Pozornost na sebe poutá sestavování vlády, ale dějí se i jiné věci. Rusové a Američané se perou o to, komu české úřady vydají ruského hackera Jevgenije Nikulina. Pražský vrchní soud tento týden rozhodne, zda může být vydán do USA nebo do Ruska. Obě země o něj žádají. Třetí možnost, vydán nebude ani tam, ani tam.
Česká policie zadržela Nikulina loni. Američané ho viní z devíti trestných činů, mimo jiné z útoku na síť LinkedIn, odkud prý ukradl data 117 milionů uživatelů. Rusové ho viní, že u nich před sedmi lety ukradl asi tisíc rublů přes internet… Případ se táhne přes rok, pražský městský soud rozhodl, že Nikulina lze vydat jak do USA, tak do Ruska, vrchní soud si poté vyžádal dodatečné dokumenty.
Nikulin (29) popírá, že je hacker. Agenti FBI podle něj potřebují, aby se výměnou za beztrestnost přiznal, že pronikl do elektronické pošty prezidentské kandidátky Hillary Clintonové, a to na příkaz ruského prezidenta Putina. (Tvrdé obvinění.)
Jde o další kauzu, v níž se hraje o naše bezpečnostní vztahy. Je známo, jak si ruské tajné služby zavazují špičkové hackery, kteří pro ně pracují. Když je načapají, jak páchají něco nezákonného, nabídnou jim beztrestnost výměnou za spolupráci. Přes Nikulina se mohli ruští agenti dostat k cenným datům. Na hacknutých nosičích v USA si lidé ukládali citlivé soukromé i pracovní informace, jež mohou být použity ke kompromitaci či vydírání.
Jestli lze Nikulina vydat, to rozhodne vrchní soud. Pokud řekne ano, přijde řada na ministra spravedlnosti. Ten ho vydat může a nemusí, je to politické rozhodnutí. Nyní by to zvažoval Robert Pelikán (ANO), v příští vládě možná opět on. Kauza Nikulin je třetí případ, kdy jsou v sázce bezpečnostní vazby Česka a Spojených států… Ve dvou předchozích jsme jako spojenci USA zklamali.
První případ: radar v Brdech. S raketami v Polsku se měl stát součástí americké protiraketové základny, "deštníkem" chránícím severní část západní polokoule a převážnou část Evropy před balistickými raketami. Spravovat ho měly USA.
Jednání začala za premiéra Topolánka, vláda byla vstřícná, opozice však stála proti radaru. Jakmile se o něm začalo psát, povstali antiradaroví aktivisté (Ne základnám, Mladí komunisté atd.). Už tehdy se objevil požadavek na referendum (podobně dnes se hraje o referendum o czexitu). Časem se ukázalo, že část bojovníků proti radaru byla placena z Ruska. Ke konci roku 2009 Spojené státy oznámily, že od vybudování základny dočasně ustoupily.
Šok pro Američany
Málo se ví, že nás to před spojenci poškodilo (po ruské anexi Krymu bylo jasné, že deštník nemá Evropu bránit jen před íránskými střelami, ale i před ruskou agresí). Málo se ví, že jsme mohli být technologicky jinde, kdybychom radar v Brdech nechali vybudovat. Američané nabízeli intenzivní spolupráci v oblasti technologií a výzkumu.
Američané základnu vybudovali v rumunském Deveselu, loni tam otevřeli centrum s antiraketami schopnými ničit balistické střely. Od plánu neustoupili, jen my jsme z něj vypadli. Rumuni z projektu technologicky i bezpečnostně těží. Jejich zahraniční politika je prozíravější než naše.
Druhá kauza, jež nabourala českoamerické vztahy: loňské vydání Alího Fajáda nikoli do Spojených států, nýbrž do Libanonu. Ministr obrany Stropnický tehdy Hospodářským novinám řekl: "Pět lidí se sem vrátí v pořádku, pokud Fajád nebude vydán do Spojených států. Je to svázané."
V Libanonu unesli pět Čechů; asi šlo o akci tamních tajných služeb, které potřebovaly, aby Alí Fajád, podle některých zdrojů agent libanonské vojenské rozvědky, a jeden další muž nebyli předáni Američanům. Unesení Češi za ně byli vyměněni. Ministr Pelikán rozhodl: Fajád nebude vydán do USA. Prý nechtěl mít "na rukou krev" Čechů. To se dá pochopit, ale zároveň je skoro jisté, že únos byla past a že jsme naletěli.
Reakce ambasády USA: "Jsme šokováni rozhodnutím české vlády propustit Alího Fajáda a Chalída El Marabího. Tito muži čelí u amerického federálního soudu obžalobě z přípravy vražd zaměstnanců americké vlády, dále z pokusu získat, přepravit a použít protiletadlové střely a z pokusu poskytnout materiální podporu teroristické organizaci." Vskutku žádná ořezávátka.
Americká ambasáda připomněla, že se případem zabýval Vrchní soud v Praze a vydal souhlas s extradicí. "Neexistuje žádné ospravedlnění toho, že tyto nebezpečné osoby byly propuštěny. Vážně tím utrpí spolupráce orgánů činných v trestním řízení našich dvou zemí a pouze to povzbudí zločinecké skupiny a teroristy po celém světě." Velmi rozezlená reakce.
Dvakrát jsme Američany zklamali. Poprvé s radarem (Rusům se u nás tehdy prvně podařilo vyvolat nepřátelskou reakci vůči naší západní orientaci), podruhé s Fajádem.
Teď můžeme bezpečnostní pouta s naším klíčovým spojencem buď posílit, nebo dorazit. Prvořadé je, jak rozhodne vrchní soud. Povolí-li Nikulina vydat, rozhodnutí zůstane na Pelikánovi (nebo na jiném ministrovi Andreje Babiše). V tomto třetím kole bychom neměli spojence zklamat.
Jak se zachovat? Když soud povolí extradici jak do Ruska, tak do USA, když tedy shledá důkazy jako dostatečné, bude muset Pelikán pečlivě vážit, co udělá, jak se zachovat spravedlivě, ale také s vědomím, že jsme spojenci USA, ne Rusů. Těžko si představit, že by hackera Američanům nevydal, kdyby tomu nebránily jasné právní či humanitární důvody.
Kdyby hackera do USA vydat mohl, leč nevydal, měl by to Američanům (a taky nám) přesvědčivě vysvětlit, tak přesvědčivě, aby nenásledovalo další ostré a zjevně zklamané prohlášení ambasády USA. Pokud i v tomhle kole zklameme, spojenci uvidí: s Čechy se nedá počítat, hrají si na západní zemi, ale dělají pro Rusy.
