Luděk Navara Luděk Navara | Komentáře
4. 8. 2017 15:30

Jdou po mně jdou… Jaromír Nohavica v zajetí minulosti a přítomnosti

Kdo mluví z duše lidu, musí počítat s tím, že lid je někdy sveden, někdy oklamán.
Jaromír Nohavica při koncertě v roce 1984.
Jaromír Nohavica při koncertě v roce 1984. | Foto: ČTK

Dokázal vycítit nálady a vtipně nebo trefně napsat píseň, která oslovovala. A dokáže oslovit i dnes. Pobavit. Jaromír Nohavica. Taky pomáhal "přežít" už v dobách komunistické totality, kdy slovo vážilo víc, protože jeho cena byla často vyvažována odvahou. Je populární a líbí se. Tedy jeho písničky. Jak se ale líbí Jaromír Nohavica jako člověk?

Pro mnohé ten šok přišel už před lety, kdy se na základě archivních dokumentů ukázalo, že v létě 1989 Jaromír Nohavica informoval Státní bezpečnost o své cestě do Vídně (tenkrát na druhé straně železné opony), kde se potkal s kolegou písničkářem Karlem Krylem (také na druhé straně opony, ovšem na rozdíl od Nohavici bez možnosti návratu do vlasti). Samozřejmě, tak to bývalo: cesta na Západ nebyla zadarmo a cenou za ni pro Nohavicu byla ona spolupráce s tajnou policií.

V nedávných dnech vyšlo najevo, že toho bylo víc; Lidové noviny zveřejnily, že Nohavica informoval StB opakovaně. Například o petici za propuštění disidenta Václava Havla (tehdy byl Havel na rozdíl od Nohavici ve vězení). Ukázalo se také, že Nohavica se s řídícím důstojníkem scházel docela často.

A teď ke všemu šokoval některé své fanoušky, když se vyfotil s Tomiem Okamurou, který je jedním ze symbolů české (vzhledem k Okamurově původu snad i japonské) malosti. Zdálo by se, že Okamura, který dokáže tak šikovně stavět na nenávisti k cizincům a vyvolávat strach, by se měl asi stát spíš terčem písničkářovy kritiky než přízně. Přemýšlíte, jak by to vypadalo, kdyby o něm Nohavica napsal text. Co třeba takhle:

…a řeknu vám ještě něco nakonec,
totiž, že cizinec není našinec,
pokud to ovšem není Japonec.

Nebo nějak podobně. Ale místo toho se nechal Okamurou vyfotit. A politik fotku zveřejnil: "Potkal jsem se v Ostravě s Jarkem Nohavicou, popovídali jsme si a jsem rád, že máme podobné názory na aktuální palčivé problémy." Jen aby bylo jasno: nešlo o fotku náhodnou. Stejně tak není náhodná ani nenávist a strach, které Okamura a další zasívají: strach je sice špatný rádce, ale spolehlivý vazal. Davy ustrašených jsou vděčné každému, kdo s nimi ten strach sdílí. Jako voliči jsou skvělí. Byl to strach, který zasel Hitler, nacisté: byli to komunisté, kteří ještě krátce před rokem 1989 umně dávkovali strach davům: z revanšismu, z návratu sudetských Němců, z návratu kapitalistů, z pádu sociálních jistot… I dnes řada politiků pracuje se strachem a dobře jim to jde, protože v téhle zemi je strach domovem po desetiletí a vždy se najde vhodný nepřítel (naposledy uprchlíci, které vidíme v televizi z jiných zemí). Práce se strachem je metoda stejně tak stará jako nebezpečná, protože strach a nenávist jdou ruku v ruce a dalším pokračováním je násilí.

Řeknete, co je Nohavicovi do toho všeho, co je nám do jeho fotky s Okamurou, do jeho minulosti, písničky jsou pořád dobré. Ale hudebník, o kterém se zdálo, že umí nahlédnout do lidské duše, by měl přece umět nahlédnout i do manipulací a her, které s námi někteří hrají; ať už v zájmu režimu, kterému slouží, či v zájmu vlastního úspěchu a prospěchu.

