Martin Fendrych Martin Fendrych | Komentáře
21. 3. 2017 13:10

Kádrovák Zeman: Kardinál Vlk si mou přítomnost nezaslouží. Stačí věnec. Prezident klesá hloub

Rodině a přátelům kardinála prezident na pohřbu chybět nebude. Ale nechová se jako prezident. Ani v takové chvíli nedokáže potlačit nesnášenlivost.
Miloš Zeman: prezidentský portrét. Visí v (některých) školách a na úřadech. Odkazuje na vážnost úřadu hlavy státu. Ale dnešní prezident si vážnost nezaslouží. Úřad znevažuje.
Miloš Zeman: prezidentský portrét. Visí v (některých) školách a na úřadech. Odkazuje na vážnost úřadu hlavy státu. Ale dnešní prezident si vážnost nezaslouží. Úřad znevažuje. | Foto: ČTK

Smrt má v sobě cosi, co běžné smrtelníky přesahuje, obvykle jsou schopni zemřelému odpustit, hněv opadne, pokud v sobě nějaký živili. Smrt nabízí možnost ukázat, že "jsme lidi", nepotřebujeme nenávidět až za hrob. Češi říkají "o mrtvých jen dobře", což se nevztahuje jen na skutečné lidské bestie. Dávat těsně po smrti najevo, že jsem mrtvého neměl rád, není považováno za slušné.

Prezident Miloš Zeman, nejvyšší politik země, to vidí jinak. Odmítl se účastnit pohřbu svého oponenta a kritika, kardinála Miloslava Vlka, který zemřel v sobotu a o týden později se s ním bude veřejnost loučit při mši v Chrámu svatého Víta na Pražském hradě. Jak to hlava státu (prostřednictvím svého mluvčího Ovčáčka) zdůvodnila?

"Pan prezident zašle na pohřeb smuteční věnec prezidenta republiky, což je dostatečné vyjádření úcty k zesnulému. Pan prezident není pokrytec jako někteří politici, kteří vydávají tklivá prohlášení, a přitom zcela nedávno pořádali billboardové kampaně proti církvi," uvedl v pondělí hradní mluvčí. Krátce po smrti tlumočil Jiří Ovčáček postoj prezidenta na Twitteru: "Odešel člověk hluboké víry a pevných, nekompromisních názorů."

Je nejen smutné, ale především zarážející, že prezident neudělá těch pár kroků do Víta a svého oponenta neuctí. Necestuje v sobotu do zahraničí, nevyjíždí do kraje na svou kampaň, nehostí státní návštěvu. Co bude v době pohřbu tropit? Koukat na televizi? Popíjet? Zajede si do Lán?

Když domyslíte, že dost možná nemá tou dobou nic zásadního na práci (na hradních stránkách alespoň žádné avízo nenaleznete), dojde vám: Zeman demonstruje i po smrti kardinála Vlka jasný odpor k této významné, i soupeři uznávané české postavě.

Víc než věnec si nezaslouží

Podívejme se podrobněji, co nám Jiří Ovčáček tlumočil: "Smuteční věnec prezidenta republiky je dostatečné vyjádření úcty k zesnulému." Jinými slovy: víc si nezaslouží. Vlk kritizoval Zemana celá léta, a to si dovolil příliš. Byl prouprchlický, prosazoval návrat komunisty ukradeného majetku církvi, tvrdil, že křesťané a muslimové mají jednoho Boha, myslel tudíž zásadně jinak než prezident. Proto si nezaslouží jeho přítomnost na pohřbu, není ho hoden.

Prezident i po Vlkově smrti kardinála kádruje; a jak vidíme, uznávaný katolík, o něhož v nemoci projevil hluboký zájem i papež František, neprošel, nebyl prokádrován.

Sdělení Ovčáčka pokračuje: "Pan prezident není pokrytec jako někteří politici, kteří vydávají tklivá prohlášení, a přitom zcela nedávno pořádali billboardové kampaně proti církvi."

