Blogy a názory | Komentáře
8. 1. 2013 15:00

Jan Herzmann: Prezidenta na míru nám neušijí, vybírejte

Bez marketingu se volby neobejdou, ale neměl by voličům zatemnit mysl
Foto: Jan Lipold

Hlavní je vybírat podle obsahu, ne podle balení. Sociolog Jan Herzmann, ředitel agentury ppm factum, píše pro Aktuálně.cz o prezidentských volbách.

Pamatujete se? Už někdy před rokem se objevovaly první průzkumy o tom, jakého prezidenta nebo jakou prezidentku bychom si přáli. Výsledky se shodovaly v tom, že by to měl být člověk respektovaný, který bude Českou republiku dobře reprezentovat na venek, pokud možno nestraník bez komunistické minulosti, určitě odolný proti korupci, schopný porozumět problémům obyčejných lidí, nejlépe pak žena. Škarohlídi se tehdy nechávali slyšet, že my Češi si vybereme Karla Gotta nebo dokonce Járu Cimrmana a že celá volba skončí jako fraška. Inu, teď sice nevíme, jaký budoucí prezident opravdu bude, ještě si musíme skoro tři týdny počkat, leccos je ale už jasné předem.

Takže, jaký bude? Začněme tím, proč tato otázka není genderově korektní. Je pravdou, že dlouhou dobu byl velmi rozšířený názor, že lepší by byla dáma - prezidentka než pro politiku tolik typický muž. Tohle obecné přání ovšem narazilo na bariéru skutečné nabídky. Tři kandidátky, které se budou v pátek a v sobotu ucházet o postup do druhého kola volby, by měly šanci snad jen v případě, že by se spojily a kandidovaly po mušketýrsku - jedna za všechny, všechny za jednu. Ani jejich podpora mezi ženami - voličkami není nijak výrazná. Pro sociology se tady otevírá pole k zajímavému akademickému bádání o tom, zda česká společnost je opravdu připravená na rovnoprávnost mužů a žen nebo o ní jen nezávazně mluví, dokud nejde do tuhého. V situaci, kdy EU prosazuje kvóty pro zastoupení žen ve vedení firem, je to docela zajímavá otázka, pro prezidentskou volbu ale trochu moc teoretická.

Když se podíváme na šest pánů, kteří - obrazně řečeno - zkříží v prvním kole své meče, původním představám o ideálním kandidátovi odpovídá jen Vladimír Franz. Je nestraník s čistýma rukama, vzdělaný, schopný dobře promluvit a vnímat své okolí. Nás, konzervativní středoevropany, ovšem tak trochu děsí svým vzhledem. Stal se tak mimoděk symbolem rozštěpení společnosti na revoltující a tradicionalisty. Díky tomu nabylo slovo avatar hned dvou symbolických významů: může jít o sympatického „parťáka", ale také o svého druhu nadávku ze stejné škatulky jako čarodějnice nebo hejkal. Revoltující (v tomto smyslu slova) jsou převážně mladí, vzdělaní a málo četní. Na školách tedy zřejmě budou opět viset standardní portréty, které mi připomínají příhodu z doby hlubokého socialismu. Tehdy se naši známí, kteří poprvé přijeli z Anglie, zastavili v pražské prodejně Moser před fotografií prezidenta Ludvíka Svobody a zeptali se: „To je zakladatel firmy?" Václavu Havlovi by se to nestalo, kterémukoli z možných českých prezidentů v příštím volebním období klidně.

