S jarem přišlo i pravidelné, zběsilé, nezadržitelné a s občany úřady zpravidla nijak nediskutované kácení. V hlavním městě i jinde. Porážení stromů je zvláštní, nutno dodat takřka výlučně mužská, posedlost. Jako by si chlapi potřebovali dokázat, jací jsou machři, když motorovou pilou položí na záda velikána, který rostl desítky let a nemůže se bránit.
Ta mužská obsese se nešťastně přenesla i do veřejných prostor městských částí. Obcím taky strašně vadí aleje či stromořadí, prý ohrožují řidiče. Argumentuje se obvykle tím, že jsou stromy nemocné. Kupříkladu Praha 8 letos v březnu zveřejnila, že se na Karlínském náměstí bude kácet, neboť „z dendrologického průzkumu vyplynulo, že řadu dřevin již není možné stabilizovat a zdravotní stav nelze zlepšit“.
Konkrétní příčiny: „Stromy trpí například růstovými defekty, vykloněnou korunou, náklonem kmene, dutinami, proschnutím koruny, klejotokem. Proto budou tyto dřeviny nahrazeny novou výsadbou v rámci revitalizace území.“ Poráženy jsou ale i stromy zdravé. Revitalizace je již pár let velmi frekventovanou výmluvou pro poražení stromů. Dalším oblíbeným důvodem jsou přestavby. Tak třeba v Břevnově (Praha) u Ladronky se bude stavět hlídaný vilový komplex a zařvalo tam kvantum stromů. Další příčinou kácení bývá oprava či úprava silnice.
Podivuhodné je, jak samozřejmou mají auta přednost. Jistě: lipová alej, vzrostlé stromořadí, představuje riziko. Jedete moc rychle, nezvládnete zatáčku, napálíte do kmene stromu a je malér. Jedno řešení je kácet, druhé, zřejmě nepřijatelné, snížit v té strašně nebezpečné aleji rychlost.
Malér tkví v tom, že stromů máme zatraceně málo a rostou dlouho, desítky let. Zvlášť ve městech by měly být poráženy jen tehdy, pokud obyvatele vysloveně, prokazatelně ohrožují. Pokácet třeba stoleté platany, stromy, které se dožívají až pěti set let, to je škoda těžko nahraditelná. Udivuje lehkost, s jakou se třeba v Praze a u Prahy stromy povalí na zem a rozporcují.
Stejně tak městského člověka v minulosti udivilo, že třeba v krásné oboře Hvězda (Praha 6) se běžně „dřevo těžilo“. To znamená, že se porážely zdravé stromy a vysazovaly stromky čerstvé. (Doufám, že tato praxe definitivně skončila.)
Kácení na Facebooku
Kácení stromů se věnují sociální sítě. Na Facebooku najdete řadu odkazů, kde se objevuje kácení naprosto nepochopitelné. Tak třeba na adrese Prokopské a Dalejské údolí najdete zprávu z 8. dubna o masivním kácení v přírodní rezervaci Prokopské údolí a Dalejský háj. U toho zpráva: „Chcete pokácet jediný strom na sídlišti? Máte problém. Chcete zničit kus lesa v přírodním parku a na samé hranici rezervace? Není problém!“
První diskutující píše: „V přírodní rezervaci není dovoleno kácet stromy ani dělat jiné úpravy. Není to park. Proto sem nepatří ani lavičky, ohniště a dětská hřiště. Kam asi mizí zdravé pokácené stromy? Kdo inkasuje peníze za prodej dřeva? Devadesát procent obyvatel Barrandova tyto úpravy odmítá, a přesto se pokračuje!“ (Obyvatelé Barrandova zřejmě úřad nezajímají.)
Maxim Velčovský zase na Facebook umístil fotografii několika zmrzačených stromů uříznutých něco přes metr nad zemí. Píše: „Zdá se, že stromy v ulici V Celnici také prošly jarním obřezáváním. Co se to v tomto městě děje?“ Jeden diskutující tam napsal: „Co se děje? Všude megakorupce a jánabráchysmus, teď tam dají betonové nebo kulatinové, obří, hnusné truhlíky. Na všem se dá vydělat.“ A jiný: „Strašný... Nějaký kámoš místního politika asi potřebuje prostor pro zahrádku své nové restaurace...“
V debatě nalezneme i klasickou reakci Městské části Praha 1 o plánovaném porážení stromů, mimo jiné: „Technická správa komunikací hl. m. Prahy jakožto správce stromořadí pokácí ze zdravotních a bezpečnostních důvodů dvě lípy rostoucí před Nemocnicí Na Františku, javor Na Alšově nábřeží za Rudolfinem a pět jerlínů V Celnici.“ Pěkné, až na to, že ty stromy vypadají úplně zdravě.
Obyvatel se neptají, to je nepohodlné
Samozřejmé by mělo být, že se městská část lidí, kteří tam žijí, zeptá. To však není zavedeno ani náhodou. Tak třeba v Praze 6, Břevnově před pár lety vykácely staré, ale krásné akáty. Prostě jednoho dne padly. Místo nich, opět bez jakékoli konzultace s místními, vysadili jiné stromy, často tak, že překážejí, nebo rostou v blízkosti stromů na zahradách.
Kácí se všude. V Horním parku ve Znojmě dřevorubci sťali hned 21 stromů. Vytvořili, k údivu i rozhořčení místních obyvatel, krásnou mýtinu. Důvody jako obvykle bezpečnostní... Kácení proběhlo v dubnu, tedy po konci období vegetačního klidu.
V únoru byly pokáceny desítky lip podél silnice z Veselí nad Lužnicí do Tábora, přesně se to odehrálo na území obcí Frahelž, Ponědráž a Ponědrážka. Sdružení Arnika uvádí: „Podle informací z Ředitelství silnic a dálnic bylo kácení součástí výměny povrchu vozovky a pro tu zákony nevyžadují, aby bylo zahájeno náročnější stavební řízení.“ A je to.
Smutné. Zarážející. Nedej bůh, abyste šli na úřad, že chcete pokácet strom. Před asi čtyřmi roky se mi na zahradě nahnula stará bříza přes plot nad chodník. Ukázalo se, že je shnilá. Šel jsem na úřad, popsal stav, žádal povolení. Trvalo to několik týdnů, povolení jsem nakonec nedostal. Prý ať břízu porazím, že se pak přijdou podívat. Nepřišli.
Snad ještě jedna poznámka. V Lužických horách kácejí dřevorubci celé pruhy lesa, aby bylo pěkně vidět na pískovcové skály. Taky zřejmě revitalizace. Když takovou umělou mýtinu vidíte, nastěhuje se do vás podivný pocit. Něco jako „estetická vražda“.
Stromy jsou vzácné, potřebujeme je nutně k životu. Ale pořád dál zůstáváme barbary s posedlostí kácet, porážet, řezat v krvi. Strom roste padesát, sto i stovky roků. Padne rychle, za půl hodiny je i rozporcován. Někde však nejde o tenhle atavismus, či co to je. Někde prostě splašili dotace na revitalizaci a motory pil už vděčně a s radostí řvou.