Mnozí to také tak vůči Nohavicovi dnes cítí: jako zradu a vyčítají mu to: "Jdou po mně jdou…" může si dál zpívat Nohavica a připadat si jako podivný hrdina z vlastní písně. Řeknete, že Nohavica, člověk ze severovýchodní periferie země, to má a především měl těžší: je to samozřejmě pravda; tajná policie si byla samozřejmě víc jistá sama sebou mezi horníky a dělníky na Ostravsku než v Praze. Závislost na vrchnosti tam byla před rokem 1989 také neporovnatelně vyšší. Možná i dnes je to podobné: nespokojenců, ustrašenců a pochybujících je více v hornickém regionu, kde Nohavica žije a kde vyrůstal. A kde také cítí kolem sebe nesnadno popsatelné nálady, které se zpětně promítají do jeho písní. Možná to opravdu cítí jinak a z jeho písní to nepoznáme: jsou napsané dobře; tak, aby se líbily těm, i těm druhým.

A třeba tohle je ten omyl; čekáme, že ten, kdo nám mluví z duše, kdo dokáže kouzlit se slovy, bude sdílet i všechno to, co v duši cítíme my. Ale co když nám mluví z duše jen tak navenek? Co když umí jen skládat za sebe slova a hudbu, nic víc? A vůbec; co když čekáme od našich písničkářů, spisovatelů a dalších umělců o tolik víc, než je vůbec možné? Neměl to Čech tak vždycky? Nevěřil svým umělcům i v tom, co uměním vůbec nebylo, a tak se nutně musel zklamávat? Ta tradice přece sahá až k spisovateli, básníku Karlu Sabinovi, autorovi libreta Prodané nevěsty: když se provalilo, že tenhle zapálený český vlastenec a bývalý politický vězeň donášel rakouské policii, nemohli tomu jeho přátelé zpočátku ani uvěřit. Prý pak Sabina musel chodit na procházky v přestrojení nebo v noci, aby ho nepoznali: tak Češi nenáviděli svého zrádce. To Nohavica je na tom proti němu dobře, jen to někteří nechápou. Ale pozor: málokdo z nich zažil střet s tajnou policií, aby měl na hlasitou kritiku právo.

Ale nejde jen o zradu; i politický úsudek mnohých českých umělců byl katastrofální: Za všechny připomeňme světového spisovatele Milana Kunderu, který vstoupil do komunistické strany hned dvakrát, vynikající autor Pavel Kohout býval tak zapáleným budovatelem, až je to dnes směšnotrapné, a našli bychom další a další příklady těch, kteří byli skvělí ve tvorbě, dokázali oslovit davy, ale sami se v životě pletli. Prostě kdo mluví z duše lidu, musí počítat s tím, že lid je někdy sveden, někdy oklamán.

Příběh Jaromíra Nohavici je jednou úžasnou a nesnadno uchopitelnou písní, která jen doplňuje dosavadní písničkářovu tvorbu. Možná jsou ale všechny tyhle písně (včetně onoho autorova životopisu) také trochu vypovědí o nás samotných. O tom, jak jsme žili, žijeme a co považujeme za správné. A Nohavica svým životem i dílem nás o tom jen nutí přemýšlet, nic víc.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 2 hodinami

Závěť britského prince Philipa bude tajná dalších 90 let, rozhodl soud

Závěť zesnulého prince Philipa, manžela britské panovnice Alžběty II., bude zapečetěná a tajná ještě nejméně 90 let, rozhodl dnes nejvyšší soud. Důvodem je ochrana "důstojnosti a postavení" královny, píše BBC News. Již více než století je v Británii zvykem, že po smrti vysoce postaveného člena královské rodiny jsou soudy požádány, aby zapečetily jejich závěti.

Philip, známý též jako vévoda z Edinburghu, byl s královnou ženatý více než 70 let. Brali se ještě předtím, než usedla na trůn. Vévoda zemřel ve věku 99 let letos v dubnu.

"Míra publicity, kterou by zveřejnění pravděpodobně přilákalo, by byla velmi rozsáhlá a zcela v rozporu s cílem zachovat důstojnost panovníka," uvedl v dnes zveřejněném verdiktu soudce Andrew McFarlane.

Stejným způsobem zapečetěných posledních vůlí členů britské monarchie existuje zhruba 30. Ve správě je má nejdéle sloužící soudce nejvyššího soudu se specializací na rodinné právo, jímž je právě teď Andrew McFarlane, vysvětluje BBC. Nejstarší ze závětí pochází od prince Františka z Tecku, mladšího bratra královny Mary, rozené Marie z Tecku. Nejnovější je závěť královny matky z roku 2002.

