Zasedla Bezpečnostní rada státu. Mýlil by se ten, kdo by si myslel, že když se ohřála studená válka, tak že bude řešit Putina. A to ne. My máme své originální bezpečnostní problémy domácí výroby. Czech Made.
Rada obrany státu se zabývá - a na každém dalším zasedání prý zabývat bude - průšvihem s naftou, kterou Správa státních hmotných rezerv uložila v Bavorsku. A která se momentálně zdá být nedobytná, protože majitel skladu u Mnichova, firma Viktoriagruppe, zkrachoval. V jeho zásobnících zůstávají dvouapůldenní strategické zásoby České republiky.
Premiér Sobotka v pondělí prohlásil, že záležitost je „obrovským poučením pro budoucnost“ a že pokud jde o návrat paliva do českých rukou, „není důvod ke skepsi“. Jako by se chtěl zařadit po bok legendárních sentencí české politiky: Situace je nadmíru výtečná - I am very optimistic.
Správa státních hmotných rezerv, médii kdysi eufemisticky nazvaná „hlídačem státní ropy“, poslala miliony litrů přes hranici na základě dodatku smlouvy o skladování specifických zásob z roku 2010. Prý tím stát měl ušetřit (to není vtip). Mezitím (Fischerovu) vládu před případem varovala BIS, mimo jiné kvůli podezření z napojení Viktoriagruppe na ruský Lukoil. Mezitím byla SSHR (a Viktoriagruppe rozhodně nebyl jediný její problematický obchod) rok bez předsedy, než se jím v roce 2012 stal Ondrej Páleník, o rok později známý z kauzy Jany Nagyové. Když se rozhodovalo o uskladnění nafty v Německu, vedl SSHR Ladislav Zabo, jmenovaný Topolánkovou vládou v roce 2007 a rezignovavší ze zdravotních důvodů v roce 2011.
Nový šéf ropné správy Pavel Švagr vloni prohlásil, že tahá ze skříní samé kostlivce, a dá se mu docela věřit. A je fakt, že Sobotkova vláda problém s Viktoriagruppe řeší celkem intenzivně. Politická odpovědnost za starší operace SSHR zřejmě vyvanula, nikdo z příslušných členů Fischerovy a Nečasovy vlády už ve vysoké politice není. Právní, respektive trestní odpovědnost manažerů či úředníků „hlídače státní ropy“ by se měla posoudit v každém případě. Viděno zvenčí: je div, že ještě nebylo zahájeno trestní stíhání.
Nejde přece jen o to, jestli Správa státních hmotných rezerv, Bezpečnostní rada státu nebo vláda zvládnou krizový management. Jestli se podaří přesvědčit insolvenčního správce Viktoriagruppe, že je možné oddělit českou naftu od německé a tím pádem uspokojit pohledávky v hodnotě kolem 1,8 miliardy korun. Stejně podstatné je popsat, jak se to celé stalo a kdo za to může. Strategický případ je třeba důkladně vyšetřit a výsledky vyšetřování zveřejnit. Jak vhodně zmínil Sobotka: „Hmotné rezervy byly pořízeny za prostředky našich daňových poplatníků." Takže čekáme na vysvětlení.
Dokud žádné vysvětlení nebude, „důvod ke skepsi“ trvá a skutečné „poučení pro budoucnost“ se nekoná. Jestli případ skončí jen tím, že se jednoho dne suše oznámí „ropa se (ne)vrací“, budeme okradeni v každém případě.
