Zemřel Petr Kellner, bylo mu 56 let. Člověk na vrcholu sil. Americký časopis Forbes loni v říjnu odhadl jeho majetek na 293 miliard korun, což z něj činilo nejbohatšího Čecha a zároveň jednoho z nejbohatších lidí světa. Muž jednoznačně spojený s penězi a byznysem.
Zároveň měl ale obrovský, i když těžko vystopovatelný, vliv také na českou politiku. Sám byl považován za "neviditelného", za muže v pozadí. Veřejně nevystupoval, ale politika pro něj byla jednou ze složek, které mu pomáhaly rozvíjet obchodní impérium. V klíčových zemích, kde podnikal, tedy v Česku, Rusku a Číně, to bez politického vlivu nejde. A tak má Kellnerova smrt pro českou veřejnost dvě velmi odlišné, a přitom úzce provázané roviny.
Jednak tragicky zemřel génius obchodu, jakých máme poskrovnu; takových lidí, kteří se stanou světově proslulými díky byznyu, se u nás opravdu mnoho nerodí. Jeho majetek se dá spočítat, sepsat, jeho firmy vyjmenovat, tady je to přehledné. A protože byl Petr Kellner zcela výjimečný, není pochyb, že se o své majetky postaral, že myslel na budoucnost. Je tedy pravděpodobné, že PPF jeho smrt přežije, Kellner se obklopil špičkovými manažery, jinak by nikdy tak gigantického úspěchu nedosáhl.
Druhou rovinu tvoří vliv, který měl na českou politiku. Na to, co se u nás v posledních dejme tomu dvou dekádách děje, se dá nahlížet různě. Máme před očima viditelné hráče, jako byli a jsou Václav Klaus, Miloš Zeman, Andrej Babiš. Pokud jde o to, jakou roli hrál Kellner, nevidíme nic, nebo jen strašně málo. Vše je zanořeno do stínu, do tmy, neveřejné, nejasné, nečitelné. Kellner byl velmi tajemný a zároveň velmi vlivný, když se mu svou postavu podařilo takřka zneviditelnit.
Na hladině a pod hladinou
Svůj vliv u nás zřejmě nejvíc opíral o dva prezidenty, Klause a Zemana. Za Zemana, a i to je dohad, zřejmě v pozadí dokázal otočit směr české zahraniční politiky. Od havlovské politiky lidských práv, jež je v Rusku a Číně zcela nefunkční, kontraproduktivní, jsme se posunuli k zemanovské "ekonomické diplomacii", jež se velmi rychle projevila tím, že k nám měla Čína (kde PPF podniká) otevřené dveře a že se sem dere i Rusko (viz Sputnik a Dukovany).
Takže na povrchu, na hladině to vypadalo, že politiku "tvoří" v posledních letech Zeman, ale pod hladinou ji s vysokou pravděpodobností ovlivňoval, zčásti tvořil Kellner. A můžeme opět jen tušit, předpokládat, že jeho smrt bude mít opravdu zásadní důsledky i pro českou politiku. Najednou tu bude chybět muž v pozadí, který ji tiše, ale zřejmě brutálně ovlivňoval jako nikdo jiný. (Podobně silně Hrad ovlivňují Rusové a Čína, ale my to zase nemůžeme vidět.)
Přitom je zároveň zjevné, že je tak česká politika nastavená. Ostatně příběh Andreje Babiše a jeho vstupu do politiky, je toho jasným příkladem. Babiš si roky pěstoval neviditelný, podhladinový vliv, a pak se rozhodl do politiky vstoupit, přijít nám na oči. Předpokládá se, že měl s Kellnerem uzavřenu jakousi tichou dohodu o neútočení. (Zřejmě to byl dost omyl, protože prostředníkem mohl být "Kellnerův" prezident Zeman, který - jak vidíme dnes a denně -, drží Babiše pod krkem (názorným příkladem je dostavba jaderné elektrárny Dukovany).
Ve vedení PPF ovšem nikdo nevypadá, že by Kellnera v roli hybatele české politiky ve prospěch firmy vystřídal. Je otázka, co se stane, kdo se té role ujme, protože u nás to tak chodí (a nejen u nás, dodejme). Kellnerovi se podařilo koupit televizi Nova (přesněji celou skupinu CME). Tím o pár krůčků vystoupil ze tmy a bylo jasné, že tato vlivná stanice bude využita jak v podzimních volbách, tak při volbě příštího prezidenta (Kellner svůj vliv uplatňoval shora, přes "hlavy státu").
Po smrti hybatele Kellnera se nám nabízejí samé otázky. K těm méně zajímavým patří osud PPF - bude jí zcela jistě chybět vizionář, ale má kvalitní kellnerovské manažery. Nejzajímavější, rozhodující bude, kdo magnáta vystřídá na Hradě a v české politice. A jakou roli sehraje televize Nova v klíčových volbách, když zastánce poněkud podivného rusko-čínského konzervatismu tragicky zahynul.