Zdroj: ČTK
před 2 hodinami

Futsalisté na MS podlehli Brazílii 0:4, s favoritem drželi krok jen poločas

Čeští futsaloví reprezentanti ve druhém utkání na mistrovství světa v Litvě podlehli favorizované Brazílii 0:4. Rekordní pětinásobní šampioni vstřelili všechny branky ve druhém poločase.

Svěřenci trenéra Tomáše Neumanna nenavázali na úvodní vítězství 5:1 nad Panamou, třetí utkání ve skupině D sehrají v neděli proti Vietnamu, který má na kontě také tři body. "Kanárci" jsou po dvou kolech stoprocentní a mají jistý postup.

Čeští hráči v Klajpedě první půli drželi s Brazilci krok, i když gólmana Gerčáka dvakrát zachránila branková konstrukce. Šance si ale vytvořil i Neumannův tým, ty největší zahodili Seidler se Slováčkem.

Jihoameričané už po přestávce potvrdili roli jasného favorita. Mezi 23. a 24. minutou se dvakrát trefil Ferrao, nejlepší futsalista světa za poslední dva roky. Gerčáka poté překonali ještě kapitán Rodrigo a těsně před koncem Marlon. Češi tak s Brazílií prohráli i poosmé v historii.

Do osmifinále turnaje projdou dvě nejlepší mužstva z šesti skupin a čtyři nejlepší celky na třetích místech. Čeští futsalisté na světovém šampionátu startují počtvrté, nejlepším výsledkem Neumannova výběru je osmé místo z roku 2004.

Mistrovství světa ve futsalu v Litvě:

Skupina D:

Brazílie - Česko 4:0 (0:0)

Branky: 23. a 34. Ferrao, 26. Rodrigo, 20. Marlon.

Sestava Česka: Gerčák (Němec) - Záruba, Slováček, Koudelka, D. Drozd - Homola, Vokoun, P. Drozd, Křivánek, Rešetár, Seidler, Holý, Vnuk. Trenér: Neumann.

Panama - Vietnam 2:3 (2:2)

1. Brazílie 2 2 0 0 13:1 6
2. Česko 2 1 0 1 5:5 3
3. Vietnam 2 1 0 1 4:11 3
4. Panama 2 0 0 2 3:8 0

Skupina C:

Šalamounovy ostrovy - Portugalsko 0:7 (0:3), Thajsko - Maroko 1:1 (0:1).

1. Portugalsko 2 2 0 0 11:1 6
2. Maroko 2 1 1 0 7:1 4
3. Thajsko 2 0 1 1 2:5 1
4. Šalamounovy ostrovy 2 0 0 2 0:13 0

 

Zdroj: ČTK
před 2 hodinami

Ozonová díra je letos větší než Antarktida, výrazně se zvětšila v posledním týdnu

Ozonová díra nad jižní polokoulí je letos větší než obvykle a rozměry už přesahuje velikost Antarktidy. Uvedla to dnes evropská agentura pro sledování atmosféry Copernicus, podle níž se díra v ochranné vrstvě atmosféry výrazně zvětšila v posledním týdnu.

"Sledujeme poměrně velkou a potenciálně i hlubokou ozonovou díru," sdělil ředitel agentury Vincent-Henri Peuch. Zvětšování ozonové díry podle něj letos začalo běžně, podobně jako loni, kdy se však změnila v jednu z nejdéle trvajících za dobu měření.

Ozonová vrstva chrání Zemi před rakovinotvorným ultrafialovým zářením ze Slunce. Nad Antarktidou se vytváří každoročně. Vědci nicméně doufají, že by mohla díky omezení škodlivých látek v nadcházejících desetiletích zcela zmizet. Situace se zlepšila díky Montrealskému protokolu z roku 1987, jenž prakticky zastavil výrobu látek, které ozonu škodí.

Odborníci tvrdí, že se ozonová vrstva začíná obnovovat, ale zároveň dodávají, že bude zřejmě trvat do 60. let tohoto století, než z atmosféry zmizí škodlivé látky, podotkla agentura AP.

Zdroj: ČTK
Další zprávy