Jan Lipold Jan Lipold | Komentáře
4. 6. 2013 11:45

Kde vzít peníze, a nekrást? Obnova Prahy bude napínavá

Mezi manipulačním řádem a volební kampaní. Pět poučení z velké vody 2013
Povodeň nejde vyřešit. Most Legií v Praze, pondělí 3. června nad ránem.
Povodeň nejde vyřešit. Most Legií v Praze, pondělí 3. června nad ránem. | Foto: Vojtěch Marek

Velká voda prochází Prahou a míří na sever. Před jedenácti lety to byl šok, většina z nás něco takového zažila poprvé v životě. Teď nám ten film promítli znova, zápletku bohužel známe, takže nám možná nepřipadá tak dramatická. Ale je to opravdu ten samý film? Ano a ne.

1. Po jedenácti letech se nám připomnělo klíčové slovo: manipulační řád. Laik kroutí hlavou: Proč máme velkou povodeň, když by ji prázdné přehrady mohly zpomalit a rozpustit do několika menších? Odborník, ředitel Povodí Vltavy Petr Kubala, se drží předpisů, vysvětluje: Vltavská kaskáda neslouží primárně jako retence před velkou vodou, ale plní účely hydrologické, slouží energetice, turistice i rybolovu.

A není v tom právě ten problém? Vyprávějte o manipulačním řádu lidem na dolním toku, v Kralupech, Zálezlicích a jinde. Vážně musí přehrady tolik sloužit „energetice, turistice a rybolovu"? Ne. A to i kdyby hrozilo, že škody nepůjdou do miliard jako teď, ale „jen" do milionů.

Tohle se samozřejmě rozebíralo horem dolem už v roce 2002 a zjevně se nic podstatného nezměnilo. Víme, že před povodní jako takovou nás přehrady zachránit nemohou. Ale mohly by pomáhat a chránit líp.

2. Nejen Praha, ale především Praha lamentuje nad tím, kolik se investovalo do protipovodňových opatření, a na řadě míst to stejně nebylo nic platné. Rozčilení je pochopitelné. Ale příroda je pánem a tolik bariér, abyste ji mohli ze sucha pozorovat, nepostavíte nikdy. Nejde to, povodeň se nedá „vyřešit". Obzvlášť v tak malebném terénu, jako je ten pražský.

Investice do různých „bariér" má smysl jen někde, například na vltavských nábřežích. Jinde je naopak sporná a věříme, že po letošní povodni nikoho nenapadne stavět mantinely kolem pražských potoků - protože „nečekaně" zlobily a je třeba je spoutat.

3. Už při letmém pohledu na zpravodajství, na záběry a fotografie, je nápadné, jak často se v něm vyskytují různé Kauflandy, Penny a jiné markety. A další novostavby. To je v porovnání s rokem 2002 očividný rozdíl a důkaz, jak postupuje urbanizace České republiky. Staví se i v místech, kde hrozí záplavy. Krajina vyztužená betonem a asfaltem nedrží vodu. Ale ani to není nic nového, to přece víme. Nemůžeme se divit.

4. Praha velké vodě v rámci možností odolala (klepeme to na dřevo, ještě není konec). Voda byla v porovnání s rokem 2002 asi třípětinová, větším škodám zabránily zábrany. Ale v porovnání s minulou katastrofou jsou i špatné zprávy. Především: město je už teď v horší finanční kondici než před jedenácti lety. Zadlužené je i bez povodně. V době, kdy si na popovodňovou obnovu půjčovalo za primátora Béma, nemělo na krku gigantické stavební investice nebo obří kontrakt na nové tramvaje. Díra do rozpočtu ještě nebyla prokopána.

Škody po tisícileté povodni byly v Praze odhadnuty na 27 miliard - což je suma podobná momentální ceně tunelu Blanka.

Povodňové dluhy za rok 2002 Praha stále splácí. Větší sekyru však zaťala v následujících letech. Necelý měsíc před povodní jsme psali: „Praha nebude mít nejméně příštích deset let téměř žádné peníze na projekty mimo dopravu. Rozpočet paralyzují tři dopravní investice, kvůli kterým hlavní město dluží miliardy korun. Momentálně každý rok na dopravu padne téměř polovina všech výdajů magistrátu, z investic tradičně nejvíce ukousne dostavba tunelu Blanka."

Chronicky bez peněz je dopravní podnik, ještě před pár dny se živě diskutovalo o zdražení jízdného.

Nic z toho velká voda nespláchne, naopak. Praha se bude muset zadlužit ještě víc, nebo natáhnout ruku pro pomoc a odněkud vykouzlit nějaké subvence. A utáhnout si opasky. Nejpravděpodobnější je samozřejmě kombinace všech tří možností. Na další smělé investice zapomeňte, Pražané.

Největším úspěchem pražské povodňové ochrany - i z pohledu financí - se zdá být ochrana metra. Opatrnost byla na místě, stanice byly zavřeny podle plánu a včas, poučení z roku 2002 zafungovalo. Nepohodlí cestujících za to stálo.

5. Pražská ODS a TOP 09 si dokázaly jít po krku i ve chvíli, kdy se k městu valily tři tisíce kubických metrů za vteřinu. To byl pozoruhodný úkaz a podstatný posun oproti roku 2002. A to tehdy byly volby hned na podzim, letos až za rok.

Ačkoli „povodňový primátor" Tomáš Hudeček řekl, že o primátorský řetěz neusiluje, velká voda ho - a jeho TOP 09 - možná přiměje změnit názor. Přes všechny dílčí problémy a spory, bez kterých se čtyřicetiletá voda ani uřídit nedá, situaci zvládá. S Igorem Němcem roku 2002 ho nesrovnávejme, ten byl v pravém smyslu slova „hozen do vody" a nikdo nemůže vědět, jak by si Hudeček počínal na jeho místě.

Obnova Prahy bude velkým testem pro veřejné zakázky. Město si, už z čistě ekonomických důvodů, nemůže dovolit žádné další „Panenské ostrovy". A politici si je nemohou dovolit, pokud mají nějaký pud sebezáchovy. Do slibů ohledně korupce a klientelismu totiž nainvestovali už poměrně hodně.

Odstraňování následků povodní se bude překrývat s volební kampaní. Ale na politické prognózy je 4. června ještě času dost. Důležitější je předpověď počasí a pomoc. Voda zdaleka neopadla. Lidé budou mít ještě pár dní jiné starosti. Politici, doufejme, také.

 

Právě se děje

Další zprávy