Martin Fendrych Martin Fendrych | Komentáře
3. 12. 2014 10:20

Kdo nesjezduje, není Čech! Sníh není, tak musíme zasněžovat

Glosa Martina Fendrycha: Pozoruhodná je česká posedlost sjezdovým lyžováním. Sjezdovky bychom mohli mít klidně ve znaku. Ale musíme se rvát s nepřízní osudu: nesněží. Nezbývá tedy než zasněžovat.
Sněžné dělo, šťastné tělo.
Sněžné dělo, šťastné tělo. | Foto: Martina Machová

Zima už začala. Ale pořád není tak docela zima, ta správná zima. Málo sněhu. Což je pro mnoho tuzemců – lyžařů – nesmírně bolestné. Jsme národ vášnivých sjezdařů. Sjezdování je u nás součást kultury. Nikdo se neptá: „Byl už jsi letos v Národním?“ Ale: „Už jsi letos stál na sjezdovkách?“ Kdo nesjezduje, je exot, sjezdovat se musí. A protože není sníh, musí se i zasněžovat.

Média zasněžování velice prožívají, neboť lid je prožívá, a přinášejí takovéto věty: „Jako na smilování čekají provozovatelé lyžařských areálů v Plzeňském kraji na mrazivé počasí. Zatím totiž není možné sjezdovky zasněžovat a po loňské velmi mírné zimě by letos rádi sezonu odstartovali co nejdříve.“

Odstartovat zimní sezonu v posledních letech bohužel znamená zasněžovat. Sice nejsme alpská země, žádné Rakousko plné vysokých hor a prudkých svahů, ale nevadí, sjezdovka se dá postavit i na kopečku (a u nás taky staví!) dvě stě tři sta metrů nad mořem. V Česku je lyžování velmi dobrý byznys. Vykácejí se stromy, vysekají křoviska, vyženou zajíci, odnesou kameny, postaví aspoň šlepr, lépe sedačka, zakoupí se sněžná děla a můžeme na to „vlítnout“.

Lanovka je symbolem hor.
Lanovka je symbolem hor. | Foto: Jan Langer

Lyžování a sport vůbec se u nás staly součástí kultury, součástí naší kulturní identity. Lyžařská kultura je s češstvím hlubinně spojena. Češi žijí v přesvědčení, že se na sjezdovce ve Stubai minimálně vyrovnají místním Rakušanům, pokud nejezdí dokonce lépe. Sněžná děla se u nás berou ne jako výraz přepychu, ale základní lidské potřeby. Když nesněží, my to té přírodě ukážeme. My ji naučíme. Natahají se hadice na vodu, kabely na elektriku a teď se jen modlit, aby konečně aspoň začalo mrznout, když nechce sněžit.

Sjezdovášeň, lyžovášeň se dávno přenesla i do škol. Základních, středních, vysokých. Povinné školní zimní zájezdy byly samozřejmostí za bolševika a jsou a budou jí i nadále. Když učitelé na třídních schůzkách oznamují, že se bude vybírat na „lyžák“, tedy týden výcviku na horách, přítomní rodiče skoro vrní blahem. I když je to drahá legrace, i když na ni třeba ani nemají. Děti prostě musejí lyžovat, přes to vlak (rolba) nejede.

Nejde o pohyb, jde o víc

Přitom v podstatě nejde o sport, o pohyb, o zdravý životní styl. V lyžování jde o hodně víc. Je to jakýsi výraz národní důstojnosti, identity. Pokud by šlo o sport a pohyb, stačilo by přece třeba na podzim jet na „běhák“, tedy týdenní kurz běhání. Bylo by to nesrovnatelně levnější. Na běh stačí tenisky, běhat se dá v nejhorším i bosky, ale vlezte bosí do tyrolky nebo markra, do vázání. Lyžař je, jak známo, z větší části tvořen nikoli samotným uměním sjezdovat, ale výbavou. Kvalitou výbavy. „Co máš? – „Salomony.“ „Hm. Dobrý. Já völkly.“

Co si počneme, pokud bude pokračovat to nesnesitelné oteplování? Již dnes by měly nejlepší vědecké týmy země vymýšlet letní umělý sníh. Ne nějaké kartáče, ale letní sníh. Pokud možno nerozpustný, aby se ušetřilo.

Výbava na lyže stojí od tisíců do desetitisíců korun. Nebo si ji můžete za nemalý peníz půjčit. Běhat se dá v podstatě kdekoli. Sjezdovat jen na sjezdovce. A (až na naprosté výjimky skialpinistů) jen s vlekem či lanovkou, na kterou je pekelně drahý vstup. Denní permanentka za 600 nebo 800 korun je normál. Běžecké boty pořídíte za tisícovku a vydrží půl roku, když běháte často. Běh se dá provozovat celý rok, sjezd jen v zimě. Nebo v létě na ledovci. Samo sebou správný lyžař, uvědomělý lyžař, vyjede do Alp. Pro čtyřčlennou rodinu takový výpad přijde na malé jmění. Ale věta: „Byli jsme v Cavalese,“ „Jezdili jsme na Moeně,“ to zní hrdě.

Lyžování, tedy i zasněžování, je česká genetická potřeba. Neskutečná energetická náročnost umělého sněžení, obří spotřeba vody, znásilňování zbytků přírody, které u nás ještě máme, to je prostě nezbytná oběť na oltáři bílé vášně. V zásadě platí: Kdo nelyžuje, není Čech. Zasněžování je tedy pěstování, posilování českého národního zájmu.

Co si počneme, pokud bude pokračovat to nesnesitelné, Čechům nebezpečné oteplování? Pokud u nás klasická zima s mrazem a sněhem nadobro skončí? Nezanikneme potom? Nerozpustíme se? Již dnes by měly nejlepší vědecké týmy země vymýšlet letní umělý sníh. Ne nějaké kartáče, ale letní sníh. Pokud možno nerozpustný, aby se ušetřilo.

 

Právě se děje

Další zprávy