Mohl vůbec splnit očekávání, která do něj většina Američanů a nakonec i zbytek světa vkládali? A dělá vůbec dost proto, aby je nezklamal?
Barack Obama bude po roce stráveném v Bílém domě poprvé skládat účty. V noci ze středy na čtvrtek (středoevropského času) pronese v Kongresu tradiční Zprávu o stavu unie, kterou američtí prezidenti každoročně předkládají od roku 1790, tedy od dob George Washingtona.
| Čtěte také: | Speciál Obama: Rok v Bílém domě. Čím prošel, co ho čeká |
Zpráva o stavu unie
Každoroční řeč, kterou prezident Spojených států amerických pronáší před společným zasedáním Kongresu (Sněmovna reprezentantů a Senát). Většinou hlava státu vystoupí se svým projevem v lednu, šestkrát v historii USA se ale tato událost posunula až na únor. Idea přednášet zprávy o stavu Unie pochází z Velké Británie, kde panovník během zahajovacího zasedání parlamentu přednesl svoji Trůnní řeč (angl. Speech from the Throne). V USA ovšem takovouto zprávu vyžaduje přímo Ústava. Sice neříká jak často by se tak mělo dít, každoroční tradici ale zatím nikdo neporušil.A nebude to mít lehké. Z prezidenta, jehož před rokem bezvýhradně podporovalo přes čtyřicet procent Američanů a jen něco málo přes deset procent s ním ostře nesouhlasilo, se za dvanáct měsíců stal v podstatě politikem, jenž jako málokdo před ním rozděluje americký národ (podle posledních lednových průzkumů s jeho kroky v prezidentském křesle zásadně nesouhlasí přes čtyřicet procent voličů a pětadvacet je plně podporuje). Žádný jiný americký prezident nezaznamenal takový propad podpory během prvního roku své vlády.
Je to však jen Obamova vina? Nebyla očekávání přehnaná? Dělá zásadní chyby či jen prostě nemůže dělat více?
Politolog Jiří Pehe, který studoval na Kolumbijské univerzitě v New Yorku a dlouhou dobu žil v USA, míní, že zklamání z Obamy je pochopitelné, ale on za něj vlastně nemůže.
„Většina 'revolučních' nadějí, které jsou do Obamy vkládány, je odsouzena k zapomnění především proto, že jsou založeny na chybném chápání zásadních historických změn. Politici jako Obama nebo před ním Havel, Mandela či Walesa jsou symboly určitých historických přeryvů v širším kontextu, který se sám nijak výrazně nemění. Jejich činy mohou samozřejmě reflektovat hlubší změny, nebo je částečně urychlit, ale zásadnější proměny civilizačního paradigmatu se obvykle dějí mimo pozornost společnosti," napsal Pehe ve svém blogu na Aktuálně.cz.
| Jiří Pehe: Dějinný okamžik jménem Obama |
Nechybí ovšem ani hlasy, které neskrývají zklamání.
Nejcitovanější český ekonom, Milan Zelený, profesor na Fordham University v New Yorku, Obamovi vyčítá, že během předvolební kampaně sliboval změnu, kvůli níž mu voliči dali hlasy. Zdaleka ale nepřišlo to, co od něj očekávali.
„Když politik žádá 'Dejte mi moc a já prosadím potřebnou změnu' - a lidé mu tu moc propůjčí - pak je chybná interpretace, že vy, voliči, přijmete moji změnu, a ne že já, prezident, přijmu změnu vaši. Obama nepochopil touhu národa po změně, ale použil staré politické mechanismy k prosazování změny své vlastní. V Americe tohle nemohlo a nebude fungovat," upozorňuje Zelený.
| Milan Zelený: Můj rok s Obamou: Kdo propíchl jeho bublinu? On sám. |
Pavel Tomášek, analytik Aktuálně.cz, se shoduje se Zeleným: Obama nevyslyšel silné volání po změně.
"Obama stojí na prahu druhého roku své vlády podlomen nesplněním dvou velkých slibů. Američané stále ve svých životech nepocítili důsledky odražení se ekonomiky od krizového dna. Politika ve Washingtonu je stejně hašteřivá a bez vůle ke kompromisu jako před Obamovým nastěhováním se do Bílého domu," míní Tomášek.
| Pavel Tomášek: Největší hloupost Obamy v roce jedna |
Rozpaky z dosavadního Obamova působení se netají ani Martin Herman, další Čech, žijící trvale v USA (dlouhá léta pracoval ve Světové bance, nyní vede program Young Leaders amerického fondu American Fund for Czech and Slovak Leadership Studies).
"Uplynul rok a studená sprcha zchladila nadšení většiny Američanů z Baracka Obamy. Zůstává špetka naděje, že se snad přece jen podaří splnit alespoň něco z toho, co Obama nasliboval během volební kampaně. Pravda, žádný americký president od konce II. světové války neměl těžší začátek. Nicméně první rok pouze potvrdil, že Obama je vynikající řečník. O tom, zda je i vynikající státník jediné světové velmoci, narůstají vážné pochybnosti a to jak doma, tak ve světě," shrnuje Herman.
| Martin Herman: Kdo je Barack Obama? |
Řada komentářů při příležitosti prvního výročí Obamova zvolení připomíná význam samotného faktu, že se prezidentem nejmocnější země světa stal Afroameričan, syn přistěhovalce z Keni. „Obamovo vítězství naplnilo ideu, jež žila v představivosti velké části americké veřejnosti, přičemž mnoho Američanů zároveň do poslední chvíle nevěřilo, že by se mohla uskutečnit," napsal například Pehe.
Komentátor Tomáš Klvaňa, který též vystudoval a působil na amerických univerzitách, ovšem poukazuje i na rizika, která z toho pro Baracka Obamu vyplývají.
„Barva kůže a etnický původ amerického prezidenta není nikdy hluboko pod povrchem politických debat… Každý levicový prezident má svého radikála, jenž ho považuje za bolševika a stejně tak má každý pravicový prezident svého magora, který ho má za fašistu. Obama však, zdá se, jich přitahuje nezvykle velkou a hlasitou partu ovlivňující prostřednictvím televize, rádia a internetu nezanedbatelnou vrstvu příjemců. Lepí se na něj nadávky bez ohledu na ideologickou konzistentnost („je" zároveň fašista i komunista). Je cizí, není náš. Za tím je těžké netušit rasismus," varuje Klvaňa .
| Tomáš Klvaňa: Rasistický atentát na Obamu - hrozba, či nesmysl? Výprask pro Bílý dům: Proč Obama prohrává Vysvědčení - Obama, Barack Hussein II. |
Jak na prudký propad podpory zareaguje Obama? Oznámí dnes v noci změny ve své politice? Čím se pokusí napravit pošramocenou důvěru? Podělte se s ostatními o své názory a postřehy.
