reklama
 
 

Brusel nám diktuje sací výkon vysavačů, prý je to horší než za bolševika (49 let od srpna 1968)

21. 8. 2017
Chtělo by to jednou za rok zařídit, aby se Češi vrátili třeba jen na jeden týden do poměrů roku 1970 nebo 1987. Méně by nadávali.

Pondělí 21. srpna: před 49 lety skončilo pražské jaro, krátké nadechnutí a uvolnění za doby československého socialismu. Přijeli "Rusáci", přesněji okupační armáda pěti států Varšavské smlouvy - Sovětského svazu, Bulharska, Maďarska, východního Německa a Polska. Za rok to bude už půl století, dlouhá doba. Během ní nás potkalo nezasloužené štěstí, změnil se režim. Žijeme nekonečně svobodněji, záleží mnohem víc na nás, jaký život vedeme.

(Ale svobodně, vnitřně svobodně se dalo samozřejmě žít i za bolševika, jen to málokdo provozoval.)

Vždycky znovu mnou otřese, když slyším, že dnes je to stejné či horší než za normalizace (tedy v období po srpnu 1968, jež skončilo listopadem 1989). Že jsme zase nesvobodní, žijeme "pod diktátem Evropské unie" a že na rozhodování Bruselu nemáme vůbec žádný vliv. Takových mailů dostávám stovky, setkávám se s tím mimořádně naivním postojem při debatách, bývá vyslovován veřejně a zcela vážně.

Hodnocení EU bývá neskutečně negativní (ona je nové zlo, nepřítel, škůdce). Zato hodnocení Ruska se mávnutím kouzelného proutku zcela proměnilo, tam je to teď prý v pohodě, odtamtud nic nehrozí, okupace Krymu a vyvolaná válka na Ukrajině, to je něco jiného, Rusko si jen bere, co mu "odedávna patřilo". (Mimochodem, v roce 1968 to bylo stejné, jeden stát Varšavské smlouvy se začal otevírat, osvobozovat, tak si Rus vzal zpátky, co mu "patřilo".)

U starších, kteří toto píšou, se buď zcela vytratila paměť, nebo jim dřív svoboda nechyběla a dnes je jim na obtíž, chybí jim "stát coby buzerující, diktující fotr".

Stojí za připomenutí, že okupace 1968 byla brutální akt poroby, silný zamáčkl malého jak sloní bota hrášek. Děsná byla doba normalizace, ničení všeho, co se byť jen maličko osvobodilo, rušení organizací, ničení rodin, zákaz cestování na Západ, zákaz studií pro nepohodlné, posílená moc tajné policie, dušení a ničení kultury, nová vlna udávání atd. Srovnávat dnešek s normalizací jistě jde, ale říct, že to je stejné či horší? Blbost na entou. Další relativizace reality.

Diktát Moskvy

Představme si, že by nám Rusko po srpnu 1968 chtělo poslat nějaké utečence. Že bychom vzali jen 12 a pak se šprajcli? Absolutní nonsens. Ostatně nám sem nadiktovali Vietnamce a ani jsme necekli. (Dodávám, že příchodu Vietnamců nelituju, jejich obohacení Česka je jednou z mála nechtěně dobrých věcí minulého režimu.) Rusové určovali, cokoli chtěli, a museli jsme je za to neustále oslavovat.

Dnes polykáme stovky euromiliard (mohli bychom polykat ještě víc, ale neumíme to, nejsme ani na tohle dost schopní) a nadáváme a nadáváme a nelíbí se nám v unii a máme zaječí úmysly, nebo o tom spíš rádi mluvíme, dostali jsme přece svobodu slova.

Za normalizace nešlo svobodně kritizovat vládu, policii, armádu, Varšavský pakt, Rusko, to neexistovalo. Dnes je kritika všeho druhu náš denní chléb, součást svobody, média mohou a dělají to hojně, jednotlivci tisíckrát víc.