Všichni ostatní kandidáti jsou straníci, dva z nich bývalí komunisté. Dokonce ti dva, kteří už dlouho v průzkumech vedou, Miloš Zeman i Jan Fischer, jsou bývalí komunisté. Jak je to možné, když polovině národa bývalé členství kandidátů v KSČ vadí? Inu, dostali jsme se do typické situace nucené volby. Nemůžeme si nechat ušít prezidenta na míru, musíme vybírat z konfekce. Celkem přirozeně se pak staráme hlavně o to, jak nám oblek padne, méně už o to, jak a kde ho šili. Volební kampaň, která je ukázkou typického politického marketingu, nás v takovém přístupu k výběru prezidenta podporuje. V televizi se můžeme přesvědčit, kdo umí rychleji přejít z angličtiny do ruštiny nebo kdo zná přesný počet soudců v České republice. Je to pro výkon prezidentského úřadu důležité? Sotva. O kandidátech se toho ale o mnoho víc nedozvídáme.  Inu, prezidentská kampaň v USA je náš vzor, jen ji zatím neumíme dělat tak dobře. A také na ni nemáme tolik peněz.

Za třemi kandidáty, kteří komunistickou minulost nemají, tedy Jiřím Deinstbierem, Karlem Schwarzenbergem a Přemyslem Sobotkou, stojí parlamentní politické strany. Je to jejich hendikep, protože parlamentu a politickým stranám moc nevěříme. Nejsme v tom sami, podobný obrázek nabízejí průzkumy skoro po celé Evropě. Zdá se, že ani příslušnost ke straně opoziční není pro valnou většinu voličů zrovna doporučením. Ptáme-li se, za kterým z nich je silný osobní příběh, vychází nám jednoznačně Karel Schwarzenberg. Jenže ta jeho TOP 09 nám - spolu s celou současnou vládní koalicí - také moc nevoní. Prostě strany většině oprávněných voličů při výběru budoucího prezidenta spíše vadí. Jak je to ale s nestranickostí obou hlavních kandidátů? Miloš Zeman byl poslancem za Občanské fórum, postavil na nohy ČSSD, ale tím ji také přivedl na její dnešní cestu, pak se podílel na založení SPO-Z a je jejím čestným předsedou. Docela pestrá stranická minulost. Abych nezůstal nic dlužen Janu Fischerovi, do premiérské funkce byl dosazen dohodou dvou hlavních politických stran, takovou malou koaliční smlouvou, a i když má dnes podle průzkumů podporu voličů napříč politickým spektrem, co do nestranickosti se s Vladimírem Franzem měřit nemůže. Takže zase: dobrá rada drahá.

Asi si řeknete, že jako výzkumník se vlastně podílím na tom, že budoucího prezidenta nevybíráme v hlubokém hodnotovém zamyšlení nad přínosem té či oné osobnosti k budoucím dějinám země, Evropy a lidstva vůbec, ale ve víru mediálních show a nabídkových letáků. A máte pravdu. Bez marketingu, toho obchodního i toho politického, se prostě v moderní společnosti západního typu, kam tak moc chce většina z nás patřit, neobejde už nic společensky důležitého. Přesto vás teď poprosím, abyste v pátek a v sobotu, a pravděpodobně ještě jednou o dva týdny později, zkusili uvažovat nad tím, co opravdu od příštího prezidenta chcete. Nevolíme si ho přeci na týden nebo na rok, možná nám bude vládnout dokonce deset let jako oba Václavové před ním.

Bude umět jednat za Českou republiku v Bruselu, ve Washingtonu i v Moskvě, aniž by se tady nebo tam musel hluboce uklonit? Dokáže se postavit čelem k situaci, která nás pravděpodobně potká po příštích parlamentních volbách? Dokáže v souladu s ústavou vyřešit krizové situace, které si třeba dnes ještě ani neumíme představit? A opravdu se nenechá zkorumpovat mocí, dokonce ani tou absolutní, kterou v některých případech má? Já vím, každý si na tyto otázky odpovíte jiným jménem. Tak je to dobře, je moc dobře, že žádné volby už nevykazují výsledek 99,9 %. Jediné, o co tu opravdu běží, je aby ta vaše odpověď, to vámi zvolené jméno, které nakonec vhodíte do hlasovací urny, bylo vybráno - když už tu máme to marketingové uvažování - podle obsahu, ne podle balení.

Názory Aktuálně.cz
Autor fotografie: Aktuálně.cz

Názory Aktuálně.cz

Sledujte nás na:

 

Právě se děje

Další zprávy