David Klimeš David Klimeš | Komentáře
28. 5. 2020 12:00

Jestli se vláda nevzpamatuje, dožene dostavbu Dukovan ke krachu. Nebo do Moskvy

Andrej Babiš se zatím chová tak, jako by chtěl Čechy přesvědčit, že nový jaderný blok je nebezpečná investice.
Přijedou sem páni inženýři ze Západu, nebo z Východu?
Přijedou sem páni inženýři ze Západu, nebo z Východu? | Foto: Jakub Plíhal

Ještě než se nastěhoval do Strakovy akademie, Andrej Babiš pohrdlivě prohlašoval: "Blok v Dukovanech jsme měli už dávno stavět, je to triviální, ale lidé ve vládě, kteří nikdy nepodnikali, tomu nerozumějí." Ten bezstarostný výrok o jedné z nejkomplikovanějších staveb, jakou si vůbec stát může vymyslet, tehdy vyděsil nejednoho odborníka na jadernou energetiku.

Nyní je vláda kompletně v rukou Andreje Babiše a je vidět, že premiér svému někdejšímu výroku stále bohužel věří. Jeho tým přitom vůbec nezvládá veřejnosti vysvětlovat své kroky. Nejprve si měl pátý blok jaderné elektrárny dostavět sám ČEZ. Pak za to měl ručit stát. Teď se dozvídáme, že na to erár dá polostátnímu energetickému gigantu obří půjčku, i když se v dokumentaci tvrdí, že tato varianta je pro Česko zcela nevhodná.

Stále se navíc podceňuje debata o geopolitických rizicích a pravděpodobných komplikacích se schvalováním v Bruselu. Nad veškerými debatami o zelených či jiných alternativách pak kabinet mává rukou.

Premiér evidentně spoléhá na to, že Češi jadernou energetiku stále většinově podporují. A také na fakt, že relevantní politické strany se na dostavbě Dukovan shodují. Proto chce Andrej Babiš představit smlouvy lídrům sněmovních stran až před schválením - odpor zjevně nečeká a debatu o alternativních postupech už vůbec ne.

Rozhodne-li se ale držet svůj současný "triviální" kurz, může se také nakonec většina společnosti proti jeho plánům obrátit, protože se premiérovi podaří vyportrétovat dostavbu Dukovan jako nebezpečnou, netransparentní, drahou a dostatečně nevysvětlenou.

Politische Gespräche verboten

Jádro alespoň v nějaké míře potřebujeme. První argument je ekonomický. Můžeme si namodelovat razantní nástup obnovitelných zdrojů energie či vsadit na levnější plynové elektrárny, ale vzhledem k celospolečenské, a dokonce celoevropské shodě na ústupu od uhlí nám stejně nezbývá nic jiného, než si atom v našem energetickém mixu více či méně udržet.

Druhý argument je bezpečnostní. Pokud si pod pojmem energetická bezpečnost představujeme zdroje energie, nad kterými máme alespoň nějakou kontrolu, pak na léta naskladněná zásoba jaderného paliva vychází lépe než ostražité pozorování, kdy a kde Rusko či někdo jiný utáhne plynové kohouty.

Argumenty se ale stávají platnými jen tehdy, když o ně někdo v debatě stojí. A to se bohužel neděje. Premiér a ČEZ se evidentně rozhodli Dukovany dostavět a na nic a nikoho se neohlížet. Komunikace s veřejností mizerná, a když už jednou za čas na ni dojde, tak zcela zmatená.

Přitom premiér by o celospolečenskou podporu měl velmi usilovat. Ekonomicky totiž celá záležitost v dnešních cenách nevychází a pokud cena elektřiny nezačne razantně růst, pak bude muset stát produkci nového jaderného zdroje masivně dotovat. Za jakých podmínek to jsme ochotni přijmout do svých složenek za energie? Jak moc si chceme připlatit za energetickou soběstačnost? Nevíme, neřešili jsme to, vláda nedebatuje, vláda jen oznamuje.

A co je ještě horší: vláda se vůbec nechce bavit o věcech bezpečnostních, jakkoliv už asi každý v této republice chápe, že Dukovany jsou v hledáčku různých mocností. Na námitku, že o dostavbu se z geopolitických důvodů zajímají Rusko i Čína, však jen superministr Karel Havlíček odpovídá, že by nebylo dobré do celé záležitosti plést politiku. Opravdu? A co tedy jiného?

Komu dosud nezačaly blikat kontrolky nad arogantním stylem prosazování pátého bloku Dukovan, tomu možná pomůže informace, že se vláda snažila zcela nepochopitelně dosáhnout toho, aby připomínky k důležité související normě - takzvanému bezemisnímu zákonu - bylo možné podávat pouhých třináct dnů. Roky se tu plácáme v jaderné debatě a najednou je třeba vše vyřídit během dvou týdnů.

Vrátit soutěž do správných kolejí

Nynějším vládním kvaltem přitom nijak nedoženeme jaderný vlak, který nám začíná docela rychle ujíždět. Jede už tak rychle, že potřebujeme nejprve celospolečenskou shodu, zda do něj s pořádným odrazem naskočit, nebo to raději celé definitivně vzdát.

Již dostavba Temelína v minulosti skončila fiaskem. Dukovany nyní vzbuzují čím dál víc otazníků a dávají čím dál méně odpovědí. Pokud by i tento projekt zkrachoval, do případného třetího tendru někdy v budoucnosti se přihlásí opravdu už jen rozvědčíci z Východu. Vykoledovali bychom si tak špatnou pověst, že kdokoli jiný už by kvůli nám byl už jen těžko ochoten utopit desítky milionů v dokumentaci a lobbingu k něčemu, co stejně zase nevyjde.

Je tedy v našem nejvlastnějším zájmu pročistit vzduch kolem Dukovan co nejvíce.

Potřebujeme se dozvědět věci, které od vlády stále nevíme: jak případná dostavba skutečně zapadá do naší energetické koncepce, kolik by to celé opravdu reálně stálo, jak dlouho by se stavba nejspíš táhla, nakolik má vůbec šanci se všechno kolem ní vejít do unijních pravidel a co za další položku ještě sneseme na našich složenkách za elektřinu.

Ještě urgentnější je pak upokojit veřejnost ohledně bezpečnostních hrozeb. Přitom to není zas tak těžké. Konečně známe již dlouho připravovaná pravidla, podle nichž se má při výběru uchazeče o dostavbu postupovat: technickou soutěž si odbude ČEZ, vláda pak posoudí bezpečnostní rizika. Nebyl důvod to už dávno neoznámit. Jen se tak posiluje dojem, že všechno už je prostřednictvím Pražského hradu předem propachtované s Kremlem, aby ostrouhaly firmy, které kromě samotné technologie nabízejí i zázemí spojenecké země.

 

Právě se děje

Další zprávy