Horní komora parlamentu měla unikátní možnost ve velké při o snižování daní ukázat, že není žádným přívěškem sněmovny a dokáže být v pravý čas funkční pojistkou. Naprosto to nezvládla. Z jaderného daňového výbuchu, který v totálně rozložené sněmovně nad ránem vymysleli již nepříliš příčetní poslanci, Senát po pečlivé rozvaze posílá zpět poslancům jen miniaturně zmenšenou atomovou explozi. Ta stále může spolehlivě vyhladit v republice jakoukoliv rozpočtovou zodpovědnost, rozevřít nůžky mezi chudšími a bohatšími a velmi brzo si vynutit zvedání jiných daní.
Přitom v silnější pozici být Senát proti sněmovně snad už ani nemohl. Jakmile její brány opustil onen paskvil, který by nás každý rok vyšel na 130 ničím nekrytých miliard, vládní i opoziční poslanci začali škemrat, aby jejich ďábelské dílo senátoři ihned napravili. Horní komora se stala králem situace tím spíš, že prezident avizoval pro sněmovní mazanici veto. Cokoliv, co by tedy senátoři poslali zpět poslancům, mělo by velkou šanci na úspěch.
Senát se ovšem zcela rozložil. Nejsilnější klub ODS se v něm stal trojským koněm premiéra a ministryně financí z ANO. Starostové zase zaujali k návrhu zcela odmítavé stanovisko a odmítli se tak podílet na kompromisu - což muselo premiéra nadmíru potěšit rovněž. Výsledek? Opozicí ovládaný Senát posílá zpět do sněmovny prakticky totožný návrh, jaký původně prosazoval Andrej Babiš.
Proč to neříct otevřeně: Padá tak iluze, že horní komora dokáže být účinnou a inteligentní protiváhou předsedovi vlády, jehož hnutí senátní volby tradičně nezvládá. Proč by Babiš vynakládal úsilí na ovládnutí Senátu, když špinavou práci za ANO rádi odvedou jiní?
To jsou ale všechno jen politické hry. Občany asi nejvíce zajímá, jak konkrétně se zákon - pokud ho schválí sněmovna a podepíše prezident - projeví na jejich peněženkách. A tady se dostáváme k další neuvěřitelnosti. Rétoricky se sice vůdcové stran kasají, jak svým voličům sníží daně, ve skutečnosti ale právě jim dost brutálně ublíží. Nepochopitelné.
ANO poškodí své penzisty
Marketingový tým Andreje Babiše se ještě hodně zapotí, aby největší změnu daní za posledních třicet let vysvětlil ve volebním roce příznivcům ANO. Asi je totiž nebude ani tak zajímat, že premiér při prosazování svých zájmů porušil úplně všechna rozpočtová pravidla a ohrožuje zdraví veřejných financí. Dokonce se Babišovi před nimi možná podaří utajit, že když v létě současný návrh nahazoval jako pokusný balonek, rozhodně ho nechtěl prosazovat v tomto volebním období a měl sloužit jen jako lákadlo pro ODS k budoucí spolupráci.
To, co ale voliče ANO zajímat nepochybně bude, jsou jejich peněženky. A zde je šéf hnutí v obrovském průšvihu. Už před lety se přeorientoval z vykrádání voličů pravicovým stranám na ty, kdo většinově volí levici - seniory a nízkopříjmové zaměstnance. Ti druzí brzy zjistí, že reálně dostanou navíc jen stovky korun, zatímco bohatí si přijdou i na desítky tisíc. Penzistům zase rychle dojde, že když valorizace důchodů bude kopírovat mzdy s dvouletým zpožděním, začne se poměr jejich příjmů k průměrné mzdě propadat.
I když o dopadech daňového balíku bude lhát ráno, v poledne i večer, tohle zatmění mozku se panu premiérovi vymstí ještě ve volebním roce.