Typický příklad dnešního myšlení. Známý mi nedávno napsal mail. V roce 2004 prý "bez rozmýšlení hlasoval pro vstup do EU", ale kdyby se mělo hlasovat dnes, hodně by váhal. Vidí příliš mnoho negativ: nedostatečná ochrana vnějších hranic unie a "jaké kraviny se z dotací EU u nás stavějí".

To je nyní móda: unie nechrání vnější hranice. Takže ani my je nechráníme, že. A kdyby šla uprchlická vlna třeba přes naši hranici s Polskem, chtěli bychom tu vojáky či policajty ze zemí EU? Nebo bychom se jali křičet: Nikdy, to by byla ztráta suverenity! (To druhé.)

Další výhrada vůči EU onoho mého známého: "…je vůbec pro nás účast na něčem podobném vhodná, když je tady každý druhý zloděj? A po každých volbách se po celá léta vyměňovali vedoucí státní úředníci až do takového stavu, že dnešní situace je snad horší než za komoušů?"

Horší než za "komoušů"? Opravdu?

Už je to tady, horší než za komoušů. Co tím myslí? Horší, než když si šel pro výjezdní doložku, tedy když chtěl vyjet "ven", na Západ? Nebo horší, než když se hlásil na vysokou? Když chtěl cokoli po úřadu a neměl tam "tlačenku"? A vyměňuje nám tu ty byrokraty Brusel? Neděláme to snad my sami?

Další výtka: "…totální destrukce podnikatelského prostředí, kterou přinášejí dotace. Kdybychom z dotací stavěli dálnice apod., tak prosím. Ale jaký má přínos, když si za ty peníze různí vyčůraní lidé stavějí penziony a ničí tím ty, kteří začínali po tzv. revoluci sami z nuly?" Chápete? Unie může za to, že se u nás dotace rozkrádají, zneužívají, ne my.

Samo sebou chválí brexit (mantra lidí, kteří jdou proti unii). Proč? Anglie prý dobře fungovala stovky let před EU a bude fungovat i další stovky let po EU. Možná, jen mi uniká srovnání Česka s Velkou Británií. V čem jsme impérium? Leda v nadávání a nespokojenosti.

Další klasická stížnost: nesmyslné regulace, jichž je příliš. Novým příkladem jsou vysavače. "…stačilo uložit všem výrobcům povinnost uvádět sací výkon v litrech za sekundu nebo minutu, vztažený na jednotkový příkon elektrické energie. A každý, kdo není pitomec, by si už uměl vybrat vysavač sám. Na takovéto kraviny opravdu nemá smysl platit si drahý aparát EU."

Jsme doma, Varšavská smlouva nám nediktovala sací výkon vysavačů, takže byla lepší. Amen. Poslední výtka mého známého vůči EU, opět klasika, již slýchám padesátkrát týdně: nemůžeme v unii přednášet svá témata, ono to nejde, "Němci a Frantíci si EU zprivatizovali, dělají si, co chtějí". (Zatímco Sovětský svaz nám zřejmě popřával nebývalou svobodu.)

Výtka, že si dva velké státy s EU dělají, co chtějí, je zajímavá. Všimněme si: uprchlíky nám nejsou s to vnutit (oproti smrtelně nebezpečné regulaci vysavačů). A není to náhodou taky zásluha německé ekonomiky, že se té české neuvěřitelně daří? Zakazují nám něco Němci? Řádí u nás německá tajná policie (jako tu řádila sovětská za dob normalizace)? Okupují nás německá a francouzská vojska? Nikde je nevidím.

Je to už 49 let od okupace a 27 let od pádu bolševika, lidé zapomněli, dějiny je nezajímají, ani ty čerstvé. Chtělo by to jednou za rok zařídit, aby se Češi vrátili třeba jen na jeden týden do poměrů roku 1970 nebo 1987, pak by tvrzení "je to jak za bolševika nebo ještě horší" jistě ubylo.

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama