Emil Aslan Emil Aslan | Komentáře
25. 7. 2016 17:15

Jak vzniká seberadikalizace. Vrazi původně nebývají věřící, ale vykořenění, vyšinutí, nešťastní

Frustrovaní a labilní jedinci z řad muslimské komunity by dřív svůj problém řešili alkoholem nebo tvrdou prací. Dnes mají k dispozici nenávistnou a módní ideologii a vraždí, píše v analýze politolog Emil Aslan.
Policie vyšetřuje na místě činu v Ansbachu u Norimberka. Útočník se na videu přihlásil k Islámskému státu, Islámský stát k útočníkovi.
Policie vyšetřuje na místě činu v Ansbachu u Norimberka. Útočník se na videu přihlásil k Islámskému státu, Islámský stát k útočníkovi. | Foto: Reuters

Nejsou to ani dva týdny, co vraždil řidič kamionu na promenádě v Nice. V Německu následovaly čtyři útoky během jediného týdne, z toho tři v Bavorsku. Napadení nožem ve vlaku, střelba v nákupním centru, vražda ženy mačetou na ulici a exploze bomby v batohu sebevraha v Ansbachu.

V poslední době jsme svědky stále častějšího násilí páchaného v evropských městech příslušníky – přinejmenším nominálně – muslimských etnických skupin. Často se jedná o teroristy, kteří se radikalizují jaksi na vlastní pěst, aniž by měli konexe na teroristické skupiny či salafi-džihádistickou komunitu. Mnohým stačí pouhé sledování džihádistických videí na internetu.

Tito lidé pocházejí z nejrůznějších společenských vrstev: chudí, bohatí. Mohou být frustrovaní životem, potýkat se s méně nebo více vážnými osobními problémy, mohou být lépe nebo hůře integrováni do majoritní společnosti. Většina z nich je do okamžiku seberadikalizace na hony vzdálena spiritualitě obecně a islámu zvláště: mnozí pijí alkohol, konzumují vepřové, užívají drogy, vedou nespoutaný sexuální život. Co tyto lidi nutí k tomu, aby se vzdali svých normálních životů a spáchali násilný útok, za nějž často sami zaplatí nejvyšší cenu?

Odborná literatura, věnovaná salafi-džihádistické radikalizaci, rozlišuje mezi několika hlavními faktory, z nichž málokterý souvisí se silným náboženským cítěním. Jako nejčastější důvody se uvádí neschopnost integrovat se do majoritní společnosti, což je zdrojem významné osobní frustrace. Pocit diskriminace – ať již osobní nebo skupinové, což s prvně uvedeným faktorem často souvisí – může rovněž hrát roli. Také finanční problémy, rozvod, žal nad smrtí blízkého člověka, to vše může přimět člověka k tomu, aby – ve snaze vypořádat se se stresem – hledal příčinu svých problémů a pokusil se je radikálně vyřešit, utnout.

Jedinec, který této frustraci čelí, je snadným terčem masivní džihádistické literatury, která vidí svět v černobílých barvách – a za veškerý zdroj světového zla považuje nevěřící, odpadlíky od víry nebo pokrytce. Džihádistická ideologie, ztělesněná v posledních letech zejména takzvaným Islámským státem, nabízí poměrně jednoduchý způsob, jak této situaci vzdorovat: netrpět, nebýt nečinný, ale podniknout rozhodný útok proti viníkům. To, jak má tento útok vypadat, detailně vysvětlují četné džihádistické weby.

Mnozí jedinci, kteří se pro teroristický útok nakonec rozhodli, čelili psychickým problémům. Pravděpodobnost ozbrojeného násilí u nich zvyšují například sklony k násilnému jednání, nuda, ale i snaha přimknout se ke skupině bratří ve zbrani, a získat tak pocit spolupatřičnosti, často motivovaný přítomností charismatického vůdce. Samotný teroristický útok je často motivován snahou získat v očích nové „rodiny“ kýžený respekt a uznání, někdy posmrtně. Obzvlášť velký problém představují radikální imámové, působící na řadě legálních a nelegálních mešit a modliteben. Někteří budoucí džihádisté se radikalizují ve snaze zvrátit svůj hříšný život, a získat si tak místo v ráji. U některých hrají důležitou roli i politické faktory, například kritický pohled na působení Západu na Blízkém východě.

Sečteno a podtrženo: někteří frustrovaní a psychicky labilní jedinci z řad muslimské komunity, kteří by svůj osobní problém před pár desítkami let řešili alkoholem, sebevraždou, přimknutím k některé z ultralevicových či ultrapravicových skupin nebo tvrdou prací na sobě za účelem návratu do normálního života, nyní mají k dispozici nenávistnou – a v současnosti módní – ideologii, která jim dává vysvětlení a nástroje pro snadné vyřešení jejich osobních problémů.

Jak vidno, faktorů vedoucích k salafi-džihádistické radikalizaci je nespočet. Jak se jí dá zabránit?

Bezprecedentnost salafi-džihádistického teroru spočívá ve fenoménu seberadikalizace. Teroristické skupiny, které působily v minulosti, sestávaly z více členů, kteří spolu komunikovali a kteří sledovali více či méně jasné politické cíle. Proti skupinám, které po sobě nutně zanechávaly stopy, se dalo bojovat mnohem snáze než proti seberadikalizujícím se jedincům, kterým - lidově řečeno - může rupnout v bedně v podstatě kdykoliv.

Ačkoliv může být prevence proti takovým lidem často obtížná a neefektivní, jiná možnost neexistuje. V boji proti teroristům – i těm, co se radikalizují sami, bez vazeb na teroristické skupiny – je třeba zaměstnat zpravodajské služby. Je nutné maximálně zefektivnit spolupráci mezi jednotlivými zpravodajskými a bezpečnostními službami působícími uvnitř jedné země a v sousedních zemích – teroristé občas útočí v jiné zemi, než kde se na ně připravují. Je třeba zrušit charitativní organizace (nebo zavést striktní kontrolu nad jejich činností), které jsou napojené na financování terorismu, stejně jako zakázat působení takzvaných radikálních imámů. Plošné zavírání mešit by – nemluvě o etické stránce – stěží pomohlo čelit radikalizaci.

Není bez zajímavosti, že silně věřící jedinci jsou vůči salafi-džihádistické indoktrinaci zpravidla imunní. Salafi-džihádismus představuje minoritní odnož v rámci islámu. Je drtivou většinou respektovaných muslimských učenců odsuzován jako kacířství. Většina zadržených džihádistů, jak ukazují studie, má velmi chabé znalosti o islámské věrouce. Podpora „tradičního” náboženského vzdělání pro příslušníky muslimských komunit může přispět k omezení šíření salafi-džihádistické ideologie a k poklesu teroristických útoků. Ačkoliv to dnes zní jako příliš významný zásah do mediální svobody, určitě by se vyplatilo i plošné blokování obsahu džihádistických webových portálů.

 

Právě se děje

Aktualizováno před 25 minutami

Dálnici D8 na Mělnicku uzavřela nehoda dvou nákladních aut

Dálnici D8 na Mělnicku uzavřela v sobotu odpoledne nehoda dvou nákladních aut, směr na Prahu je neprůjezdný. Hasiči odstraňují kapaliny vyteklé na vozovku, řekla ČTK mluvčí krajských hasičů Tereza Fliegerová. Podle policejní mluvčí Evy Hašlové se kolize obešla bez zranění.

Událost se stala po 13:30 na 22. kilometru ve směru na Prahu. Nákladní auta podle Fliegerové skončila zhruba 300 metrů od sebe, z jednoho unikly provozní kapaliny.

"Oba jízdní pruhy jsou uzavřeny kvůli vyšetřování dopravní nehody a odčerpávání pohonných hmot," uvedla Hašlová před 14:30. Řidiči havarovaných aut byli cizinci, podle dechové zkoušky před jízdou nepili alkohol.