ODS se vykašlala na živnostníky
Předseda ODS Petr Fiala zase dělá vše pro to, aby svou stranu vrátil tam, kde ji přebíral - tedy pod deset procent přízně. A nutno uznat - daří se mu to skvěle. Jeho kulometné tweetování z poslední doby, kterým se snaží obhájit neobhajitelné, ukazuje, jak chabými znalostmi o fungování ekonomiky disponuje.
Jedno z jeho posledních zamyšlení "Lidé si zaslouží platit nižší daně. Starostí v této době mají všichni dost. Když snižujeme daně, není to tak, že stát lidem něco dává. Jen jim méně bere. A to je správné" dokonale ilustruje základní omyl profesora politologie: že každoroční stomiliardový výpadek příjmů není pro stát problém, protože ten se jen uskrovní.
Jenže ta suma představuje v situaci, kdy je na příští rok už i bez ní naplánovaná sekera 320 miliard, nebezpečné makroekonomické riziko. Navíc Fiala zjevně stále nechápe, že ODS dala premiérovi vše, co chtěl, aniž by cokoli dostala oplátkou. Babiš není zavázán ani ke zrušení nesmyslných slev na jízdném, natož aby musel výrazněji spořit. Místo toho si jen ve volebním roce půjčí na trzích a zadluží republiku. S podporou ODS. Právě modří voliči jsou přitom na rozpočtovou odpovědnost státu citliví.
Další letitou mantrou občanských demokratů bylo lákání živnostníků na nižší daně. Co jim však nyní Petr Fiala provedl? Zcela se na ně vykašlal, protože zamýšlená úprava má pomoci jen zaměstnancům, kteří dosud pracovali pod superhrubou mzdou. Jejich daňová zátěž se tak sblíží s tou, které jsou vystaveny osoby samostatně výdělečně činné - což vždy patřilo do programu levice a ODS to odmítala.
Pohled na někdejšího lídra ekonomické transformace, který nyní ani nedokáže spočítat jedna plus jedna a vystupuje jako užitečný pomocník populistického premiéra, vzbuzuje mimořádný smutek. A také zcela odpovídající propad preferencí.
Lidovci ublíží svým vícečetným rodinám
Námluvy ANO a ODS jsou velmi těžké i pro TOP 09 a KDU-ČSL, které s občanskými demokraty chtějí společně kandidovat v koalici. Obě malé partaje skřípou zuby, jen aby nepřišly o dohodnutá místa na kandidátkách, ale jejich voliči to nejspíše nedocení.
Pro TOP 09 je to definitivní pohřeb. S ODS se už konkurenční pravicová strana předtím neshodla na vztahu k evropské unii, euru, klimatu, hodnotách a asi stovce dalších věcí. Jedinou spojnicí byl reformní ekonomický program a důraz na rozpočtovou odpovědnost. To vše nyní po populistické daňové nevěře ODS s ANO padá a těch pár zbývajících voličů TOP 09 to vidí.
Lépe na tom nejsou ani lidovci. I oni budou daňové změny svému elektorátu vysvětlovat jen těžko. Typickou lidoveckou domácnost dnes totiž představuje slušně vydělávající otec, matka spíše doma, spousta dětí. Proč by změny měly vadit právě takové rodině? Protože i střední příjem v kombinaci se stávajícími slevami na děti, bydlení a dalšími podobnými položkami vede dnes k nízkému daňovému základu. Plánované snižování sazby tedy lidoveckým příznivcům nepřinese skoro nic navíc.
Strana, jíž odevzdávají své hlasy, navíc sehrála v celé při o daně zcela nepochopitelnou roli - ve sněmovně byl její poslanecký klub proti, zatímco v horní komoře zvedli lidovečtí senátoři ruku pro. Zjevně už ani klidná síla nezná zájmy svých voličů.
Neúspěšný pirátský útok
Pirátské řemeslo je drsné - korzár sází vše na výhru a ví, že vše také může prohrát. Ale jen málokdy se stáhne zpět, kdy už se rozhodne přelézt zábradlí napadené lodi. Přesně to teď ale předvedli čeští Piráti s podporou starostů.
