reklama
 
 

Katalánské referendum - rána pro EU. Nacionalismus vyhovuje Rusům, nám škodí

3. 10. 2017
Unie by si měla víc ujasnit, co je to společné, ne podporovat "regiony" proti státu, ale podporovat (euro)občany v jednotlivých zemích.

Nedělní katalánské referendum otřásá Španělskem. První, co vás muselo během jeho násilného potlačování, jež si vyžádalo mnoho zraněných, napadnout: je to blbě. Střílet do lidí gumovými projektily, mlátit je, vláčet po zemi, odporné, zlé. Madridská vláda tohle kolo projela na celé čáře.

A tuzemec hned hrdě prohlásí: To my, Češi, jsme se se Slováky rozešli důstojně a v klidu. Podobně to zřejmě cítí "naši slovenští bratři", navíc mohou mít radost, že "komandující" Česko v lecjakých parametrech předběhli, mimo jiné platí eurem a mohou usilovat o pobyt v "tvrdém jádru" unie.

Situace ve Španělsku je však značně odlišná, separatistické tendence Katalánska trvají desítky let, ačkoliv Madrid území poskytl autonomii. Marně, tamní radikální nacionalisté usilovně pracují na odtržení od Španělska, na úřadech je dominantním jazykem katalánština, školy jsou vedené protišpanělsky atd.

Není jasné, jak to s Katalánskem dopadne, jestli se odtrhne, nebo ho Madrid, který udělal chybu, použil násilí a je za to odsuzován, udrží. Pro nás, Čechy, je důležité, že se to děje v Evropské unii, jejíž jsme součástí (a oddělení, osamostatnění Slováci taky), a že EU čelí dalšímu problému, který mimochodem sama tak trochu živí (viz dále).

U nás se to dnes zdá směšné, ale proč by se časem nemohla odtrhnout Morava? Slezsko? Ve Španělsku nejde jen o Katalánce, ale třeba i o Basky. Mnoho států EU se dívá na události ve Španělsku s velkým znepokojením. (Neodtrhne se jednou bohaté Bavorsko od Německa? Neuteče od Slovinska protestantské Zámoří? Netrhnou se v Belgii Vlámové, neoddělí se Flandry? Co Polsko a Horní Slezsko? Atd. atd.)

V Evropské unii sílí nacionalismus. Cítí se být separatističtí, nacionalističtí Katalánci "euroobčany"? Pokud by se odtrhli od Španělska, chtěli by vstoupit do EU? Neústavní referendum v Katalánsku představuje opačnou tendenci, než je integrace. Zásadní roli v tom hraje propaganda, mnohaleté masírování Katalánců, že bez Španělska jim bude ekonomicky líp, lidský líp (?), mají právo na sebeurčení.

Bylo by jim líp? Která země EU by je uznala? Těžko si představit, že by tyto tendence většina unie podpořila.

Evropa regionů? Omyl

Přitom Brusel de facto "autonomní" tendence podporuje, stačí si připomenout projekt Evropa regionů, který měl fungovat mimo jiné jako lék proti silným národním státům, vycházel z vize postupného slábnutí států, ale vede možná k ještě většímu drobení uvnitř unie. Právě tím, jak klade důraz na regiony coby autonomní útvary, jež kdysi dávno vznikly přirozeně, ale jejich původní smysl časem zanikl.

Tenhle "lék" proti nacionalismu vůbec nefunguje, místo aby lidi sjednocoval, spojoval, spíše je rozděluje. EU by přece mnohem silněji měla pečovat o občana, občanská práva a o jednotlivé členské státy, ne de facto podporovat rozkladné tendence uvnitř zemí, jež jsou její součástí.

Ale zpět ke Katalánsku. Referendum bylo neústavní a je otázkou, jak měla madridská vláda jednat, zda ho měla dopustit (či zda ho mohla nedopustit). Násilí se jí nevyplatilo, obrátilo proti ní evropskou veřejnost. Tisk píše o "barcelonské krvavé neděli".

Kdyby Madrid hlasování nechal proběhnout a přes padesát procent Katalánců hlasovalo pro odtržení, třímala by katalánská vláda silný argument v ruce. Stále by se však jednalo o neústavní akt (španělský Ústavní soud 7. září plebiscit zrušil). Madrid výsledek nemůže brát na vědomí, jinak vyvolá podobné reakce v dalších regionech.

Zpět k Evropské unii. Katalánce (euroregion) nemůže podpořit, nesmí. Musí stát na straně vlády zákona. Brusel logicky vycouvá do pozice "není to naše věc, ale vnitřní záležitost Španělska".

Jenomže ona to je věc Bruselu, nacionalistické, rozdělující, drobící tendence myšlenku "unie", jednoty, zpochybňují, ne-li drtí. Španělsko je velká země, žije tam 49 milionů obyvatel, z toho v Katalánsku 7,5 milionu (Slováků je pro srovnání o dva miliony méně).

Španělsko se otřásá v době, kdy ještě neskončila migrační krize, část zemí EU uvažuje, že v případě další silné uprchlické vlny uzavře své hranice, oddělí se. Národní státy díky krizi posílily a dělící tendence v nich, jak vidíme na Španělsku a na Velké Británii, také.

Ukazuje se, že EU by si měla víc ujasnit, co je společné, ne podporovat "regiony" proti státu, ale podporovat občany v jednotlivých zemích. Jedině tak se z nich stanou euroobčané. Měla by hledat jednoduché, jasné společné jmenovatele a do členských zemí příliš "nekérovat", neingerovat. To společné je dnes vláda práva, obrana, bezpečnost, ochrana vnější unijní hranice, společná zahraniční politika, ale i liberální demokracie a politická korektnost.

A my, Česko? Je jasné, že naši politici odsuzují násilí na Kataláncích, zbytečnou tvrdost, ale zároveň by měli podržet španělskou vládu. Drobení Evropy, rozklad unie, je to nejhorší, co nás může potkat. Vyhovuje to jen Rusům.

Španělská vláda neměla jinou možnost než se k situaci postavit tvrdě. Kdyby uznala referendum, spustil by se řetězový proces v dalších regionech. | Video: Daniela Drtinová |  12:05
    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama