Matěj Schneider Matěj Schneider | Komentáře
7. 1. 2019 13:30

Kdo vyzve Trumpa 2020? Demokratům hrozí další čtyři roky zoufalství

A je to tu. Kampaň do prezidentských voleb v USA na rok 2020 už začala - senátorka za demokraty Elizabeth Warrenová hned zkraje nového roku de facto oznámila kandidaturu. Kdo je první výrazná demokratická kandidátka a s kým bude pravděpodobně o nominaci bojovat?
Demonstrace proti Trumpovi po jeho zvolení prezidentem, snímek ze Seattlu z 9. listopadu 2016.
Demonstrace proti Trumpovi po jeho zvolení prezidentem, snímek ze Seattlu z 9. listopadu 2016. | Foto: ČTK

Dnes je nejznámější tváří levého křídla demokratů (papírově nezávislý) Bernie Sanders. Před jeho překvapivými úspěchy v primárkách před třemi roky to byla právě Elizabeth Warrenová, ke které vzhlíželi levicovější liberálové jako k alternativě k Hillary Clintonové. Oproti veteránu Sandersovi je Warrenová v americkém senátu teprve od roku 2013. Do té doby stihla americkým zákonodárcům radit ohledně reformy insolvenčních zákonů. Původně je profesorkou práva zaměřená právě na tuto sféru, učila mimo jiné na Harvardu. V roce 2011 byla jednou z horkých kandidátek na ředitelku nově vzniklé federální agentury na ochranu spotřebitelů zaměřenou na finanční sektor. Prezident Barack Obama ale následně podlehl tlaku republikánů, kteří se obávali, že by postupovala příliš tvrdě proti zájmům finančních institucí.

V průzkumech veřejného mínění si Warrenová aktuálně nevede příliš dobře a není to náhoda. Senátorka je oblíbeným terčem Donalda Trumpa. Rád ji na Twitteru označuje za "Pocahontas", čímž poukazuje na to, že se v minulosti sama identifikovala jako americká indiánka. Trumpovy útoky se pokusila velmi neobratně odrazit ve videu, ve kterém operovala i s DNA testem. Trump video smetl ze stolu s tím, že podíl "indiánské krve" je u Warrenové nižší než u průměrného Američana. Kritikům z levé části politického spektra se pro změnu nelíbilo, že Warrenová přistupuje na Trumpovo rámování debaty genetickými testy i přesto, že je to s identitou a případnou diskriminací ve skutečnosti daleko složitější.

Elizabeth Warrenová na setkání s příznivci v Iowě, 5. ledna 2019
Elizabeth Warrenová na setkání s příznivci v Iowě, 5. ledna 2019 | Foto: Reuters

Potyčka s prezidentem ilustruje jak slabé stránky Elizabeth Warrenové, tak určitou nesmyslnost přehnaných předběžných spekulací o potenciálu jednotlivých kandidátů. Na jednu stranu se Warrenová nechala vyprovokovat Trumpem a její reakce problém spíš prohloubila. Pokud chce uspět, musí se rozhodně z této chyby velmi rychle poučit. Druhá věc je, že v takto brzkých fází kampaně vypovídají průzkumy preferencí velmi málo o finálních kandidátech. Ve stejné fázi v roce 2015 vedl mezi republikány Mitt Romney. V roce 2007 mezi demokraty Hillary Clintonové a mezi republikány Rudy Giuliani.

Warrenová Sanders 2020

V minulých prezidentských volbách varovali podporovatelé Hillary Clintonové před nominací Bernieho Sanderse s tím, že vermontský senátor není příliš známý a jakmile na něj začnou republikáni víc útočit (například už jen tím, že poukážou na to, že se označuje za socialistu), preference mu začnou velmi rychle padat. Jestli by tomu tak opravdu bylo, se už nedozvíme, ale u Warrenové jde tento argument obrátit. Díky Trumpově hojné twitterové pozornosti jsou negativní argumenty ohledně její potenciální kandidatury velké části Spojených států už jasné.