Začátek útoku byl - jak to má být - překvapivý vabank. Poslanci Mikuláši Ferjenčíkovi se povedlo v chaotické sněmovně prosadit zásadní navýšení základní daňové slevy na poplatníka až na 34 tisíc korun ročně, přičemž se tato suma měla pravidelně valorizovat.
V Senátu měl útok pokračovat, protože tam zase Piráti mají silného spojence v podobě druhého nejsilnějšího klubu starostů. Jenže ti zcela vyhořeli, když jejich vedení naprosto nepochopitelně vyhlásilo principiální odmítnutí celého sněmovního balíku. V té chvíli kompromis začala řídit ODS spolu s ANO a KDU - a pirátský útok skončil na mělčině.
Je to škoda. Ferjenčíkův návrh nebyl dokonalý, ale mohla z něj zůstat alespoň valorizace základní slevy. Tlak starostů také mohl zvednout sazbu z 15 procent alespoň na 17, o čemž se zpočátku v senátních kuloárech i hovořilo.
Přestože daňové dobrodružství výrazně více otřáslo vznikající konzervativní koalicí ODS, KDU a TOP 09, ani liberální tandem Pirátů a STAN rozhodně nemá být na co hrdý. Jak mohou před voliči předstírat pevné předvolební spolupráce, když se neshodnou ani na daních?
ČSSD a KSČM prosí: už nás nikdy nevolte
Na závěr to nejsmutnější. Česká levice. Komunisté se úplně zbláznili: hlasovali pro nízké daně, které rozvalí sociální stát a pomohou bohatším na úkor chudých. Taková zrada zájmů dělnické třídy avantgardou proletariátu si říká o speciální závěrečnou kapitolu v dějinách vědeckého komunismu. Vojtěch Filip svou avantýru s Andrejem Babišem zjevně nezvládl a možná tak nezhasne jen za sebou, ale i za celou třicet let přesluhující partají.
Mnohem vážnější a smutnější je ovšem úpadek vládní ČSSD. Andrej Babiš sice porušil koaliční smlouvu, podle níž daňové návrhy musí mít podporu celé vlády - a ČSSD jako vždy stáhla ocas. Ale také je pravda, že sociální demokraté na konci srpna přestali na chvíli myslet a premiérovi návrh předběžně odkývali. Chaos pak znásobili ještě tím, že ve sněmovně se přidali na chvíli k opozici.
ČSSD se přitom celé své angažmá v Babišově vládě snaží odůvodňovat právě tím, že hájí zájmy svých voličských skupin. To ovšem po schválení daňového balíku zcela padá, protože ten pomáhá výrazně více bohatším zaměstnancům, těžce poškozuje příjmy státu a ohrožuje tím sociální transfery. A ČSSD stejně z vlády neodejde, protože ví, že pak už odejde z české politiky navždy.
Konec špatný, všechno špatné
Jediná strana, která má šanci bez problémů daňovou kalamitu přežít, může být SPD. Tomio Okamura dokáže svým voličům vysvětlit úplně cokoliv, zároveň hlasováním s ANO a ODS připomněl Babišovi, že má stále zájem o vládní křesla.
Celý daňový balík představuje neuvěřitelnou ostudu všech vládních i opozičních stran a těžké poškození zájmů České republiky i jejích obyvatel. Změna totiž vůbec nemíří tam, kam by měla - daně z příjmu jsou u nás už nyní ve srovnání s Evropou nízké, zásadní problém představují odvody, především pak horentní sociální pojištění. Navíc celý ten extrémně drahý špás nezafunguje jako protikrizový stimul - to bychom museli podpořit spotřebu například dočasně sníženou DPH jako Němci či Rakušané.
Úplně nejsmutnější je ale fakt, že politici měli dva pokusy na to, aby dokázali vymyslet něco alespoň trochu smysluplného - jeden ve sněmovně, druhý v Senátu. Oba trestuhodně promrhali a zcela zaslouženou odměnou se jim stane zloba jejich vlastních voličů. Která nepochybně ještě vzroste, až se kvůli nesmyslné díře ve státním rozpočtu zase brzy začnou daně zvedat.
