Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) nově připustil zvýšení daně z nemovitostí, ač to dosud striktně odmítal. A vyhýbavě se přestal stavět i k růstu DPH u léků, stravování či služeb. Ministr práce Marian Jurečka (KDU-ČSL) chce zase měnit systém valorizace penzí, ač si dosud z jejich opakovaného vylepšování udělal kabinet výkladní skříň. Předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová pak začíná mluvit o tom, že do důchodu bychom mohli odcházet později…
Proč se najednou vyvalilo tolik nepopulárních návrhů? Ano, protože už známe jméno příští hlavy státu. Připomeňme, že po vládě Andreje Babiše (ANO) začíná i ta současná vršit každý rok zhruba třísetmiliardový schodek. Kvůli sérii voleb se však její představitelé stále tvářili, že to nepředstavuje žádný problém. Teď už tedy mohou s lhaním a předstíráním přestat.
V jakémsi návalu upřímnosti to ostatně už během prezidentské kampaně přiznal premiérův marketér Miloš Růžička: "Podle mě je od vlády velmi moudré, že neohlašuje žádné převratné novinky. Mnoho lidí, jako je třeba Miroslav Kalousek, ji ženou do toho, že je třeba začít přijímat zásadní kroky. Asi právem. Ale Petr Fiala to teď před prezidentskými volbami udělat nemůže."
Fáze ekonomického a sociálního populismu končí. Je po sněmovních volbách 2021, komunálních 2022 a již i prezidentských 2023, takže celý ten mejdan je teď třeba zaplatit. A bude to mnohem dražší, než být muselo.
Kocovina po mejdanu
Ekonomicky jde o triviální úlohu. Pokud stát vykazuje hluboce deficitní rozpočty, jeho příjmy ani vzdáleně nestačí na výdaje - a zároveň má ze všech rozvinutých zemí nejnižší nemovitostní daň -, nabízí se úvaha, zda ji alespoň mírně nezvednout.
Když ale zároveň chcete v Česku vyhrát volby, nesmíte něco takového navrhnout ani omylem, protože je to zde extrémně nepopulární. Trojkoalice Spolu tak přišla v kampani s heslem "Mít kde bydlet není luxus! Odmítáme vyšší zdanění nemovitostí!" A ekonomický expert občanských demokratů Zbyněk Stanjura na svůj facebookový profil napsal: "Nápad na zvýšení daně z nemovitostí je opravdu nebezpečný. Nechápu, proč by měl stát trestat někoho za to, že si pořídil bydlení. Kromě toho se vyšší zdanění promítne do ceny nájmů a jediný, kdo na to doplatí, jsou právě nájemníci. To není správná cesta."
Čímž mimochodem prokázal, jak moc podstatě majetkových berní nerozumí - vyšší nemovitostní daň k dražšímu bydlení nijak zákonitě vést nemusí, protože zároveň zatěžuje držbu nevyužitých investičních bytů a pobízí jejich majitele ke vstupu na nájemní trh.
Jeho stranické kolegy to však nijak neznepokojilo a klidně mu svěřili do správy ministerstvo financí. Ještě nějaký čas jsme tak mohli slýchat, že každý, kdo se jen odváží nahlas přemítat o zvedání daní v tomto sektoru, usvědčuje se z komunistického myšlení.
A ejhle, co teď v rozhovoru pro Deník N Zbyněk "To není správná cesta" Stanjura říká: "Vůle daň z nemovitých věcí zvýšit by byla. Pokud jako ODS odmítáme růst přímých daní, tak vám zůstávají jen nepřímé a majetkové daně. To je logické." Opravdu? Logické? Kdopak to tedy lákal voliče k urnám slibem "Spolu nezvýšíme žádné daně!"? Kdo se to zapřísahal "My daně nezvedneme! Úspory místo daňových experimentů."?
Kdo si - stejně jako citovaný marketér Růžička - myslí, že bezskrupulózní klamavá reklama je oprávněná, pokud zabrání zvolení ještě většího lháře, může teď jistě snést řadu námitek. Každopádně ale platí, že to vždy má své náklady. V tomto případě jsou dokonce jednoduše vyčíslitelné: jen platba úroků ze státního dluhu už vyskočila na hrozivých 70 miliard korun ročně.
Úspory levicová vláda neumí
Lze pochopit, že tým Petra Fialy (ODS) z politických důvodů odmítal navyšování státních příjmů, aby se nemusel omlouvat za předvolební lhaní. O to intenzivněji ale mohl chystat úspory. Tím spíše, že je v kampani celkem mohutně sliboval: "Snížíme státní výdaje a dáme finance dohromady!" "Stát musí šetřit na sobě, ne na lidech." "Vystavíme STOPKU zvyšování vládních výdajů."
Skutky aby ale jeden pohledal.
Vláda má nepochybně pravdu, když říká, že jí velmi ztížila situaci energetická, válečná a inflační krize. I když si ale tyto mimořádné výdaje (na něž ostatně ministři vybírají poměrně drakonickou daň z mimořádných zisků) odmyslíme, stále zde zůstává nezdůvodnitelné kropení republiky miliardami na dluh.
Ještě v opozici přitom Fiala a Stanjura tvrdili, že ve státním rozpočtu mohou obratem škrtnout 80,8 miliardy. Nakonec ale nedokázali splnit ani svůj nejčastěji opakovaný slib, totiž že zruší byrokraticky náročnou Babišovskou slevu na jízdné pro studenty a seniory.
Zato jim jde náramně od ruky pouštění žilou. Naposledy to vláda předvedla zavedením takzvaného výchovného, jež státní kasu vyjde na dalších zhruba 20 miliard korun ročně. A aby toho nebylo málo, pře se teď kvůli tomuto zcela nesystémovému opatření řada rodičů, kdo z nich se vlastně více staral o potomka - a má tak nyní právo na pětistovku k důchodu.
Rétoricky zde máme pravicový konzervativní kabinet, soudě však podle jeho výdajového apetitu, jde o čistě levicový sbor, pro který není žádné nové rozdávání peněz dost vysoké, aby se do něj obratem nepustil.
Čekání na schopného ministra
Národní ekonomická rada vlády už sice dala dohromady menu, díky němuž by bylo možné snížit výdaje a zvýšit příjmy státu o stovky miliard korun ročně. Bohužel ale nabídka expertů naráží na fakt, že republika momentálně nedisponuje ministrem financí, který by byl schopen z jejich kvalifikovaného receptu připravit cokoli stravitelného.
Aby to nevypadalo, že co se daní týká, otočila nyní ODS už úplně ve všem, avizoval Zbyněk Stanjura nový cíl: V Česku nestoupne celková daňová zátěž.
Už to je samo o sobě problematické, protože po prudkém snížení daně z příjmu fyzických osob a zrušení či snížení mnoha dalších, je současný český stát nezaplatitelný. Opravdu zásadní potíž ale představuje něco jiného - totiž fakt, že Stanjura zjevně nechápe, jak moc rozdílně jednotlivé položky dopadají na obyvatelstvo. Běžná rodina určitě pocítí zvýšení DPH i nemovitostní berně. Nijak ale nezaznamená konec silniční daně či zrychlení podnikových odpisů.
Pokud ji pak bude chtít ministr financí utěšovat ujištěním, že celková daňová kvóta zůstala zachována, přejme mu mnoho štěstí. Stejně jako občanským demokratům, kteří někomu takovému dál nechávají v rukou jeden z nejdůležitějších úřadů země.
