Nahé ženy, luxus, jachty a lobbisté! První fotky z dovolené v Monte Argentariu se v médiích objevily vloni právě touto dobou (i tehdy do voleb zbývalo 76 dní, jako teď).
Volební kampaň začínala hezky. Bylo léto a toskánská aféra byla, přes všechnu pachuť, zábavná. Teď kampaň nestojí za nic. Ani léto s Topolem se nekoná, na kolo je zima. Lídři pochrupují, po vymrzlé silnici drncá Zemák. A všude kolem bliká oranžová. Je to celé vážné, smutné - a rozhodnuté.
Strašení místo řešení
Předvolební manévry řídí jediný generál - Paroubek. Sociální demokracie určuje agendu. Dominuje na plakátech, v negativní kampani i v tom, kolik nápadů vysloví. Paroubek přijímá zlatou Martinu, odvrací stávku, stěhuje se do Teplic...
Na ČT24 je ho pořád plno: Každou chvíli stojí v přímém přenosu před oranžovým paravánem a něco vykládá. V sobotu to nebylo jiné - sociální demokraté měli programovou konferenci, po sto první se zviditelnili.
Zatím to chodí asi takhle. Paroubek řekne: Zlepšíme sport! A všichni se přidají, že oni taky, jenže jinak a líp. Paroubek řekne: Zlevníme elektřinu a bankovní poplatky! A jako slábnoucí ozvěna ostatní opáčí, že takhle ne, tedy sice ano, ale po našem...
Čtěte také:
Bohatá fotogalerie z dovolené v Monte Argentariu
10 klíčových otázek: Co můžeme čekat od voleb
Paroubkova hyperaktivita alá Sarkozy kontrastuje s tím, jak kampaň pojímá Topolánek. To nemůže být optický klam: Jeden působí dojmem, že opravdu CHCE vyhrát volby a vládnout. Kdežto ten druhý přinejlepším budí zdání, že jeho cílem je čestně prohrát.
ODS je v hluboké defenzivě. Z její strany je to zatím spíš strašení, než řešení. Webovou stránku ODS už několik dní otevírají fotografie "Gottwald-Husák-Zápotocký" a "Filip-Paroubek-Sobotka". To mluví za vše.
Princip strašení (například tím, kolik zaplatíme u doktora) přitom logicky zabírá spíš na méně vzdělané, méně bohaté a méně "samostatné" voliče. Ti druzí, kteří ve větší míře "spravují" svůj život sami, naopak chtějí slyšet: Jaké nám k tomu dáte podmínky? Strašení rokem 1948, natož billboardové legrácky na úrovni Dikobrazu, většinu z nich asi moc nevzrušuje. Nechceme Paroubka, to je věru slabý program.
Jánošík v oranžovém
Sociální demokraté na to jdou přesně opačně. Overkill jejich aktivit a slibů má zaručit dojem, že se "postarají". O "obyčejné lidi" zejména, samozřejmě. Znovu: jde v první řadě o celkový dojem a o množství, ne o to, aby do sebe předvolební proklamace zapadaly.
Například: Paroubek jedním dechem říká, že banky jsou "díky ČSSD" (která je za Zemana privatizovala) v dobré kondici, a vzápětí žehrá na to, že své zisky odvádějí do ciziny a ne na české veřejné blaho. Anebo: Když Milan Urban, účastník toskánských radovánek s lobbistou ČEZu Johanesem, káže o tom, že velké firmy je potřeba více regulovat, aby "nezneužívaly dominantního postavení", je to chucpe se vším všudy. A tak dále.
Čtěte také:
Zprávy o páté: Slibem pracovních míst nezarmoutíš
ODS chybí peníze na kampaň, bude skromnější
ODS defétisticky vyčkává. Doufá, že se opulentní kampaň sociální demokracie lidem zprotiví. (Nezprotiví, to by musela trvat alespoň půl roku.) Do toho dál probublávají nespokojené hlasy z regionů a aféry z pražského magistrátu. Před cílovou rovinkou vážně skvělá výchozí pozice.
O výsledku voleb už je v obrysech rozhodnuto. Změnit ho může jedině událost, proti které by toskánská dovolená byla prkotinou z okurkové sezony. Tak uvidíme.