Velkou neznámou je otázka, co znamená kandidatura Warrenové pro Bernieho Sanderse. Insideři tvrdí, že kdyby se senátorka bývala rozhodla kandidovat v roce 2016, Sanders by se tehdy o nominaci neucházel. Situace v roce 2020 bude pravděpodobně dost jiná než před třemi lety. Zatímco tehdy bylo velmi nepravděpodobné, že nominaci získá někdo jiný než Hillary Clintonová, za rok nás čekají demokratické primárky, ve kterých se o nominaci bude nejspíš ucházet daleko víc kandidátů.

Bernie Sanders hovoří k novinářům v Kongresu, prosinec 2018.
Bernie Sanders hovoří k novinářům v Kongresu, prosinec 2018. | Foto: Reuters

Když se Sanders do boje o demokratickou nominaci skutečně pustí, je pravděpodobné, že podle výsledků první série primárek buď on, nebo Warrenová kandidaturu ukončí a podpoří toho druhého. Pro některé z levicového křídla demokratů je Warrenová-Sanders (či obráceně) ideální kombinací kandidátů na prezidentku a viceprezidenta. Kandidáti na prezidenta se většinou výběrem viceprezidenta snaží vykrýt svá slabá místa a mezi oběma senátory není politicky mnoho rozdílů. Elizabreth Warrenová o sobě ale oproti Sandersovi ovšem tvrdí, že je "kapitalistkou do morku kostí".

Je libo populistu?

Na Trumpovo sesazení si brousí zuby celé hejno demokratů. U spousty z nich je úspěšná kandidatura velmi nepravděpodobná. Už teď se ale rýsuje hned několik jmen, která budou příští rok hrát určitě velkou roli. Na prvním místě je potřeba zmínit bývalého viceprezidenta Joea Bidena. Ten taktéž zvažoval kandidaturu už v roce 2016, nakonec se ale rozhodl jinak, zřejmě aby nesnížil šance Hillary Clintonové.

Řada komentátorů zpětně litovala, že se Biden do voleb nepustil. Především proto, že oproti chladně působící Clintonové možná mohl být vhodnějším "populistickým" kandidátem proti Trumpovi. Bidenův populismus je ale spíše otázkou image a určitého charismatu než skutečných politických rozdílů. Bývalý viceprezident nemá mnoho co nabídnout voličům krom nostalgie po obamovských letech, která bude fungovat jen na úzkou skupinu.

Elizabeth Warrenová s novoročním elánem na pódiu.
Elizabeth Warrenová s novoročním elánem na pódiu. | Foto: Reuters

Výraznou novou tváří je kongresman Beto O’Rourke, který se v loňských volbách pokusil sesadit republikánského senátora z Texasu Teda Cruze. O’Rourke, kterému nikdo neřekne jinak než Beto, sice neuspěl, ale k vítězství se propracoval na dosah ruky, což je ve státě, který se politicky kloní k republikánům, celkem obdivuhodné. Nadšení vzbudil Beto u některých bývalých spolupracovníků Baracka Obamy. Podle jiných je ale příliš centristický.

Například komentátor Edward Luce, který opravdu nepatří k radikální levici, minulý týden na webu Financial Times varoval, že Beto by podle něj mohl skončit jako americký Macron. Levicovým demokratům se zase nelíbí, že O’Rourke hlasoval - na demokratického zastupitele ve Sněmovně reprezentantů nadprůměrně často - pro republikánské návrhy. Republikánům pomohl například s deregulací Wall Streetu, s posílením průmyslu založeného na fosilních palivech nebo v boji proti Obamově reformě zdravotnictví.

Dohodnou se centristé a levice?

Kalifornská senátorka Kamala Harrisová se do Kongresu dostala teprve v roce 2016. Předtím byla nekompromisní kalifornskou generální prokurátorkou. Hned se vyprofilovala jako velmi silná a hlasitá Trumpova kritička. Podporuje Medicare-For-All, plán na zavedení všeobecného zdravotního pojištění. Opatrně souhlasně také komentovala Green New Deal, rozsáhlý i když prozatím vágní plán na přetvoření americké ekonomiky do ekologicky udržitelnější podoby. Je pravděpodobné, že se Harrisová bude stylizovat do role kandidátky, která bude přijatelná jak pro centristické, tak levicové demokraty. Někteří z těch levicových už teď ale vyjadřují skepsi, jestli by vzhledem ke své minulosti tvrdé prokurátorky Harris nesklouzla daleko více ke středu, než naznačuje její současná rétorika.

