Petr Fischer Petr Fischer | Komentáře
15. 3. 2023 13:00

Když se vědci perou o peníze, platí leckterý profesor za takového lepšího dělníka

Česko právě v přímém přenosu sleduje „válku fakult“, v níž nakonec prohrávají úplně všichni. Lékaři a inženýři stejně jako vysmívaní „humsocové“. A s nimi celá společnost.
Patří filozofie už jen do budoáru...?
Patří filozofie už jen do budoáru...? | Foto: Athanor, s.r.o. a nakladatelství Arbor vitae

Ten spor je starý pomalu jako věda sama. Jeho dělicí linie se vine mezi poznáním "přírodním" a "humanitním". A momentálně se ve zdejších končinách dočkal i konkrétního finančního vyjádření. To když na veřejnost proniklo, jak ostudně nízké jsou platy lidí, kteří vyučují na filozofických fakultách.

Proč bychom ale měli připlácet někomu, kdo se živí problematizováním už tak dost složitého světa? - lze zaslechnout v podtextu. Právě proto, abychom vůbec měli šanci mu porozumět, nabízí se břitká odpověď.

Vy neomarxisti!

Platy učitelů na filozofických fakultách a uměleckých školách jsou dlouhodobě výrazně nižší než v jiných oborech. Někdo si zkrátka kdysi řekl, že právě tam si musí vystačit s málem - a nižší koeficient důležitosti při rozdělování peněz se pak postaral o zbytek. Neblahý stav nevadí ani ministerstvu, ani univerzitám. Ty jako by souhlasily, že přírodní vědy a jejich vyučující mají nárok na víc, protože jsou pro společnost zkrátka "užitečnější".

Je až šokující, jak dokonale dnešní "spor fakult", dá-li se to tak s odkazem na Kanta nazvat, kopíruje společenský stereotyp. Stačí strávit chvíli v obecném i akademickém veřejném prostoru, aby člověk zaznamenal, jak silná nedůvěra k sociálním vědám všude panuje: jsou zbytečné, manipulativní, mají pochybnou metodologii a na rozdíl od těch přírodních se v nich dá dokázat cokoliv.

Až alergickým odporem k humanitním vědám je dnes vybaven prakticky každý, komu nevyhovuje rychlé tempo, jakým se mění společnost. Jejich protagonisté jsou podezíráni z viny na šíření toho, čemu se dnes tak hloupě a zkratkovitě říká "neomarxismus".

Zhusta iracionální nechuť k humanitním vědám ale není ničím jiným než odporem k sebereflexi. Již v 18. století totiž Kant naléhal, aby se na filozofických fakultách lidé učili spíš myslet než biflovat zjištěné.

Slovo "myšlení" (s trochu nadbytečným přídomkem "kritické") dnes patří k těm nejfrekventovanějším, diskutuje-li se někde o tom, co českému politickému společenství - a nejen jemu - chybí. Proč tedy mají být učebny a cvičebny myšlení ponižovány skandálně nízkými platy lidí, kteří myslí a snaží se k témuž ponoukat ostatní?

Není tu nějaký arabista?

Společnost dnes humanitní vědy potřebuje úplně stejně jako ty přírodní. Jak dokládají všechny krize, kterými v novém miléniu zatím prošla. Už 11. září 2001 ukázalo, kam vede podceňování humanitních oborů a neznalost jiných kultur. "Chybí nám odborníci na arabský svět," znělo tehdy intenzivně ze Spojených států. Dnes lze na Západě zaslechnout obdobné nářky v souvislosti s Ruskem.

I jedna z největších krizí - pád bankovního sektoru v roce 2008 - byla ostatně způsobena podceněním humanitních věd. To když se ekonomie, na jejíž čísla a počty všichni spoléhali, projevila jako slepá vůči psychologickým souvislostem lidského rozhodování. Dodejme, že jde o vědu na pomezí. Je měkká i tvrdá zároveň, stále je ovšem řazena k naukám společenským, nikoli přírodním. Ostatně ani ona (zlo)pověstná "neviditelná ruka trhu" není přírodninou v akci, nýbrž teoretickým konceptem.

Pan profesor dělník

Jak žádoucí je, aby věda dýchala oběma svými plícemi - přírodní, stejně jako humanitní -, ukazují klimatické změny i koronavirová pandemie. Kdo je v souvislosti s nimi důležitější? Medicína, nebo sociální vědy zkoumající a zvažující všechny jejich dopady? Těžko se to váží. Jisté však je, že jejich součinnost přinese podstatně více užitku než rozkol.

Mají-li lidé uspět v moderní společnosti a najít si v ní své místo, nepotřebují nutně všichni rozumět tomu, jak funguje čip v jejich mobilu ani jak je možné, že šlape motor v jejich autě. Potřebují ale chápat pravidla spravedlivého soužití. K čemuž je dobré právě myšlení, cizelované - mimo jiné - na filozofických fakultách. Včetně uchovávání minulých zkušeností, které nejsou horší jenom proto, že jsou staré. Naopak. Člověku se hodí vědět, co, proč a za jakých okolností se v historii odehrálo a jaké to mělo důsledky. Protože je bytost dějinná. "S příběhem", jak je dnes v módě říkat.

Je skličující pozorovat, jak se k podceňování humanitního vzdělání v našich podmínkách připojuje i nejstarší česká univerzita, založená kdysi z největší části právě na něm. Přestože se v mezinárodním srovnání její filozofická fakulta svým výkonem vyšvihla nad některé lékařské, na rozdělení peněz to nemá vliv. Ve výkonu to tedy není, spíš v předsudku vůči humanitnímu vědění.

V přímém přenosu tak sledujeme "válku fakult", v níž místa myšlení prohrávají. A prohrávat budou, dokud i akademickému prostředí povládnou předsudky, že existují "důležitější" a "méně užitečné" typy vědění. Není pak divu, že v takových stereotypech setrvávají i politici. Nedokážeme-li se s tímto specifickým druhem ignorance rozloučit, bude profesor na filozofii - co do příjmu - dál platit za lepšího dělníka v balírně Amazonu. Ke škodě úplně všech.

Video: Daněk: Musíme zpoplatnit humanitní obory. Když se bude dařit průmyslu, bude se dařit i Česku (26. 6. 2017)

Nedostatek techniků negativně ovlivňuje celý český průmysl, intenzivně převažují studenti humanitních oborů, říká Otto Daněk. | Video: DVTV, Daniela Drtinová
 

Právě se děje

Další zprávy