reklama
 
 

Kde to žijeme? Kapitalismus po česku. Demokracie po česku. Lidskost po česku

6. 2. 2018
Opravy pražského metra zaberou měsíce (jak kdosi poznamenal na Twitteru, za takovou dobu v Číně postaví nové město). Hle, český stát při díle.

V jakém systému vlastně žijeme? Je to demokracie? Kapitalismus? Nějaký mix, nový, kombinovaný systém, který se tváří jako demokracie, jako kapitalismus? Máme za sebou už skoro 30 let od pádu socialismu, kam jsme se posunuli?

Pár příkladů, proč mi není jasné, kde žijeme. Jezdím na debaty po republice, většinou autem po silnicích a dálnicích. Jeden můj známý, Němec, říká, že dálnice a velká města ukazují, jak funguje celý stát. Znáte německé dálnice a jistě znáte Berlín.

Naše dálnice jsou dálnicemi vždycky jen kousek, pak se zúží a změní v jiný typ silnice, kde nesmíte jet ani devadesátkou. Kamkoli se vydávám, musím startovat tak o dvě hodiny dřív, abych měl jakous takous jistotu, že nezmeškám začátek.

Malá města? Přijedete do Krumlova a máte pocit, že jste v západním městě. Přijedete do Hořic v Podkrkonoší a jistota Západu se vypaří. Občas něco nového, hodně rozpadlého, vyžilé budovy z minulého režimu na prodej a v děsném stavu. Nebo Lázně Bělohrad, slatinné lázně: super wellness hotely se světovou klientelou a kousek od nich se městečko rozpadá, domy hroutí, na náměstí jeden obtlučený prkny… (Představte si světové slatinné lázně v Rakousku nebo Nizozemsku, jak by to město kvetlo.)

Jedete po malých českých vesnicích na kole a bývá nemožné sehnat hospodu, v níž byste svlažili hrdlo, nebo aspoň otevřený obchod, kde si zakoupíte limonádu. (Přitom "modernizaci" si třeba hnutí ANO představuje tak, že vše bude přes internet. Jenomže pivo si na síti nedáte.)

Z jízd po republice ještě jeden vjem: billboardy u silnic a dálnic. Už dlouho polepeny českými vlajkami. Onen německý přítel se mě ptal, jestli je vylepují neonacisté, ti přece k smrti rádi mávají národními vlajkami. Vysvětlil jsem mu pro něj nevysvětlitelné, že se stát pokusil omezit pozornost řidičů odvádějící reklamu a takhle to dopadlo. Z billboardů je svědectví o neschopnosti státu.

Praha, hlavní město. Hrad opevnili, než vás pustí do místa české státnosti, kam snad patříte, tak vás prošacují jak zloděje, který loupil v samoobsluze. Turistu taky. Kvůli teroru, s nímž to je u nás podobné jako s českou demokracií.

V lednu v Praze nebylo dost řidičů veřejné dopravy, jelo se na letní prázdninové přepravní řády. Hlavní město, výkladní skříň Česka, má metro, ale opravují se některé vstupy, takže do něj místy nelze vstoupit a z něj vystoupit. Ty opravy zaberou měsíce (jak kdosi poznamenal na Twitteru, za takovou dobu v Číně postaví nové město, u nás sotva opraví eskalátor).

Brady: Imigranti jsou přínosem

Loni spadla lávka pro pěší přes Vltavu, dodnes nevíme, kdo nese odpovědnost, asi ti, kdo po lávce šli, neměli na ni lézt. Ve špatném stavu jsou po skoro třech desítkách let od revoluce pražské mosty (a nejen pražské). Obří, masivní Libeňský most už unese jen pěší, auto a tramvaj na něj nesmí.

Mám předplacené noviny, mají mi chodit do schránky. Měsíc nechodily, nikdo se neomluvil, nikdo mi nic nevysvětlil, jako by to bylo "normální". V únoru je začali nosit, ale ještě v osm ráno schránka zeje prázdnotou. Dřív je nosili v sedm ráno. K čemu mi jsou "noviny" večer? To už čtu "stariny". Kapitalismus? Ha ha ha.

Bydlím v pěkné pražské čtvrti, jež mívala své kouzlo, charakter. Dnes se mění, úřad povolí postavit cokoliv, úplné hrůzy, marně se místní lidé brání peticemi a stejně to chodí v jiných městských částech. Občas úřad pozve lid, debatuje se, křičí, ale výsledek místní usedlíci neovlivní. Jsou to jen jako debaty.

Když naopak chcete sami něco po úřadu, prožijete martyrium. Rok mi trvalo sehnat povolení na přestavbu polorozpadlé garáže, rok. Naprostý nezájem, kafkárna.

Po roce 1989 to vypadalo, že v Česku vyhrálo "lidství". Po čtvrt století se kupříkladu ze slova uprchlík stala nadávka, utečenci posloužili jako volební téma ve volbách, ač jich u nás žije minimum. Skoro se nenašel kandidát na Hrad, který by řekl něco jako: Kdo prchá před pronásledováním, tomu máme pomoci, jsme přece lidi. Naše "demokratické" strany přísahají lidu, že nevezmou "ani jednoho uprchlíka". Lidství po česku.

Lze se pak divit, že stát váhá, zda poskytnout ochranu čínským křesťanům, kteří k nám, do země Havla, uprchli před pronásledováním?

Za zmínku stojí, jak reagoval Jiří Brady, který prošel koncentráky v Terezíně a v Osvětimi a žije v Kanadě, na české protiimigrantské inzeráty: "Když se podíváte na Kanadu, uvidíte, že imigranti jsou pro společnost přínosem. Ne všichni, ale je mnoho schopných, kteří třeba vybudovali byznys. Když jdu do banky, u každého okýnka je člověk jiné národnosti. Je to radost, jak žijeme dohromady. Takže si můžu jen pochválit, že jsem si vybral zemi, kde demokracie skutečně funguje."

Poslední poznámka k otázce, kde vlastně žijeme: čím dál víc se mluví o czexitu. Náš odchod z EU se mění v reálné téma. Demokracie nám nevoní, část lidu chce jinam a je jí fuk kam.

Vybral jsem jen pár věcí, jež ukazují, proč nevím, kde vlastně žiju, jestli v demokracii, kapitalismu, ve společnosti nad jiné oceňující humanitu. Vytvořili jsme kapitalismus po česku, demokracii po česku, nelidskou lidskost po česku.

autor: Martin Fendrych | 6. 2. 2018

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama