Jan Lipold Jan Lipold | Komentáře
1. 4. 2016 18:00

Ježdění autem je u nás moc levné. Jenže jak ho spravedlivě zdražit? A má to smysl?

S autem se musíme srovnat především ve své hlavě. Což má výhodu - nestojí to ani korunu.
Auta.
Auta. | Foto: Economia

Jezdit autem je v České republice mimořádně výhodné. Studie společnosti LeasePlan a její CarCost Index ukázaly, že náklady na vlastnictví a provoz osobního vozidla jsou u nás vůbec nejnižší z 11 porovnávaných zemí Evropy. Jsme eldorádem osobního automobilismu.

Nejdražší ježdění je v průměru v Nizozemsku, u aut na naftu oproti Česku skoro dvojnásobně. U nás jsou průměrné měsíční náklady 11 000 korun pro benzínová a 12 300 pro dieselová vozidla. Index srovnává pořizovací cenu, amortizaci, servis a údržbu, pojištění, úrok při financování úvěrem, daně, náklady na palivo a na zimní pneumatiky, pokud jsou v zemi předepsané.

Co si z žebříčku - nefigurují v něm jen západní země s vyššími příjmy na osobu, ale třeba také Polsko - odnést? Že tu existuje prostor pro "zdražení ve veřejném zájmu". Takový zájem pochopitelně uznává jen ten, kdo vidí soukromý automobilismus nejen jako nutnost a požitek, ale i jako problém k řešení. Protože lidem přerůstá přes hlavu. A nové a nové dopravní stavby to neřeší, u kořene je samo ježdění, používání auta.  

V takovém případě existují dvě cesty, jak situaci zvládnout. Jedna materiální, druhá mentální. V té jde například o auto jako (falešný) symbol osobního statusu, o libido za volantem (slast z kontroly nad strojem) nebo společenskou (ne)přijatelnost rozmařilého ježdění. To jsou měkké faktory, které se nedají nějak regulovat zvenčí. Je třeba trpělivě vyčkat evoluce.

Materiální, finanční cesta naopak stojí na psaných pravidlech a k regulacím přímo vybízí. Kolik bude ježdění autem stát, nesouvisí zdaleka jen s cenou benzínu nebo povinného ručení. Jde také o náklady, rozpočítávané na každého daňového poplatníka, a především o to, co se do nich vůbec zahrne a jak se dají počítat.

Když si v novinách přečtete, že automobilové nehody loni připravily český stát o 58 miliard korun, je to "výdaj" rozpuštěný v celé společnosti. V přepočtu to vychází, jako by každý obyvatel republiky natankoval asi čtyři plné nádrže benzínu. Je to "daň z motorismu" (hmotné škody, náklady na léčbu zraněných účastníků nehod, ušlý hospodářský přínos, zraněné nebo usmrcené osoby, náklady na práci záchranářů, policie a hasičů), na kterou se skládáme všichni. Přišít ji jen majitelům aut nebo jen viníkům havárií není možné.

Také na investice do silniční a parkovací infrastruktury se skládá celá společnost, ačkoli ji nepoužívají všichni. Přes 40 miliard na Tunel Blanka zatížilo rozpočet Prahy bez ohledu na to, že někteří Pražané tudy nejezdí nebo nikdy nepojedou. Dominantním efektem tunelu je dílčí zvýšení pohodlí individuální automobilové dopravy, což je za ty peníze ukrutně málo.

Veřejné výdaje na silnice nebo následky nehod se nedají rozložit na obyvatelstvo spravedlivě podle toho, jak moc je kdo "konzumuje". Ale při investicích a rozdělování peněz se může a má přihlížet k tomu, že automobilová doprava, ve velké většině individuální, si vyžaduje různé vedlejší náklady, na které se skládáme všichni.

A pak jsou tu platby, které zatěžují přímo používání auta. Kromě těch z CarCost Indexu třeba parkovací poplatky, dálniční známky nebo mýtné. Tady by mohla být motivace k "neježdění" zdánlivě přímočará. Parkování ve vnitřní Praze za 100 korun na hodinu? Jistě. Dálniční známka za 5000 korun? No ano. Nebo zavést mýto na všech silnicích pro všechny? Proč ne. Zvednout benzinové daně? Jako komu? Všem?

Zdražení automobilismu, komplikování používání osobního auta - nákladní přepravu teď nechme stranou, to je ještě jiný příběh - ovšem bude vždycky narážet na problém: jak bezpečně odlišit ty, kdo vozidlo skutečně potřebují, nemají jinou možnost, od těch, kdo auto používají z rozmařilosti, zbytečně? A to ne jako osoby a jejich vozy, ale vlastně den po dni, jízdu po jízdě? To nejde, nikdy nepoznáte "potřebné" od "nepotřebných" řidičů. Někdo by platil nezaslouženě moc, jiný zase málo. Ani tady neexistuje spravedlnost.

Náklady automobilistů jsou u nás relativně velmi nízké. Zvýšit je, a tím řidiče motivovat, aby nejezdili zbytečně, to je možná, ale komplikovaná cesta s omezeným efektem. Dlouhodobě nedává smysl, pokud se nevydáme také tou druhou, mentální. S autem se musíme srovnat především ve své vlastní hlavě. Což má výhodu - nestojí to ani korunu.

 

Právě se děje

Další zprávy