Konflikt na Ukrajině se jakoby ztrácí z dohledu. Není už středem pozornosti. Zdaleka to neznamená, že by dojednané příměří platilo. Konflikt pokračuje s nižší intenzitou a větší nepřehledností. Ale na první stránky novin a do popředí zájmu na mezinárodních fórech se dostal vojenský zásah koalice vedené Spojenými státy proti základnám Islámského státu v Sýrii a Iráku.
Je více než jisté, že hlavním tématem právě probíhající rozpravy Valného shromáždění OSN bude právě Blízký východ, a nikoli Krym, Ukrajina či Rusko. Válka v Sýrii a v Iráku svým trváním, počtem obětí a utečenců, jakož i rozsahem dotčených zájmů dalších zemí řádově předčí ukrajinsko-ruský konflikt. „Islámský stát“ je přece společným nepřítelem Západu i Ruska.
Rozumné hlasy, že islamističtí teroristé jsou nebezpečnější než revizionistické Rusko, se na Západě ozývají stále častěji. I u nás se bývalý premiér Petr Nečas nechal slyšet, že Rusko je dlouhodobým spojencem Západu a připomenul, že i Churchill se proti Hitlerovi spojil se Stalinem. Nepochybujme, že promluvil z duše i Hradu. Máme tedy na ruské dobrodružství na Ukrajině ve jménu důležitějšího zájmu zapomenout?
Rusku na Ukrajině patrně nejde o další územní zisky. Kreml nestojí o to, aby kromě Krymu musel dotovat ztrátové podniky na Donbasu. Nelze však vyloučit, že bude Rusko nadále usilovat o jakýsi koridor, který by umožnil přístup k anektovanému Krymu po pevnině. Cíle Ruska v omezené válce, kterou vede na Ukrajině, jsou sice také omezené, ale mají dalekosáhlé důsledky pro bezpečnost v celé Evropě. Moskvě jde o zpochybnění a revizi uspořádání po studené válce.
K tomu postačí tam, kde to okolnosti dovolí, prostřednictvím rozličných nepravidelných bojůvek destabilizovat poměry. S poměrně nízkými náklady lze udržovat konflikty nízké intenzity a využívat je jako nástroj k prosazení svých zájmů. Separatisté v Doněcké a Luhanské oblasti budou blokovat výkon pravomocí kyjevské vlády na části území. Nic víc, nic míň. To je ona bota, kterou nezvaný host strčí do dveří - Náhorní Karabach, Abcházie, Jižní Osetie, Podněstří, Donbas...
Moskvě jde o zpochybnění a revizi uspořádání po studené válce. K tomu postačí tam, kde to okolnosti dovolí, prostřednictvím rozličných nepravidelných bojůvek destabilizovat poměry. S poměrně nízkými náklady lze udržovat konflikty nízké intenzity a využívat je jako nástroj k prosazení svých zájmů.
Ukončení a vyřešení takto vzniklých konfliktů je bez Ruska nemožné a s Ruskem obtížné. Rusko však trvá na tom, že není účastníkem konfliktu. Jako podněcovatel i arbitr konfliktu má velmi silnou vyjednávací pozici. V poslední fázi pak přijímá roli mírotvorce, který obchází instituce globální (OSN) a evropské bezpečnosti (OBSE). Prosazování vlivu Ruska se netýká jen postsovětského prostoru, kde mu realističtí zastánci geopolitiky ochotně přiznávají sféru vlivu a právo omezovat svrchovanost dotčených zemí a spolurozhodovat o jejich osudu.
Je děsivé, jak inspirace novoruským nacionalismem nachází odezvu mezi revizionistickými nacionalisty uvnitř Evropské unie. Podivná internacionála nacionalistů, „z národů ač jsou různých“, poslední dobou ožila. Chrání-li Rusko práva Rusů v zahraničí vojenskou silou či přímo anexí, proč bychom nemohli také my? Považuji za vysoce nebezpečné, když například v Maďarsku zaznívají hlasy o případné ochraně Maďarů v Zakarpatské oblasti Ukrajiny nebo v Rumunsku volání po sjednocení s Moldavskem.
Ruské diplomacii se v stínu debaty o sankcích vůči ruským subjektům potichu podařilo zapojit do jednání mezi EU a Ukrajinou a fakticky odložit účinnost dohody o volném obchodu o jeden rok. Z Moskvy teď zaznívají posměšné hlasy: odklad účinnosti asociační dohody byl přece loňský požadavek Ruska, jemuž vyhověl prezident Janukovyč, když ve Vilniusu dohodu nepodepsal. Za co tedy Ukrajinci vlastně demonstrovali a proč vyhnali Janukovyče, když se nakonec vrátili do bodu nula - zeptal se minulý týden jízlivě šéf kremelské administrativy Sergej Ivanov. Přitom dohoda o volném obchodu měla nejprve otevřít unijní trh Ukrajině a pak postupně otevírat ukrajinský trh evropským produktům.
Je děsivé, jak inspirace novoruským nacionalismem nachází odezvu mezi revizionistickými nacionalisty uvnitř Evropské unie. Podivná internacionála nacionalistů, „z národů ač jsou různých“, ožila.
Nejdůležitější pro důvěryhodnost ukrajinské vlády bude, zda se jí podaří konečně uvést do pořádku obchod s plynem. Ukrajinský parlament může schválit řadu zákonů povolujících vstup zahraničního kapitálu do energetiky, ale pokud nebudou státní a polostátní firmy dostatečně transparentní, žádného solidního investora to nepřiláká. Nejde jen o problém energetiky - majetková struktura podniků na Ukrajině musí být pro potenciální investory přehledná, včetně spolehlivé evidence movitého a nemovitého majetku a závazků společnosti.
Na Ukrajině se chystají volby a novou politickou reprezentaci čekají reformní rozhodnutí i obtížné kompromisy, které za ni nikdo jiný neudělá. Ukrajina nutně potřebuje, aby se z horkého konfliktu na východě země stal alespoň konflikt studený. A to i za cenu, že z něj bude konflikt trvale zamrzlý. Ukrajinská vláda by se - aniž by se zřekla územní celistvosti včetně Krymu - měla smířit s tím, že navrácení Krymu a obnovení centrální správy v separatistických regionech bude trvat velmi dlouho. Měla by se soustředit na konsolidaci státní moci na území, které efektivně kontroluje.
Proti reformám bude stát silný odpor některých zájmových skupin a velké části státního aparátu. Přitom vláda bude muset alespoň zčásti využít starých mocenských struktur. Nejobtížnější to bude v bezpečnostních složkách. Tlak veřejnosti na jejich očistu od korupce i kompromitujících vazeb na Janukovyčův mocenský klan je po událostech posledních měsíců velmi silný. Podaří se Ukrajincům projít mezi Skyllou povrchní, kosmetické očisty a Charybdou složitého prověřování, které odvede pozornost od dalších potřebných reforem a zaměstná na dlouhou dobu administrativní kapacity státu?
Zkušenost středoevropských států z transformace během posledních dvou desetiletí může být pro Ukrajinu cenná. Měli bychom být připraveni Ukrajině v její proměně pomoci v té míře, v jaké o to bude mít zájem. Ukrajina rozhodně nepatří na okraj našeho zájmu.
