem mezi ANO a kavárnou". Není nejmenší důvod, aby si tuhle trapnou nálepku osvojoval i politik s primátorskou ambicí. Praha je jedna, Pražané jsou jedni, vedro, špinavé ulice, dopravní zácpy, exploatace veřejného prostoru města agresivní komercí a devět měsíců zavřené stanice metra jsou taky jedny, a tak dále. Žádný speciální příkop mezi kavárnou a zbytkem Prahy nebo světa neexistuje, dělení na kavárnu a ne-kavárnu je gruntovní omyl. Ukázka, že Stuchlík je v politice nováčkem.
Kromě reflexe volebních slibů je potřeba položit si u každé strany a každého lídra otázku: Co bude, když dotyčný/dotyčná nezískají v zastupitelstvu nadpoloviční většinu, což nezískají? Bez toho není reálný obrázek velkorysých proklamací - slíbí všichni všechno všem tam a nazpátek - možný.
Odpověď? V případě více nebo méně úspěšných kandidátů nastávají dvě možnosti. Tou první je koalice zatížená příslušnou měrou kompromisů a ústupků, namáhavým dialogem a úsilím přisvojit si úspěchy a odklonit trable k těm druhým. Politika. Pro primátora (měl by být něčím mezi manažerem a básníkem) obzvlášť náročná mise. Nějaké billboardové "prostě" je holý nesmysl, kéž z toho uplynulé volební období Pražany vyléčilo. Klíčová hodnota pro radnici: umění spolupráce. S politiky, s obyvateli metropole.
A pak je tu druhá varianta. Volební lídr a jeho strana se členem koalice nestanou. Následuje buď politická turistika, nebo pochod do opozice, kde ale má a musí politik "makat pro lidi" úplně stejně, jako by byl u moci. Jen je ten chlebíček tvrdší. Chlubit se výsledky je těžší, přestřihávat slavnostní pásky nemožné. Tady se pozná výdrž.
Testem pro novopečené politiky, jako je Petr Stuchlík, by proto neměly být jen otázky "co budete dělat jako primátor", ale také "co budete dělat v opozici". O rozpálená kamna se totiž dá spálit i jinak.
Ve volbách 2010 byl novou tváří komunálu Zdeněk Tůma, "bral si Prahu na triko", TOP 09 suverénně vyhrála. Ale když byla odstavena do opozice, manažer Tůma se postupně vytratil. Stal se komunálním politikem na jedno použití. Po raketovém startu odpadl. Když nemohl město řídit, ztratil důvod politické existence.