Zdroj: ČTK
před 41 minutami

Feuz vyhrál sjezd ve Wengenu a vyrovnal Klammerův rekord

Sjezd Světového poháru ve švýcarském Wengenu potřetí v kariéře vyhrál domácí lyžař Beat Feuz a vyrovnal rekord slavného Rakušana Franze Klammera. Dvaatřicetiletý závodník navázal na triumfy z let 2012 a 2018.

Feuz si na zkrácené trati po nočním sněžení dojel pro vítězství časem 1:42,53. Dominika Parise na druhém místě porazil o 29 setin a navíc italského reprezentanta sesadil z prvního místa průběžného pořadí Světového poháru sjezdařů a vede před ním o 16 bodů.

Třetí příčku obsadil se ztrátou 31 setin Thomas Dressen z Německa a na stupních vítězů se tak seřadili pouze vítězové dosavadních pěti sjezdů v sezoně. Dressen ovládl úvodní závod v Lake Louise, Feuz poté triumfoval v Beaver Creeku a v Bormiu dvakrát vyhrál Paris.

Feuz vedle tří vítězství ve Wengenu ještě skončil dvakrát druhý. Klammer závod na Lauberhornu ovládl třikrát za sebou v letech 1975 až 1977.

SP ve sjezdovém lyžování ve Wengenu (Švýcarsko):

Muži - sjezd:

1. Feuz (Švýc.) 1:42,53, 2. Paris (It.) -0,29, 3. Dressen (Něm.) -0,31, 4. Mayer (Rak.) -0,38, 5. M. Caviezel (Švýc.) -0,42, 6. Kilde (Nor.) -0,48, 7. Bennett (USA) -0,87, 8. Hintermann (Švýc.) a Kriechmayr (Rak.) oba -0,93, 10. Weber (Švýc.) -1,00.

Průběžné pořadí sjezdu (po 5 z 10 závodů): 1. Feuz 400 b., 2. Paris 384, 3. Dressen 201, 4. Mayer 200, 5. Kilde 198, 6. Kriechmayr 198.

Průběžné pořadí SP (po 20 z 44 závodů): 1. Pinturault (Fr.) 613, 2. Kristoffersen (Nor.) 611, 3. Kilde 591, 4. Paris 556, 5. Mayer 512, 6. Feuz 461, …116. Zabystřan (ČR) 12.

Zdroj: ČTK
Aktualizováno před 43 minutami

Lyžařka Smutná dojela třetí v dálkovém závodu La Diagonela

Lyžařka Kateřina Smutná doběhla třetí v závodu seriálu Ski Classics ve Švýcarsku, který před rokem vyhrála. Na dvaašedesátikilometrové trati La Diagonely porazila i dosud vedoucí ženu seriálu Brittu Johanssonovou Norgrenovou ze Švédska, přesto průběžné třetí místo neudržela.

Do čela Ski Classics se dostala suverénní vítězka Astrid Öyre Slindová z Norska. Smutná na ni ztratila téměř sedm minut, ale Johanssonovou Norgrenovou zdolala o 25 sekund a podruhé v sezoně se postavila na stupně vítězů.

Závod mužů vyhrál rovněž s velkým náskokem Nor Chris Andre Jespersen. Nejlepším Čechem byl na 32. místě šestačtyřicetiletý Stanislav Řezáč.

Smutná se na trati musela vypořádat s pádem na 22. kilometru a zlomenou hůlkou. "My se blížily ke štědře dotované sprinterské prémii a najednou se tam přiřítili zezadu muži. Max Novak mě bohužel regulérně napálil zezadu a už jsem ležela. Měla jsem zlomenou hůlku a navíc mě začala bolet záda," uvedla Smutná v tiskové zprávě.

V tu chvíli byla osmá, po velké stíhací jízdě se ale prodrala až na třetí pozici. "Jak se mi hnula záda, tak jsem si asi po šesti kilometrech říkala, že končím. Pak ale přišel delší sjezd, kde se to srovnalo, a dojela jsem až do cíle - navíc na bronzové pozici. Těžko říct, jak by to vypadalo bez toho pádu," dodala Smutná, která ani při šestém startu na La Diagonele nechyběla na stupních vítězů.

Zdroj: ČTK
Další zprávy