Senátor Cory Booker.
Senátor Cory Booker. | Foto: ČTK

Další potenciální kandidáti mají k nominaci rozhodně delší cestu a nemají až tak jasný politický profil. Cory Booker je charismatický senátor z New Jersey, který si díky své optimistické rétorice vysloužil přirovnání k Baracku Obamovi. Tvrdým progresivním slovníkem si spoustu podporovatelů získala newyorčanka Kirsten Gillibrandová, která v roce 2009 převzala místo v senátu po Hillary Clintonové. Pozornost si získala mimo jiné kritikou svého kolegy Ala Frankena poté, co se proti němu objevila obvinění ze sexuálního obtěžování. (Také tvrdí, že Bill Clinton měl v 90. letech odstoupit kvůli poměru s Monicou Lewinskou.)

Levému křídlu demokratů se ale nebudou líbit blízké vztahy s Wall Streetem, které udržují jak Gillibrandová, tak Booker. Televizní stanice CNBC dokonce minulý týden přinesla zprávu, že Gillibrandová obvolává vysoce postavené finančníky, aby zjistila, jestli mezi nimi panuje zájem, aby kandidovala. Skepsi k jejím postojům k Wall Streetu vyvolává také to, že své první roky v Kongresu strávila jako centristka. Její levicovější postoje jsou především otázkou posledních dvou let. Booker i Gillibrandová budou zápolit s pověstí demokratů předchozí éry, kteří se k poražení nové výzvy v podobě Donalda Trumpa nehodí.

Chumel na chvostu

Z méně obvyklých pozic se o kandidaturu v roce 2020 mohou ucházet senátorka Amy Klobucharová a kongresmanka Tulsi Gabbardová. Klobucharová zastupuje Minnesotu a v loňských volbách měla překvapivě dobré výsledky v rurálních okrscích, což by mohlo být v kampani proti Trumpovi relevantní. Za uplynulý rok se výrazně zviditelnila ve dvou senátních sezeních. Poprvé když Mark Zuckerberg vypovídal o ovlivnění voleb 2016 jeho sociální sítí. Podruhé když Senát potvrzoval nejvyššího soudce Bretta Kavanaugha. Soudce si tehdy neslavně vzal na paškál Klobucharovou, která měla otce alkoholika. Kavanaugh se následně za slovní přestřelku omluvil, ale senátorka z ní vytěžila sympatie velké části Ameriky.

Soupeř a jeho voliči. Snímek z Trumpovy kampaně před volbami do Kongresu na podzim 2018.
Soupeř a jeho voliči. Snímek z Trumpovy kampaně před volbami do Kongresu na podzim 2018. | Foto: Reuters

Tulsi Gabbardová patří mezi nejkontroverznější americké demokraty. Hvězdou progresivní levice se stala, když v roce 2016 odstoupila z pozice zástupkyně předsedkyně Demokratického národního výboru na protest proti tomu, jak podle ní organizace zacházela s Berniem Sandersem. Gabbardová sloužila v Iráku, což jí v USA pochopitelně přičítá politické body. Kontroverzní je především kvůli své náklonnosti k autoritářskému indickému premiérovi Módímu. Kritizována byla také za setkání s Bašárem Asadem v roce 2017.

Ve výčtu politiků, kteří možná zkusí své štěstí v demokratických prezidentských primárkách, by šlo pokračovat takřka donekonečna. Jako každé čtyři roky se spekuluje o šancích miliardáře a bývalého starosty New Yorku Michaela Bloomberga. Zvěsti o plánované kandidatuře Marka Zuckerberga po pro Facebook marketingově tragickém loňském roku na chvíli utichly. Do prvních primárek ale stále zbývá více než rok a "startovní pole" se definitivně začne plnit až letos na podzim. Do té doby se toho může stát ještě mnoho, obzvlášť vezmeme-li v potaz nově nabytou většinou demokratů v dolní sněmovně Kongresu. A bůhví: v rozhovorech na konci loňského roku bohužel nevyloučila opětovnou kandidaturu ani Hillary Clintonová.

 

Právě se děje

Další zprávy