David Klimeš David Klimeš | Komentáře
5. 8. 2022 7:00

Zbavit nemohoucího prezidenta pravomocí není sabotáž. Sabotáž je, že to nejde

Kauza z období, kdy Miloš Zeman nebyl schopen vykonávat svůj úřad, konečně spěje ke svému závěru. Debata o změně ústavy je ale teprve na začátku.
Ústava praví, že mě nic nemůže zastavit...
Ústava praví, že mě nic nemůže zastavit... | Foto: ČTK

Přístup současné hlavy státu k základnímu zákonu je už roky stejný. Osobuje si právo využívat svých pravomocí na úplné maximum - a když to nestačí, klidně mantinely i překračovat. Pokud se však rozhodnou svých práv využít jeho oponenti, hned pro ně má nálepku sabotérů, kteří chtějí zničit republiku.

Naposledy Miloš Zeman tento kousek předvedl, když se loni na podzim vrátil z nemocnice, kam jej převezli ve zcela bezvládném stavu - a hradní kancelář pak odmítala poskytnout veřejnosti jakékoliv informace o tom, co s ním je. Když nakonec vše dobře dopadlo, začal si prezident okamžitě vyřizovat účty se zákonodárci - především senátory, kteří uvažovali, že by mu podle článku 66 konstituce dočasně odebrali pravomoci.

V únoru to označil za "jistý pokus o puč", v červnu přitvrdil a začal v tom vidět trestný čin sabotáže. Žádal dokonce ministra spravedlnosti, aby vše prověřil. Ten se ovšem do hry zatáhnout nenechal a přisoudil si roli pouhého listonoše - kauzu předal státním zástupcům. A právě oni nyní dovodili, že se Zeman mýlí.

Mohlo by se říci: konec dobrý, všechno dobré - prezident je z nejhoršího venku, skládání nové vlády běželo hladce i bez jeho asistence (či možná právě proto) - a v kritických chvílích nikdo neporušil zákon.

Jenže to není všechno. Po celé kauze je jasné, že současné znění ústavních paragrafů 65 a 66, které upravují, za jakých okolností lze hlavu státu dočasně či natrvalo zbavit jejích pravomocí, je zcela neslučitelné s aktuální realitou. Kdo doufá, že celý problém vyřeší pouhý odchod Miloše Zemana z úřadu, měl by zanechat všech nadějí. Jak totiž věděl už Lord Acton, moc korumpuje. A pokud nemá limity, má tendenci se rozlézat, dokud na nějaké nenarazí.

Nenapravitelný

Jen pro připomenutí, jak se hlava státu dostala do pozice týraného seniora. Už v září 2021 byl prezident krátce hospitalizován v Ústřední vojenské nemocnici, prý kvůli dehydrataci a mírnému vyčerpání. Po propuštění na veřejnosti prakticky nevystupoval. Pak ale 8. a 9. října proběhly sněmovní volby a už den po nich přijel na konzultace do Lán Andrej Babiš (ANO).

Za jiných okolností by možná využil krkolomného a mimoústavního Zemanova slibu, že sestavováním vlády nepověří toho, kdo získá většinu, ale šéfa strany, která z voleb vzejde jako nejsilnější. Když ovšem dosluhující premiér uviděl, v jak zuboženém fyzickém stavu se prezident nachází, nechal jej okamžitě odvézt do nemocnice.

Jestli by tedy někdo měl být prověřován kvůli sabotáži, je to hradní kamarila okolo pánů Mynáře, Nejedlého a Ovčáčka, kteří nesoběstačného nejvyššího ústavního činitele nechali dojít na pokraj sil. Aby toho nebylo málo, držela pak navíc prezidentská klika veřejnost i politiky v šachu tajnůstkařením o Zemanově situaci.

Zákonodárcům tak nezbývalo než začít uvažovat, jak nevykonávané prezidentské povinnosti i pravomoci převést v souladu s ústavou na někoho, kdo se jich bude schopen zhostit. A někteří dospěli k názoru, že adekvátním opatřením by byla aktivace článku 66, který říká, že pokud ze závažných důvodů prezident nemůže vykonávat úřad, se souhlasem prosté většiny senátorů a poslanců lze jeho pravomoci dočasně přerozdělit mezi šéfy vlády, sněmovny a Senátu.

Sotva ale lékaři pomohli Zemanovi z nejhoršího, ten hned zatoužil po odplatě za své domnělé ponížení. Nejenže rozběhl absurdní "akci sabotáž", ale odhodlal se i k pravděpodobně nejostudnějšímu činu své prezidentské kariéry - omilostnil spolupracovníka Miloše Baláka, muže pravomocně odsouzeného za korupci. Těžko si představit větší facku právnímu řádu demokratické země.

Systémová ostuda

Po takových krocích je zřejmé, že zmiňované ústavní články 65 a 66 potřebují novelizaci, neboť nedomyšlené a nepřipravené zavedení přímé volby hlavy státu mělo ničivý dopad na celý systém zákonných brzd a protivah. Prezident se stal politicky neodpovědným a prakticky nepostižitelným, což z něj učinilo nikoli prvního mezi rovnými, ale monarchu nad všemi ostatními i nad zákonem. Čehož konkrétně Miloš Zeman využil k prakticky permanentnímu pošlapávání konstituce.