Tady už nejde o Miloslava Vlka, Zeman prostřednictvím mluvčího hovoří jen o sobě. Sděluje, že není pokrytec (jako jiní). Pokud není pokrytec, proč posílá věnec? Nepřítomností na pohřbu dává najevo, že ho Vlk není hoden. Pak je však vysoce pokrytecké poslat věnec. Zeman je pokrytec.

Vysloveně nevhodný, za hranou a asociální je útok na politické soupeře, hlavně zřejmě na premiéra Bohuslava Sobotku, který patří mezi politiky vydávající "tklivá prohlášení". To už nemá s Vlkem nic společného, Zeman smrt katolíka využívá v kampani a k vyřizování si osobních účtů. Hledíte na to s úděsem. Míra asociálnosti neskutečně vysoká.

V Česku (a nejen u nás) prezident slouží jako vzor. Stojí vysoko, lidé k jeho úřadu vzhlížejí, i za bolševika to dělali, sledují hlavu státu, často se podle ní orientují, přizpůsobují jí své jednání, napodobují.

Klaus Havlovi úctu vzdal

Nejít na pohřeb názorovému soupeři, jehož role v české společnosti byla mimořádná (odpůrce komunistů za cenu osobních obětí, nejen někde v hospodě u piva, a zároveň člověk, který nám v době konzumu neúnavně vracel duchovní rozměr), poslat za sebe věnec, aby se neřeklo, dát najevo postoj "já jsem nad ním", "já jsem víc", to je typická ukázka pěstěné nekorektnosti, českého trumpismu.

Zůstat hulvátem, který neuznává pravidla, konvence, neodpouští soupeřům ani po smrti. Tohle Zeman své "followery" učí. To po něm bohužel budou s chutí opakovat, ono se to smí. (Dodávám, že některé mailové reakce na můj text o smrti Miloslava Vlka byly opravdu odpuzující.)

Vzpomeňme na pohřeb Václava Havla. Samozřejmě se účastnil Václav Klaus. Přitom o jejich sporech, vzájemnému antagonismu, nesympatii, ba pohrdání věděl každý. Neměli rádi jeden druhého, válčili spolu. Ale Klaus na pohřeb Havlovi šel a mluvil tam o něm pěkně; zachoval se jako prezident, jako hlava státu: vzdal soupeři čest a úctu. Toho Zeman není schopen, neumí si pomoct.

Není to poprvé, kdy zesnulému neprojevil úctu. Nedostavil se na pohřeb bývalého premiéra a předsedy sociální demokracie Stanislava Grosse na jaře 2015. Svého času mladého politika viděl jako korunního prince ČSSD, ale v roce 2003 sympatie skončily. Tehdy část ČSSD nepodpořila Zemana, když kandidoval v nepřímé volbě na hlavu státu. Za vinu to tehdy kladl právě Grossovi.

Nešel na pohřeb Věře Čáslavské, kterou Československo milovalo, ale jež opět Zemana kritizovala. V kondolenčním dopisu Zeman vzpomněl jen její sportovní úspěchy, její odvahu po okupaci Československa v roce 1968 zamlčel. Udělal to za něj slovenský prezident Andrej Kiska, na Twitteru napsal, jak Čáslavská ukázala světu, že v okupovaném Československu jsou lidé, kteří se nebojí.

Ještě jeden pohřeb stojí za připomenutí, Zemana vykresluje. V říjnu 2016 zemřel Šimon Peres, muž světově ctěný a uznávaný. Český prezident, který se rád vydává za "přítele Izraele", v tu dobu jel na konferenci přítele Putina a dlouholetého agenta KGB Vladimira Jakunina. Přivinout se k putinovcům mu přišlo důležitější než poklonit se Šimonu Peresovi s mnoha dalšími světovými státníky.

Rodině a přátelům kardinála Vlka prezident na mši ve svatém Vítu chybět nebude. Ale nechová se jako prezident, jako vzor, kterým v tomto úřadu nepochybně je. I v takové chvíli dává najevo nesnášenlivost a pěstuje rozdělení společnosti. Vzbuzuje lítost a smutek.

 

Právě se děje

Další zprávy