Způsoby, jakými v roce 2013 přímo zvolený prezident svévolně stvořil úřednický kabinet Jiřího Rusnoka - a jakými v letech 2017 a 2018 prosazoval vlády Andreje Babiše -, ukázaly, jak potenciálně nebezpečné je, má-li lidem vybíraná hlava státu při jmenování nového premiéra hned dvě volby, přičemž té první může využít velmi destruktivním způsobem, který koncentruje moc v jejích rukou. Napříště by tedy prezidentovi měla zůstat příležitost maximálně jedna, což by jej nutilo ke kompromisu. Pokud by neuspěl, nechť se další kroky přesunou do parlamentu.

Podobně je již nadále neudržitelné, aby prezident mohl prosazovat jinou zahraniční politiku než vláda, aniž by mu za to hrozil postih. Zeman této příležitosti mocně využíval, aby pokorně sloužil státu - jen bohužel ne tomu českému. Což v roce 2017 demonstrovalo například jeho setkání s Vladimirem Putinem v Soči, kde prohlásil, že Krym patří Rusku a unijní sankce, které Kreml trestaly za anexi poloostrova, označil ze omyl. Tak jako mnoho unijních zemí, mohlo by mít napříště i Česko zakotveno přímo v základním zákoně, že zahraniční politiku určuje vláda.

Úpravu pak nepochybně potřebuje i řada dalších ústavních paragrafů - například o amnestii, abolici či milostech. Aby se už žádný další prezident nemohl dopustit takových absurdit, jako byly pardony pro vraha Jiřího Kajínka či korupčníka Miloše Baláka. (A to bohužel možná ještě nejsme v rozdávání beztrestnosti u konce.)

Pokud by se však nakonec upravovala jedna prezidentská pravomoc po druhé, brzo by ústavní paragrafy týkající se hlavy státu mohly také připomínat podrobný manuál k vysavači, který by nejvyššímu ústavnímu činiteli dovoloval prakticky jen nádech a výdech. Elegantnější by proto bylo celou novou architekturu prezidentské moci postavit nikoli na pozitivním vymezení (dělejte to a ono), ale spíše na limitech (toto se může stát, když budete porušovat pravidla).

V Rakousku a na Slovensku je přímá volba prezidenta spojena s možností odvolat jej případně v referendu. Takovou tradici u nás nemáme a asi ani není radno ji zakládat. Stačilo by aktualizovat články 65 a 66, které upravují možnost zbavit prezidenta pravomocí. 

Proti smyslu ústavy

Jejich současné znění je nejen prakticky nepoužitelné, ale jde i proti původnímu přání ústavodárce z roku 1992. To zmiňuje například profesor ústavního práva Jan Wintr: "Srovnejte si vývoj článků 65 a 66 ústavy. Její autoři v roce 1992 řekli, že obtížnější má být přijetí článku 66, který řeší neschopnost prezidenta vykonávat úřad. Zatímco předchozí článek, který dává Ústavnímu soudu právo posoudit, zda hlava státu nejedná proti demokratickému řádu republiky, vyžadoval slabší politický souhlas, protože po hlasování zákonodárců věc ještě znovu řeší soudci. V roce 2012 se to nesmyslně otočilo a horko těžko nyní hledáme alternativní právní prostředky."

Mohlo by tedy pomoci, pokud by žalobu za porušení ústavy ke konstitučnímu tribunálu znovu mohla podávat nadpoloviční většina senátorů či prostá většina v obou komorách parlamentu. Současné pravidlo, které vyžaduje jejich třípětinový souhlas, činí celý paragraf nefunkčním.

Pokud by se podařilo zmiňovanou úpravu prosadit, nemusely by se z ostatních ustanovení dělat úplně podrobné "návody k použití" - hlava státu by dobře věděla, že bude-li soustavně pošlapávat základní zákon, skončí brzo s ostudou před Ústavním soudem.

Představa, že stačí nedělat nic, počkat na Zemanův odchod z funkce - a celý problém se tak vyřeší, je nebezpečnou iluzí. Postava přímo voleného a prakticky beztrestného nejvyššího ústavního činitele bez jakékoliv politické odpovědnosti by tu i nadále zůstávala. A spolu s ní také nemalé pokušení. Koneckonců si stačí projít, co vše už aktuální prezidentští kandidáti slibují, jen aby se lidu zalíbili…

Zeman plivl do tváře slušným lidem, snížit Hradu rozpočet je to nejmenší, říká poslanec  Heller (video z 30. března 2022)

Považuji za naprosto nemorální, abychom z veřejných peněz platili výdaje Lesní správě Lány, kterou díky milosti může řídit pan Balák, míní poslanec. | Video: Daniela Drtinová
 

Právě se děje

Další zprávy